Rusko chrlí rakety jako na běžícím pásu. Zmodernizovalo už tak obávaný Oniks a Ch-101 jsou překvapivě vadné

Říjnové hodnocení zpravodajské správy ukrajinského ministerstva obrany (GUR) přineslo dosud nejpodrobnější pohled na to, co ruský zbrojní průmysl skutečně zvládá a kde naráží. Čísla jsou znepokojivá: měsíční výroba balistických střel dosahuje zhruba 110 kusů, k tomu přibývají desítky křižujících raket dalších typů. Současně ale GUR odhaluje, že jedna z hlavních zbraní masových úderů, střela Ch-101, trpí výrobními vadami, které nutí vracet celé partie zpět do závodů. A původně protilodní Oniks prošel modernizací, díky níž se z něj stala ještě nebezpečnější hrozba pro pozemní cíle.

Továrny jedou naplno: co říkají čísla

Zástupce šéfa GUR Vadym Skibickyj v srpnovém rozhovoru pro RBC-Ukraine popsal červencovou produkci tak, že ruské závody plní plány na 110 až 120 procent. Říjnový souhrn GUR tato čísla potvrzuje a rozšiřuje.

Hlavní typy a jejich měsíční výroba vypadají takto:

• 9M723 Iskander-M – přibližně 65 kusů měsíčně, zásoba kolem 115 raket
• RM-48U – asi 40 kusů měsíčně, zásoba do 400 raket
• Ch-101 – výrobní plán přes 80 kusů měsíčně, některé závody ho překračují
• 3M14 Kalibr – zhruba 29 kusů měsíčně, zásoba přes 450 raket
• 3M55 Oniks – za prvních sedm měsíců roku 2026 vyrobeno přes 55 kusů, zásoba přes 600
• 3M22 Zirkon – za stejné období přes 30 kusů, zásoba přes 120

Jen v červenci Rusko podle Skibického vypálilo 153 křižujících a 198 balistických či hypersonických raket. To znamená, že rekordní salvy nekryje jednou měsíční výrobou, kombinuje čerstvou produkci s dříve nashromážděnými zásobami a rozestupy mezi údery. Pauza v ostřelování Ukrajiny podle těchto dat nehrozí.

Oniks dostal nový úkol a nové schopnosti

Původní P-800 Oniks byl navržen jako protilodní střela: nadzvuková, rychlá kolem Mach 2,2 (přibližně 2 700 km/h), s doletem asi 300 kilometrů a terminálním letem těsně nad hladinou. Už v základní verzi šlo o obtížný cíl pro protivzdušnou obranu. Podle profilu CSIS Missile Threat patřil mezi nejrychlejší sériově vyráběné protilodní střely na světě.

Modernizovaná varianta, kterou GUR označuje jako 3M55M Oniks-M, ale dostala dvě zásadní úpravy: větší dolet a silnější bojovou část. Cílem už nejsou jen lodě. Skibickyj v srpnu vysvětlil, že dřívější verze nefungovala spolehlivě při navádění na pozemní cíle, modernizovaná tento problém řeší.

Pro srovnání: západní protilodní střely jdou obvykle jinou cestou. Norská NSM od Kongsbergu sází na vysokopodzvukovou rychlost a nízkou zjistitelnost, francouzský Exocet MM40 Block 3c kombinuje podzvukový let s pokročilým plánováním trasy. Oniks naopak spoléhá na rychlost a kinetickou energii nárazu. Modernizace tuto filozofii přenáší z moře na pevninu, a tím rozšiřuje spektrum hrozeb, jimž musí ukrajinská protivzdušná obrana čelit.

Ch-101: hlavní zbraň masových úderů má problém

Střela Ch-101 je páteří ruských vzdušných úderů na ukrajinskou infrastrukturu. Nosí ji strategické bombardéry Tu-95MS a Tu-160, její dolet dosahuje podle portálu War&Sanctions až 5 500 kilometrů. Není to okrajový systém, je to standardní nástroj pro masové salvy, které Rusko opakovaně směřuje na energetickou síť a civilní zázemí.

