Ruské ztráty děsí každý den více a Putin nemá dost: 1,55 milionu vojáků, přes 12 000 tanků a 50 000 děl

Čísla, která každé ráno zveřejňuje kyjevské ministerstvo obrany, dávno přestala být jen statistickou rutinou. Za necelých pět let plnohodnotné invaze se z nich stal nejtvrdší barometr toho, kolik Kreml platí za každý kilometr ukrajinské půdy. A cena stoupá. Jen 8. října přibylo na účet ruských ztrát 1 830 vojáků, tři tanky a čtyřicet sedm dělostřeleckých systémů. Přitom září 2026 bylo podle Ozbrojených sil Ukrajiny s 46 230 osobními ztrátami rekordním měsícem letošního roku, a říjen zatím naznačuje, že rekord padne znovu.

Co přesně čísla znamenají, a co ne

„1,55 milionu“ je zaokrouhlení kumulativního ukrajinského odhadu za celé období od 24. února 2022 do 8. října 2026. Nejde o počet padlých. Ukrajinský generální štáb používá termín „odhadované celkové bojové ztráty“, který zahrnuje zabité, raněné, zajaté i nezvěstné. Přesný poměr mezi těmito kategoriemi Kyjev veřejně nerozlišuje.

Totéž platí pro techniku. „Přes 12 000 tanků“ znamená 12 399 kusů vedených jako vyřazené z boje, tedy zničené, poškozené, opuštěné i ukořistěné dohromady. U dělostřelectva je součet 50 883 systémů. Formulace „vyřazené z boje podle ukrajinského generálního štábu“ je přesnější než prosté „zničené“, protože část techniky mohla být jen poškozena nebo opuštěna posádkou.

Existuje i nezávislý srovnávací zdroj. Projekt Oryx, který eviduje výhradně vizuálně doložené ztráty na základě fotografií a videí, k poslednímu otevřenému datu zaznamenal 24 170 kusů ruské techniky, z toho 4 452 tanků. Sám Oryx výslovně uvádí, že skutečné ztráty jsou vyšší než zdokumentované; jeho čísla představují ověřené minimum, ne konkurenční součet.

Tempo, které děsí: jak rychle ztráty rostou

Denní přírůstek 1 830 osob z 8. října výrazně převyšuje zářijový průměr 1 541 osob denně. A září samo o sobě bylo eskalací; proti lednu 2026 šlo o nárůst o 45,8 %. Srpnový průměr činil zhruba 1 355 osob, červencový kolem 1 383. Křivka tedy nemíří dolů. Míří strmě nahoru.

Za jediný den 8. října proběhlo podle ranní operační informace generálního štábu 224 bojových střetů. Rusko nasadilo 8 997 sebevražedných dronů. Válka se proměnila ve spotřební mašinérii, kde se každý den spalují tisíce dronů, stovky dělostřeleckých granátů a stovky lidských životů, a přesto se frontová linie posouvá v řádu stovek metrů.

Proč Kreml „nemá dost“, ale válka pokračuje

Tvrzení, že Putin nemá dost, neznamená, že Rusku zítra dojdou tanky. Znamená, že nemá dost levně nahraditelné moderní techniky a dost mužů bez dalších obrovských nákladů. Podle studie londýnského Mezinárodního institutu pro strategická studia (IISS) z května 2025 mělo Rusko před invazí přibližně 3 143 aktivních tanků a dalších asi 8 000 ve skladech. U samohybného dělostřelectva to bylo 2 341 aktivních kusů a kolem 4 260 ve skladech, u raketometů 1 168 aktivních a asi 1 500 skladových.

Ukrajinský součet 12 399 ztracených tanků už výrazně převyšuje předválečný aktivní park i součet aktivních a skladových kusů dohromady (zhruba 11 143). To ilustruje rozsah, v jakém Moskva musela během války sahat do skladů, renovovat zastaralou techniku a rozjíždět novou výrobu. Metodiky nejsou totožné (ukrajinský štáb počítá jinak než IISS), ale jako ilustrace rozměru spotřeby je to údaj, který mluví sám za sebe.

IISS popisuje, že Rusko drží tempo kombinací tří kanálů: renovace skladových kusů, nová výroba a dovoz techniky ze zahraničí. Největší otevřený deficit vidí u samohybného dělostřelectva, kde odhaduje mezeru přes tisíc kusů vůči plné tabulkové potřebě. Plné dovybavení rozšířených pozemních sil by podle institutu bylo reálné nejdříve mezi lety 2030 a 2035. Krátkodobě Rusko válku utáhne. Bezbolestně ne.

Česká munice v rovnici a NATO, které nepočítá s klidem

Do ukrajinské palebné síly se promítá i česká pomoc. Ministr zahraničí Jan Lipavský v prosinci 2025 uvedl, že jen za ten rok bylo na Ukrajinu dodáno téměř 1,6 milionu kusů velkorážové munice, s výhledem na 1,8 milionu do konce roku. Přímé přiřazení konkrétního počtu zničených ruských tanků k české munici veřejně doložit nelze, ale česká role se promítá do schopnosti Ukrajiny držet vysokou dělostřeleckou palbu, a právě dělostřelectvo zůstává hlavním nástrojem opotřebovací války.

NATO přitom ani po masivních ruských ztrátách neslevuje z ostražitosti. Aliance označuje Rusko za „nejvýznamnější a přímou hrozbu“ pro bezpečnost spojenců a udržuje devět mnohonárodních bojových uskupení na východním křídle, včetně lotyšského s českou účastí. Vyčerpanost ruských sil hrozbu nesmazala, jen ji posunula do rámce dlouhodobého odstrašení.

Válku nerozhodne jedno „dojití zásob“

Samotná čísla ztrát automaticky nerozhodují výsledek války. IISS výslovně upozorňuje, že i po extrémních ztrátách může Rusko při pokračující obnově znovu postavit významnou vojenskou sílu; kolem roku 2027 by mohlo disponovat zhruba 3 300 tanky, 2 000 samohybnými děly a 1 300 raketomety. Problém Kremlu tedy není v tom, že by mu jednoho dne došel poslední tank. Problém je v tom, že každý další tank, každý další voják a každý další dron stojí víc než ten předchozí, a kvalita toho, co na frontu přichází, klesá.

Válku pravděpodobně nerozhodne jeden dramatický okamžik vyčerpání, ale to, zda Ukrajina a její spojenci dokážou ničit ruskou techniku a personál rychleji, než je Moskva stihne nahrazovat. Zatím se jim to daří. A říjnová čísla ukazují, že tempo ničení zrychluje.