Rusko čeká ekologická katastrofa, na kterou není připravené. Kaspické moře vysychá rychlostí 30 cm ročně

Od roku 2020 měří satelity na Kaspickém moři poklesy hladiny až o 30 centimetrů ročně. Na první pohled číslo, které se vejde pod pravítko. Jenže severní Kaspik, kam ústí Volha a na nějž jsou navázány ruské přístavy, rybolov i chráněné mokřady, má průměrnou hloubku pouhých pět metrů. Každý centimetr dolů tu znamená stovky metrů ústupu pobřeží. Studie publikovaná letos v časopise Communications Earth & Environment spočítala, že při poklesu o deset metrů by Rusku zůstalo pouhých 0,57 procenta současné mořské plochy jeho ekologicky významných oblastí. Pobřežní sídla by se v průměru ocitla o 44 kilometrů dál od vody. Katastrofa tu nezačíná ve chvíli, kdy moře zmizí. Začíná právě teď, ve chvíli, kdy ho stát musí držet při životě drahou improvizací.

Moře, které se stahuje jako příliv bez návratu

Kaspické moře je bezodtoká vodní plocha. Nemá spojení s oceánem, takže jeho hladina závisí výhradně na tom, kolik vody přiteče řekami a spadne v dešti, a kolik se vypaří. Právě výpar je dnes hlavním motorem poklesu. Oficiální deklarace pěti přikaspických států z listopadu 2024 hovoří o „komplexní kombinaci klimatických, hydrologických a antropogenních faktorů“. Přeloženo: klima tlačí hladinu dolů přes rostoucí teploty a výpar, lidské zásahy do povodí a hospodaření s vodou problém zesilují.

Ruský Rosmorport uvádí pokles hladiny zhruba o 1,5 metru za období 2006 až 2024. Novější data ukazují akceleraci; od roku 2020 tempo narostlo na zmíněných 30 centimetrů ročně. V konkrétní sledované části severovýchodního pobřeží ustoupila voda mezi lety 2001 a koncem roku 2024 o více než 56 kilometrů. Na severu, kde mělčiny zabírají asi třetinu celkové plochy Kaspiku, ale obsahují jen přibližně jedno procento jeho objemu, je každý centimetr poklesu drasticky viditelný.

Scénáře, ze kterých mrazí

Vědecké modely nepracují s jedním číslem, ale s osmi stupni poklesu po 2,5 metru až do krajních 18 metrů. Už při pěti metrech by se 77 tisíc čtverečních kilometrů dnešní vodní plochy změnilo v souš. Při osmnácti metrech, scénáři odpovídajícím pesimistickým projekcím do konce století, by to bylo až 143 tisíc čtverečních kilometrů, tedy asi 37 procent celého Kaspiku.

Sám Vladimir Putin v prosinci 2024 varoval, že Kaspik nesmí dopadnout jako Aralské moře, kde „zůstala jen sůl“. Paralela s Aralem je na místě: u obou jde o uzavřené vodní plochy, kde ústup vody ničí rybolov, obnažuje dno a otevírá prostor pro zasolování a pouštní procesy. Rozdíl je v měřítku; Kaspik je mnohonásobně větší a geopoliticky sdílený pěti státy. Úplné zmizení z dostupných modelů neplyne, ale severní pánev, ta ruská, může být prakticky suchá dávno předtím, než se vyčerpá celé moře.

Bagry místo strategie

Ruská odpověď na krizi je zatím hlavně provozní. Přístavy v Astrachani a Olje nejsou mrtvé; za první čtyři měsíce roku 2026 dosáhla souhrnná překládka v Astrachani, Olje a Machačkale 3,7 milionu tun, meziročně o 61 procent více. Jenže za tímto číslem stojí masivní technická podpora. Jen letos plánuje Rosmorport na Volžsko-kaspickém plavebním kanálu vytěžit 6,9 milionu kubických metrů sedimentu, aby udržel průchozí ponor 4,5 metru.

Statistika dnohloubení astrachaňské pobočky mluví jasně:

Zdvojnásobení objemu v roce 2023 ukazuje, jak rychle se problém zhoršuje. Nejde o hypotetickou hrozbu, ale o drahou každoroční údržbu, bez které by obchodní koridor Sever–Jih přestal fungovat.

Adaptace, která přišla pozdě

Studie z roku 2020 výslovně konstatovala, že pro pokles hladiny chyběly na mezinárodní, národní i regionální úrovni jakékoli adaptační mechanismy. Teprve v listopadu 2024 podepsalo pět přikaspických států deklaraci o naléhavé společné akci. V dubnu 2026 byl v Astaně pod Teheránskou úmluvou představen akční plán na roky 2026 až 2036.

Jenže i tento rámec naráží na realitu. Státy po rozpadu Sovětského svazu opakovaně upřednostňovaly národní ekonomické a politické zájmy před společnou ekologickou správou. V říjnu 2025 se čtyři přikaspické země sešly k podpisu strategického dokumentu, nikoli o ekologii, ale o námořní bezpečnostní spolupráci. Vicepremiér Dmitrij Patrušev v srpnu 2025 hovořil o degradaci půd a postupujícím zpouštňování v Astrachaňské oblasti. Pro tamní obyvatele nejde jen o ekologii. Jde o práci, ryby, dopravu, přístup k vodě a kvalitu prostředí.

Co to znamená za hranicemi Kaspiku

Přímý dopad na český obchod se zatím nedá vyčíslit, ale nepřímý tlak existuje. Kaspik je klíčovým biotopem jeseterů, a tedy i prémiového kaviáru, jehož dovoz do EU podléhá přísné regulaci CITES. Bez povolení lze přes hranice převézt maximálně 125 gramů. Pokud se trdliště jeseterů v severním Kaspiku promění v souš, dopadne to na dostupnost a původ luxusního produktu, který se v Česku prodává za tisíce korun za sto gramů.

Širší poučení je ale jinde. Kaspické moře ukazuje, co se děje, když se bezodtoká vodní plocha dostane pod tlak klimatu a lidské činnosti zároveň, a když pět států příliš dlouho čeká, než začnou jednat společně. Putin dal vládě pokyn připravit program kroků, pět ministrů podepsalo deklaraci, vědci publikují modely. Voda ale klesá rychleji, než roste politická vůle ji chránit.