Právě proto je zjištění GUR tak překvapivé. Ukrajinská rozvědka popisuje technické defekty při odchodu raket z leteckých nosičů. Skibickyj to rozvedl konkrétněji: ne všechny rakety při odpalu skutečně odcházejí z letounu. Vadné kusy se vracejí do výroby k prověrce a opravě. GUR nezveřejňuje přesný podíl vadných střel ani počet vrácených partií, ale samotný fakt, že se problém týká systému s výrobním plánem přes 80 kusů měsíčně, vypovídá o tlaku, který kvantita vyvíjí na kvalitu.

Skibickyj zároveň mluví o zjednodušené technické kontrole ve výrobě. Závody plní a překračují plány, ale za cenu, kterou platí spolehlivost. Nejde o kolaps programu, Ch-101 se dál nasazuje v masových úderech. Jde ale o vážný provozní problém, který komplikuje plánování letů a zvyšuje zátěž bombardérů i pozemní obsluhy.

Kinžal na vedlejší koleji, sankce zatím nestačí

Další zajímavý příběh se skrývá za raketou Kinžal. GUR uvádí, že její sériová výroba byla pozastavena kvůli problémům s přesností. Kapacity se přesunuly na výrobu Iskanderu-M a dalších přesnějších systémů. Rusko mělo k srpnu 2026 ještě asi 50 Kinžalů ve skladu; podle GUR zastavení výroby neznamená ztrátu bojové schopnosti střely jako takové, ale spíš přiznání, že jiné systémy plní úlohu lépe.

Proč ale ruská výroba jako celek drží tak vysoké tempo navzdory sankcím? GUR u Iskanderu identifikovala 140 komponent, z nichž jen asi čtvrtina je ruského původu. Šedesát tři pochází z USA, další ze Švýcarska, Německa, Tchaj-wanu, Číny či Běloruska. U navigačních modulů Kometa, jejichž objednávky v roce 2026 výrazně přesahují 100 tisíc kusů, GUR přímo ukazuje na ruské a čínské firmy zapojené do dodávek. A u samotného Kinžalu je do kooperace zapojeno 58 ruských podniků, z nichž 22 dosud není pod sankcemi žádné země sankční koalice.

Sankce tedy bolí, ale samy o sobě výrobu nezlomily. Rusko kombinuje tři mechanismy: přesouvá zdroje od slabších programů k prioritním, zjednodušuje kontrolu kvality a pokračuje v přístupu k zahraničním součástkám přes rozvětvenou síť firem.

Co to znamená pro Česko a NATO

Ruské raketové zásoby a výrobní kapacity nejsou jen ukrajinský problém. Kalibr má odhadovaný dolet 1 500 až 2 500 kilometrů, Ch-101 dosáhne až 5 500 kilometrů. Česká republika sice není ve stejné expoziční kategorii jako přímo příhraniční státy NATO, ale leží uvnitř dosahu ruských střel dlouhého dosahu. NATO proto pracuje s integrovanou protivzdušnou a protiraketovou obranou jako s nepřetržitou 360° misí pro celé alianční území.

Česká armáda na tuto hrozbu reaguje. Systém SPYDER, který ministerstvo obrany označuje za klíčový krok k moderní vrstvené obraně, je plně integrován do alianční PVO. Na projektu se podílejí české firmy VTÚ a RETIA s podílem přes 30 procent, údržba probíhá na domácím území. Smlouva v hodnotě 13,7 miliardy korun není přímou reakcí na říjnovou zprávu GUR, ale zapadá do širšího trendu: Západ nemusí měnit směr pomoci Ukrajině ani vlastní obrany, musí ale navyšovat její hustotu, víc interceptorů, víc vrstev, víc schopností proti rychlým cílům.

Ruský zbrojní průmysl prokázal schopnost chrlit rakety v objemech, které před třemi lety málokdo čekal. Ale výkon není totéž co bezchybnost. Vadné Ch-101 se vracejí do závodů, Kinžal stojí na vedlejší koleji a tři čtvrtiny součástek Iskanderu pocházejí ze zahraničí. Právě v těchto trhlinách leží prostor, který sankce a protivzdušná obrana mohou, a musejí, rozšiřovat.