Rusko přímo napadlo NATO, nešlo o chybu Ukrajinců: hacklo ukrajinské drony a otočilo je na území aliance

Stíhačka letěla misi Baltic Air Policing, rutinní hlídku aliančního vzdušného prostoru, když nad jižním Estonskem zachytila neidentifikovaný bezpilotní prostředek. Po vizuální identifikaci ho zničila, patrně poprvé v historii NATO v mírovém režimu. Estonsko varovalo Kyjev, Ukrajina se omluvila za „neúmyslný incident“. Jenže o den později litevský ministr obrany Kęstutis Budrys řekl nahlas to, co pobaltské rozvědky říkaly měsíce potichu: Rusko ukrajinské drony do baltského vzdušného prostoru přesměrovává záměrně. Ne tak, že by je pilotovalo joystickem. Stačí jim podvrhnout falešné souřadnice.

Spoofing místo hacknutí: jak to funguje

Hollywoodský obraz „hacknutého dronu“, kdy se někdo přihlásí do řídicího systému a otočí stroj o 180 stupňů, veřejně dostupná forenzika nepotvrzuje. Šéf NATO Mark Rutte na tiskové konferenci 20. května 2026 výslovně uvedl, že nemá informaci o tom, že by Rusko drony „převzalo“. Co je doložené, je něco technicky jednoduššího, ale strategicky stejně účinného: GNSS spoofing a jamming.

Princip je prostý. Dron letí podle navigačních bodů odvozených ze signálu GPS nebo Galileo. Pozemní vysílač vyšle silnější falešný signál, přijímač v dronu ho přijme jako pravý a začne počítat chybnou polohu. Stroj se neodchýlí proto, že by někdo převzal jeho řízení, ale proto, že jeho autopilot upřímně věří, že letí správně. Stanfordova GPS laboratoř ve své studii z roku 2025 popsala rozsáhlé spoofingové zóny nad západním Ruskem a Černým mořem, které v letech 2023–2024 zasahovaly i civilní letecký provoz. Organizace C4ADS doložila, že Rusko tuto schopnost operativně nasazuje nejméně od února 2016, přičemž do listopadu 2018 identifikovala téměř 10 000 podezřelých spoofingových incidentů v deseti lokalitách, od Krymu po Sýrii.

Pokud dron závisí po většinu letu na GNSS waypointech, stačí mu podvrhnout polohu a on změní směr sám. Bez jediného průniku do jeho šifrovaného datového spoje.

Dva dny, dva incidenty, jeden vzorec

Pondělí 19. května: sestřel nad Estonskem. Úterý 20. května: poplach ve Vilniusu. Litevské úřady vyhlásily výstrahu, obyvatelé šli do krytů, vzdušný prostor nad vilniuským letištěm byl zhruba na hodinu uzavřen kvůli podezření na dronovou hrozbu od běloruské hranice. Agentura AP současně připomněla sérii dalších pobaltských incidentů z předchozích měsíců, včetně politické krize v Lotyšsku po opakovaných dopadech zbloudilých dronů.

Rutte na tiskové konferenci zvolil formulaci „klidná, rozhodná a přiměřená reakce“. O aktivaci článku 4 nebo 5 Washingtonské smlouvy nepadlo ani slovo. Právně NATO sérii incidentů nekvalifikuje jako ozbrojený útok. Ale politicky je signál jednoznačný: Rusko testuje, jak levně a bez přiznání přenést náklady války do aliančního vzdušného prostoru. Každý zbloudilý dron nutí NATO mobilizovat stíhačky, uzavírat letiště, evakuovat civilisty. A každá taková reakce stojí čas, peníze a politický kapitál.

Podle nás jde o model hybridního vyčerpávání. Ne o invazi, ale o systematický tlak, který posouvá hranici toho, co je „normální“ bezpečnostní situace na východním křídle aliance.

Baltské moře jako laboratoř rušení

Pobaltské incidenty s drony jsou jen špička ledovce. Pod ní leží měsíce narůstajícího GNSS rušení, které zasahuje civilní lodní i leteckou dopravu v celém regionu. Litevská dopravní bezpečnostní správa oficiálně varovala před rušením GPS signálů v oblasti Baltského moře a doporučila lodním provozovatelům záložní navigační postupy.

Čísla z Klaipėdského přístavu ukazují dynamiku eskalace:

• Začátek roku 2025: jednotlivé případy měsíčně
• Léto 2025: desítky případů měsíčně
• Celý rok 2025: 167 evidovaných GNSS incidentů
• Leden 2026: přístav zavedl vlastní monitorovací systém

Smyslem ruského rušení je podle dostupných analýz primárně ochrana strategických objektů před ukrajinskými drony s dlouhým doletem. Vedlejším efektem, a podle nás záměrně tolerovaným, je přenos rizika do civilní dopravy a do bezpečnostní architektury NATO.

Co to znamená pro Česko

Přímý estonský scénář, tedy ukrajinský útočný dron zbloudilý nad českým územím, je pro Česko méně pravděpodobný. Geograficky neleží na trase útoků na ruské baltské přístavy ani u běloruské hranice. Ale samotná technika GNSS rušení se české infrastruktury týká víc, než by se mohlo zdát.

NÚKIB a GNSS Centre of Excellence testovaly rušení navigačních signálů na letišti Brno-Tuřany i na železničním okruhu ve Velimi. Výsledek potvrdil, že i pohyblivé zdroje rušení dokážou narušit provozní systémy. Ministerstvo obrany na cvičení Federated Cloud 2026 procvičovalo ochranu obyvatel a kritické infrastruktury před drony za účasti armády, policie i hasičů a oznámilo pořízení téměř 3 000 bezpilotních prostředků do Armády ČR do roku 2028. Česká Národní strategie pro čelení hybridnímu působení už počítá s pravidelnými cvičeními, sdílením zpravodajských informací v rámci NATO a EU i s odvetnými opatřeními včetně sankcí.

Pro Česko je realističtějším rizikem narušení dopravní a energetické infrastruktury než pád zbloudilého dronu. Ale jedno s druhým souvisí: kdo neumí detekovat spoofing nad Brnem, neumí ho detekovat ani nad Tallinnem.

Co by mělo přijít dál

Série pobaltských incidentů odhalila čtyři slabiny, které NATO musí řešit rychle. Za prvé: přejít od improvizované reakce stíhačkami k vrstvené protidronové obraně, která nezávisí na tom, jestli je v dosahu zrovna F-16. Za druhé: vynutit postupy odolné vůči rušení GNSS a záložní navigaci pro vojenské i civilní systémy v celém aliančním prostoru. Za třetí: zavést těsnější technické sdílení s Ukrajinou o trasování dronů, geofencingu a nouzovém ukončení letu, aby stroje nekončily tam, kam nemají. A za čtvrté: rychle a veřejně připisovat odpovědnost za spoofing, protože v hybridní válce vyhrává ten, kdo definuje narativ jako první.

Rumunský pilot nad Estonskem dokázal, že NATO umí reagovat. Vilniuský poplach o den později ukázal, že to zatím nestačí.