Rusko pociťuje, že není tak mocné. Ukrajinci vyřadili přes 45 % rafinerií a Kremlu dochází kvalitní palivo

Největší producent ropy na světě nedokáže spolehlivě vyrobit benzín pro vlastní hlavní město. Zní to absurdně, ale přesně to se v září 2026 odehrává. Ukrajinský generální štáb 21. září oznámil, že dálkové údery vyřadily z provozu více než 45 % projektované ruské rafinérské kapacity. Nejde o 45 % budov ani o 45 % počtu závodů, jde o kapacitu, tedy o schopnost přeměnit ropu na hotové palivo. A právě ta Rusku chybí stále bolestněji.

Tři zásahy, tři zastavené závody

Týden od 14. do 20. září přinesl sérii úderů, které zasáhly nervové uzly ruského rafinérského řetězce. Syzranská rafinérie v Samarské oblasti zastavila provoz 15. září po dronovém zásahu jednotky AVT-6, která pokrývala 71 % kapacity závodu. Zbylých 29 % primárního zpracování (jednotka AVT-5) bylo v opravě po dřívějším útoku. Závod zůstal prakticky bez funkční destilace.

O dva dny později, 17. září, přišla na řadu jaroslavská rafinérie Slavněfť-JANOS. Nově zasažená jednotka AVT-3 představovala asi 40 % kapacity, zatímco další velká jednotka AVT-4 s 33 % kapacity už stála po předchozím útoku. JANOS přitom na svém webu uvádí mezi klíčovými produkty benzíny AI-92, AI-95 a AI-98 standardu K5 a diesel Euro K5. Zásah této rafinérie tedy přímo znamená výpadek právě toho „kvalitního paliva“, o kterém mluví ukrajinský generální štáb.

Kulminací se stal útok v noci z 19. na 20. září na moskevskou rafinérii. Podle agentury AP šlo o dosud největší dronový útok na ruskou metropoli, přes tisíc dronů, z nichž 450 mířilo přímo na Moskvu. Hořely obě hlavní primární jednotky AVT-6 a EURO+, které dohromady tvořily 100 % primární kapacity závodu. Reuters odhadl opravy na týdny.

Proč ropa nestačí, když chybí rafinace

Rusko ropu má. Těží ji v obrovských objemech. Jenže mezi surovinou v potrubí a benzínem na čerpací stanici stojí rafinérie, a právě ty se staly nejzranitelnějším článkem řetězce.

Mezinárodní energetická agentura (IEA) pracuje s číslem 32 velkých ruských rafinerií o celkové instalované kapacitě kolem 6,5 milionu barelů denně. Ke konci srpna 2026 zůstalo bez zásahu jen pět z nich, všechny na východní Sibiři nebo Dálném východě, tedy daleko od hlavních center spotřeby na západě země. V prvních osmi měsících roku byl ruský závod zasažen v průměru jednou za tři dny.

Klíčový je rozdíl v opravách. Menší poškození primární destilační kolony zvládnou technici za jeden až dva týdny. Jenže složitější sekundární jednotky, ty, které z ropy dělají právě nízkosirný benzín a naftu Euro-5/K5, vyžadují při vážném zásahu průměrně šest až osm měsíců oprav. A opakované údery tento cyklus systematicky rozbíjejí: závod nestihne opravit jednu jednotku a už hoří druhá.

Co je Euro-5/K5 a proč jeho nedostatek bolí víc než výpadek surové ropy

Euro-5, v ruské klasifikaci K5, je nízkosirný standard moderních motorových paliv. Méně síry znamená nižší emise, ale hlavně kompatibilitu s moderními motory, ať už jde o osobní auta, nákladní techniku, nebo vojenská vozidla. Rusko samo si tento standard zákonem stanovilo jako povinný.

Teď ho ale nedokáže vyrobit v dostatečném množství. Reakce Kremlu mluví za vše:

• Zákaz exportu benzínu platí do 31. ledna 2027.
• Povolení horších tříd paliv K2 až K4 na domácím trhu do 1. července 2027.
• Dovoz benzínu po železnici z Běloruska a Kazachstánu i po moři z Maroka, Koreje, Indie a Turecka.
• Subvence rafinériím ve výši 1,5 bilionu rublů (přibližně 375 miliard korun) jen za duben až srpen 2026.

S&P Global v létě popisovala nedostatek paliv v téměř všech ruských regionech a dlouhé fronty na čerpacích stanicích. Stát, který se prezentuje jako energetická supervelmoc, dováží benzín a povoluje horší kvalitu paliv na vlastním trhu. To je přesně ten moment, kdy Rusko pociťuje, že není tak mocné, jak o sobě tvrdí.

Most k Evropě: nepřímý, ale reálný tlak

Evropská unie ruské ropné produkty přímo nedováží, platí embargo. Jenže globální trh s dieselem funguje jako spojené nádoby. Když Rusko omezí export, regiony závislé na ruském dieselu (Turecko, severní Afrika, části Asie) přetahují dostupné barely odjinud. A to tlačí ceny nahoru i v Evropě.

V polovině září se ceny evropského dieselu pohybovaly blízko historických maxim. S&P Global uváděla dieselové crack spready nad 100 dolarů za barel v severozápadní Evropě. Pro Česko to neznamená fyzický nedostatek paliva, ale tlak na velkoobchodní ceny a marže, který se postupně promítá do cen na čerpacích stanicích.

Strukturální slabina, ne jednorázový úder

Září 2026 není izolovaný výkyv. IEA kvůli pokračujícím úderům snižuje prognózu ruského rafinérského průtoku na zbytek roku i na rok 2027. S&P Global už v červenci hlásila týdenní výpadky přes čtyři miliony barelů denně, téměř 60 % kapacity. Ruské rafinérské běhy spadly na jednadvacetileté minimum.

Rusko se snaží kompenzovat: přesouvá zpracování na východ, dováží, dotuje. Ale nezasažené velké závody leží na Sibiři a Dálném východě, tisíce kilometrů od Moskvy a západních center spotřeby. Ani Bělorusko, ani Kazachstán nemají kapacitu ruský deficit plně pokrýt. A každý nový zásah prodlužuje frontu oprav, které se nikdy nestíhají dokončit.

Největší slabinou Ruska se neukazuje nedostatek ropy v zemi. Je to neschopnost udržet stabilní rafinační cyklus pod opakovanými údery a ubránit infrastrukturu, která z černého zlata dělá palivo pro tanky, kamiony i osobní auta moskevských obyvatel.