Rusko přišlo v říjnu o 11 letounů a 2 vrtulníky, včetně Su-57. Takové ztráty nezažilo od operace Pavučina

Říjen začal sestřelem vlastního vrtulníku a skončil hořícím Su-57 na letišti v Achtubinsku. Mezitím Ukrajina opakovaně zasáhla základny stovky kilometrů od fronty, kde parkovaly Su-34, stroje, které denně shazují klouzavé bomby na ukrajinská města. Výsledkem je měsíc, v němž se na ruské letectvo sesypaly ukrajinské rakety Neptune, drony SBU i vlastní technické havárie současně. Nic podobného se nestalo od chvíle, kdy v červnu 2025 roj 117 FPV dronů během jediné noci ochromil čtyři strategická letiště.

Co přesně Rusko v říjnu ztratilo

Měsíční bilance podle součtu OSINT monitoringu Oko Gora, britské Defence Intelligence a oficiálních ukrajinských hlášení vypadá takto:

• 7× Su-34 – hlavní nosič klouzavých bomb; zasaženy na letištích Chanskaja, Borisoglebsk, Marinovka a jeden ztracen při havárii v Chabarovském kraji
• 2× Su-30 – jeden havaroval 21. října v Kaliningradské oblasti (ruské ministerstvo obrany havárii přiznalo prostřednictvím agentury Interfax), druhý figuruje v širších OSINT součtech
• 1× Su-35S – zasažen 4. října na letišti Chanskaja v Adygeji společně se Su-34
• 1× Su-57 – shořel 29. října v Achtubinsku
• 2× Mi-8 – první sestřelen 1. října ve Voroněžské oblasti pravděpodobně vlastní palbou ze Su-35, druhý zničen dronem 30. října v Luhanské oblasti

U části položek, zejména u druhého Su-30, ruské oficiální zdroje veřejně přiznaly jen zlomek. Britská Defence Intelligence nicméně v hodnocení z 5. listopadu shrnula říjen jako měsíc s nejméně 11 ztracenými taktickými letouny.

Série úderů na letištní infrastrukturu

Říjnové ztráty nebyly dílem jednoho šťastného zásahu. Šlo o sérii, která se táhla celým měsícem.

4. října zaútočila SBU drony na letiště Chanskaja v Adygeji, zhruba 500 kilometrů od fronty. Zasáhla Su-35, Su-34 i muniční sklad. O jedenáct dní později, v noci na 15. října, vypálilo ukrajinské námořnictvo rakety Neptune na Borisoglebsk, základnu asi 340 kilometrů od ukrajinské hranice. Podle ukrajinského ministerstva obrany bylo poškozeno šest Su-34, z toho nejméně čtyři zničeny. A 29. října přišel úder na Marinovku, asi 300 kilometrů od hranice, kde satelitní snímky potvrdily dva zničené Su-34.

Ke stejnému datu, 29. října, shořel v Achtubinsku Su-57. Podle analytiky GUR explodoval při spouštění motorů; rozvědka jako možný faktor zmiňuje nekvalitní palivo, ale nezávislé potvrzení příčiny neexistuje. Achtubinsk přitom není nově ohrožená základna, už v červnu 2024 tam GUR hlásila první doložený zásah Su-57, tehdy 589 kilometrů od linie dotyku. Rusko mělo více než rok na zabezpečení letiště. Nepomohlo to.

Mezitím 21. října havaroval Su-34 při cvičném letu v Chabarovském kraji a Su-30 v Kaliningradské oblasti. Při pádu Su-30 na Kubince zahynuli plukovník Oleg Jerofejev a podplukovník Vladimir Kočetov z elitní akrobatické skupiny Ruští rytíři. Rusko tak nepřišlo jen o draky letadel, ale i o zkušené piloty, které nahradí ještě obtížněji.

Proč záleží právě na Su-34

Sedm ztracených Su-34 za měsíc není jen číslo. Su-34 je hlavní platforma, z níž Rusko shazuje klouzavé bomby UMPK a KAB na ukrajinská města a frontové pozice. Právě tyto bomby jsou v posledním roce jedním z nejničivějších nástrojů ruské války.

GUR k 22. říjnu 2026 evidovala kolem 140 Su-34 ve službě a celkem 43 zničených a 7 poškozených od začátku plnohodnotné invaze. Roční výrobní kapacita se odhaduje na 14 až 18 kusů, přičemž za posledních dvanáct měsíců bylo předáno 22 nových strojů. Jinými slovy: celkové ztráty Su-34 odpovídají zhruba dvěma a půl až třem rokům výroby. Rusko stroje nahrazuje, ale pomalu a draze.

Efekt se už projevil v číslech. V říjnu Rusko shodilo 8 016 klouzavých a frontových bomb, o 11 % méně než zářijových 9 021. Jeden měsíc ještě nedokazuje trvalý zlom, ale pokles je měřitelný a časově koreluje s říjnovými zásahy základen.

Srovnání s operací Pavučina

Operace Pavučina, tajná akce SBU z 1. června 2025, zůstává dosud nejtvrdším úderem na ruské letectvo. Roj 117 FPV dronů zaútočil na čtyři letiště hluboko v týlu. SBU později mluvila o 41 zničených letounech, prezidentský web o 41 poškozených strojích a zasažení 34 % ruských nosičů strategických střel. Americká kongresová zpráva OAR čísla korigovala: Ukrajina hlásila přes 40 zasažených a nejméně 13 zničených, přičemž americká DIA hodnotila nejméně 10 ztracených strategických bombardérů.

Klíčový rozdíl: Pavučina mířila na strategické bombardéry, nosiče jaderných střel a raket s plochou dráhou letu. Říjen 2026 zasáhl hlavně taktickou složku, tedy stroje, které každý den létají nad Ukrajinou. Strategický dopad je jiný, ale pro každodenní realitu na frontě možná bezprostřednější. Méně funkčních Su-34 znamená méně klouzavých bomb na hlavy ukrajinských vojáků a civilistů.

Co to mění, a co ne

Ruské letectvo neztrácí celkovou převahu. Stále disponuje stovkami bojových letounů a i v říjnu shodilo přes osm tisíc bomb. Válku tyto ztráty samy o sobě nezlomí.

Co se ale mění, je bezpečnost ruského zázemí. Zelenskyj v březnu 2025 veřejně mluvil o bojově nasazeném „Dlouhém Neptunu“ s dosahem tisíc kilometrů. Základny, které Rusko považovalo za bezpečné, už bezpečné nejsou. Přesun letounů dál od fronty prodlužuje letový cyklus, snižuje počet obratů za den a zvyšuje servisní zátěž. GUR sama upozorňuje, že rozhodující není jen počet strojů, ale technický stav, intenzita provozu a počet vycvičených posádek.

Říjnová série (kombinace cílených úderů, havárií a vlastní palby) je přesně ten typ měsíce, který flotilu pod vysokým provozním tlakem posouvá blíž k hranici únosnosti. Rusko válku z nebe nevzdává, ale cena každého dalšího bombardovacího dne právě znatelně vzrostla.