Rusko chce zaútočit balistickými raketami z Běloruska, varuje Zelenskyj. Lukašenko ví, že by ho válka zničila

Volodymyr Zelenskyj ten den neřekl nic, co by ukrajinské zpravodajské služby netvrdily už měsíce. Řekl to ale poprvé pohromadě, a nahlas. Rusko podle něj využívá běloruské retranslátory pro navádění dronů, potřebuje souhlas Minsku k rozmístění balistických střel a systematicky buduje infrastrukturu, která by umožnila útočit na západ Ukrajiny z dalšího směru. Zelenskyj zároveň dodal, že Ukrajina v reakci posiluje protivzdušnou obranu v ohrožených regionech. Nejde o spekulaci z ničeho. Pod varováním leží čtrnáct měsíců veřejně sledovatelných kroků, které Minsk posunuly od role tichého zázemí k prahu přímého spolupodílnictví na raketové válce.

Čtrnáct měsíců krok za krokem

Časová osa začíná 1. srpna 2025. Vladimir Putin tehdy prohlásil, že místa pro rozmístění systému Orešnik v Bělorusku už byla vybrána. O necelých pět měsíců později, 18. prosince 2025, Alexandr Lukašenko sám oznámil, že systém do země dorazil a nastupuje bojovou službu. Žádný únik, žádná spekulace, šlo o veřejné prohlášení běloruského vůdce.

V únoru 2026 přišla další vrstva. Ukrajinská prezidentská kancelář v rámci zdůvodnění sankcí proti Lukašenkovi výslovně zmínila budování infrastruktury pro Orešnik na běloruském území a dodala, že běloruské podniky dodávaly komponenty. A v září 2026 šéf ukrajinské vojenské rozvědky HUR Oleh Ivaščenko v rozhovoru pro UATV uvedl, že v Bělorusku identifikovali jednotky 101. raketové brigády Ruské federace, té, která je s Orešnikem přímo spojována.

Paradoxně tentýž Ivaščenko řekl, že HUR nevidí známky přípravy Běloruska na vstup do války a hodnotí hrozbu z běloruského směru jako nízkou. To není rozpor. Je to přesné rozlišení: Minsk nepřipravuje vlastní armádu k ofenzivě, ale poskytuje Moskvě infrastrukturu a území pro zbraňový systém, který Kreml ovládá.

Co je Orešnik a proč není totéž co Iskander

Aby bylo jasné, o jak odlišnou kategorii hrozby jde: Iskander, který Bělorusko podle starších zpráv již hostí, je taktická balistická střela s doletem do 500 km a nosností kolem 480 až 700 kg. Zasáhne konkrétní cíl na bojišti nebo v jeho blízkém zázemí.

Orešnik je jiná liga. Podle CSIS Missile Threat jde o mobilní střelu středního doletu s odhadovaným dostřelem 3 500 až 5 470 km. Může nést jednu hlavici, ale demonstrovaná konfigurace ukázala šest bloků MIRV, tedy více nezávisle naváděných hlavic, z nichž každá může obsahovat další submunice. Pro protivzdušnou obranu je to řádově složitější problém než zachycení jednoho Iskanderu.

Zajímavé je, kde přesně infrastruktura vzniká. Analytici z Arms Control Wonk identifikovali jako nejpravděpodobnější lokalitu bývalé letiště Kričev-6 v Mogilevské oblasti, pouhých 5 km od ruské hranice. Monitoring běloruské železniční sítě BELŽD popsal nové kolejové napojení s nejméně osmi kolejemi, rampami pro nakládku vojenského materiálu a prvky maskování. Velikost zázemí odpovídá spíše prapornímu prvku o dvou až třech odpalovačích než plnému pluku.

A právě to umístění prozrazuje skutečný účel. Pět kilometrů od ruské hranice nedává žádný zásadní doletový bonus, Rusko by mohlo střílet z vlastního území se srovnatelným výsledkem. Význam je politický. Moskva ukazuje, že dokáže držet střelu středního doletu v zemi sousedící s Polskem, Litvou a Ukrajinou současně.

Proč by válka Lukašenka zničila

Zelenskyj neřekl, že Lukašenkův režim padne příští týden. Řekl něco přesnějšího: že Lukašenko ví, co by přímé zapojení do války znamenalo. A dostupné analýzy mu dávají za pravdu.

Chatham House v lednové studii z roku 2026 popisuje běloruský režim jako systém, jehož hlavním cílem je sebezáchova a vyhýbání se šokům. Přímá válka s Ukrajinou s tímto cílem není slučitelná. Průzkumy Centra pro východní studia (OSW) dlouhodobě ukazují, že jen 5 až 8 % běloruské veřejnosti podporuje vyslání vlastních vojáků na frontu. Analytik Carnegie Politika Arťom Šrajbman v červnu 2026 napsal, že bilance zisků a ztrát z přímého vstupu do války je pro Minsk „velmi pochybná“ a že Kyjev může podobnou rétorikou Lukašenka cíleně držet ve střehu.

Lukašenko se dosud pohybuje v šedé zóně. Poskytuje území, retranslátory, infrastrukturu, ale nenasazuje běloruské vojáky. Každý další souhlas ho ale posouvá blíž k čáře, za kterou už nebude moci tvrdit, že Bělorusko ve válce nefiguruje. A právě to je jádro Zelenského varování.

Co to znamená pro východní křídlo NATO

Rozmístění Orešniku v Bělorusku mění bezpečnostní rovnici i za hranicemi Ukrajiny. AP výslovně uvádí, že takový systém rozšiřuje ruskou schopnost ohrozit několik aliančních zemí ve východní a střední Evropě. Polsko, které už buduje projekt East Shield a posiluje obranu východní hranice, by čelilo dalšímu zahušťování raketové hrozby na severovýchodním křídle.

Není náhoda, že právě v tomto období Varšava a Londýn oznámily první cvičení koalice ochotných na polském území. Britský ministr obrany Wes Streeting 15. října 2026 potvrdil, že příští měsíc se v Polsku uskuteční velké cvičení s tisíci vojáky. Paralelně probíhá alianční cvičení Steadfast Noon 2026 v Itálii, zaměřené na jaderné odstrašení NATO.

Ukrajina sama reaguje trojím způsobem. Zelenskyj 16. října označil za prioritu antibalistickou obranu a prostředky proti proudovým dronům typu Šáhid. Už v lednu 2026 avizoval reorganizaci protivzdušné obrany s důrazem na mobilní palebné skupiny a interceptorové drony. A 17. října přidal, že více prostředků PVO půjde tam, kde přibývají údery.

Otázka, na kterou zatím nikdo neodpověděl

Kdo má prst na spoušti? Veřejná vyjádření Moskvy a Minsku si protiřečí. Putin tvrdil, že operační kontrola zůstane ruská, ale Minsk může vybírat cíle. Lukašenko prezentoval příjezd Orešniku jako posílení běloruské obrany. Přesný počet odpalovačů ani to, zda jsou na místě kompletní bojové střely, veřejně potvrzeno není.

Jedno ale veřejné stopy ukazují jednoznačně: Lukašenko není mimo hru. Je v ní, jen se dosud snažil zůstat pod prahem, za kterým by musel nést plnou odpovědnost. Ten práh se s každým dalším souhlasem snižuje.