„Rusko prodává Evropě plyn, který pomáhá s výrobou raket pro Ukrajinu,“ zuří Kreml: „Sami si platíme, že nás bombardují“

Živov, který se sám představuje jako „dobrovolník a publicista“ a na kanálu První Sevastopolský vystupuje coby vojenský expert, ve svém vystoupení z konce července 2026 napadl pokračující ruský vývoz energetických surovin do Evropské unie. Jeho logika je přímočará: Moskva inkasuje peníze za plyn, ten plyn pohání evropský průmysl a právě v tom průmyslu vznikají rakety, střely a protivzdušné systémy, které pak dopadají na ruské pozice na Ukrajině. „Sami si platíme, že nás bombardují,“ shrnul to s frustrací, která v tvrdém proválečném táboře rezonuje čím dál hlasitěji. Nejde o oficiální stanovisko Kremlu, Dmitrij Peskov ani Vladimir Putin tato slova neřekli. Ale Živov patří do mediálního okruhu, který na kremelskou politiku tlačí zevnitř, a jeho výrok odhaluje trhlinu v ruské válečné logice, kterou Moskva sama nedokáže zacelit.

Čísla, která dávají Živovovi za pravdu

Řetězec, který Živov popisuje, není propaganda, je doložitelný daty. Podle Rady EU dovezla Evropská unie v roce 2025 z Ruska 36 miliard kubických metrů plynu. Rusko tak tvořilo 12,5 % unijních dovozů. Eurostat upřesňuje, že ruský podíl na dovozech LNG činil 13,9 % a na potrubním plynu 10,4 % v hodnotovém vyjádření. To je zlomek oproti předválečným 40 %, ale pořád to nejsou zanedbatelné objemy.

Kam ten plyn míří? Zdaleka ne jen do domácích kotlů. Zemní plyn pokrývá 31,9 % energetické spotřeby průmyslu v EU, jde o tavení, chemické procesy, výrobu oceli, skla, keramiky. Asi čtvrtina celkové unijní spotřeby plynu směřuje přímo do průmyslových provozů. A právě v tomto průmyslovém ekosystému běží zbrojní programy, které mění průběh války na Ukrajině.

Agentura ACER pro rok 2026 potvrzuje, že v Evropě stále fungují autorizované ruské LNG kontrakty v rozsahu 20 až 32 miliard kubíků ročně a potrubní kontrakty na 16 až 26 miliard kubíků. Ruské LNG míří konkrétně do Španělska, Francie, Belgie a Nizozemska. Francie, jeden z největších příjemců ruského zkapalněného plynu, zároveň v červenci 2026 podepsala s Ukrajinou deklaraci o licenční výrobě řízených bomb AASM, střel s plochou dráhou letu SCALP a protiraketového systému Aster 30.

Od kubíku plynu k raketě: jak vypadá ten řetězec

Živovova zkratka „ruský plyn = rakety na Rusko“ je samozřejmě zjednodušení. Konkrétní kubík plynu nelze přiřadit konkrétní střele. Ale systémová logika drží.

Německo s Ukrajinou v červnu 2026 podepsalo dohody o společném antibalistickém programu a výrobě bezpilotních pozemních prostředků. Rheinmetall a Lockheed Martin v červenci oznámili záměr společně vyrábět taktické balistické střely ATACMS přímo v Evropě. Francouzský průmysl chystá výrobu raket pro Ukrajinu na vlastním území i na ukrajinském. To všechno jsou průmyslové procesy, které spotřebovávají energii, elektřinu, teplo, procesní plyn.

Nejpřesnější formulace zní takto: ruský plyn pomáhá udržovat průmyslový ekosystém zemí, které vyrábějí zbraně pro Ukrajinu. Není to magická ingredience v hlavici střely. Je to energie, která drží v chodu továrny, ocelárny a zbrojovky. A Rusko za ni dostává zaplaceno.

Proč Moskva obchod nepřeruší

Tady se Živovův výkřik mění z obžaloby Evropy v obžalobu vlastního státu. Pokud je řetězec tak zřejmý, proč ho Moskva sama nepřeruší?

Putin 4. března 2026 v rozhovoru naznačil, že by možná bylo výhodnější dodávky do Evropy zastavit „už teď“. Vzápětí ale dodal, že to není rozhodnutí, jen úvaha nahlas. A zmínil „spolehlivé partnery“ v Evropě, konkrétně Slovensko a Maďarsko. Jinými slovy: Kreml stále rozlišuje mezi zeměmi, které chce trestat, a zeměmi, které chce odměňovat. Plyn zůstává nástrojem vlivu.

Druhý důvod je prostý: peníze. Evropská komise otevřeně konstatuje, že Rusko se nadále opírá o příjmy z energetiky k financování války. Zastavit dodávky by znamenalo přijít o miliardy, které Moskva potřebuje na munici, techniku a mobilizaci. Živov žádá totální válečnou ekonomiku. Kreml si ji nemůže dovolit.

A mimochodem, plyn není jediná závislost. Komise uvádí, že EU v roce 2025 dovezla z Ruska téměř 2 900 tun uranu v obohacené nebo palivové formě. Příběh o vzájemné provázanosti je širší, než si obě strany rády přiznávají.

Co dělá Česko a co dělá Evropa

Česko v kontextu ruských surovin udělalo u ropy tvrdší řez než většina unijních zemí, od dubna 2025 přestalo dovážet ruskou ropu díky projektu TAL-PLUS, který přesměroval dodávky přes jižní trasu. U plynu je situace méně průhledná. Ministerstvo průmyslu a obchodu v březnu 2026 oznámilo předjednanou roční LNG kapacitu z USA v objemu 1,4 miliardy kubíků, tedy zhruba čtvrtinu české roční spotřeby. Energetický regulační úřad průběžně monitoruje naplněnost zásobníků. Přesný aktuální podíl ruského plynu v českém mixu ale z veřejně dostupných zdrojů nelze jednoduše vyčíslit.

Unijní kalendář odchodu od ruského plynu mezitím běží. Krátkodobé kontrakty se už neuzavírají, ruské LNG má skončit do konce roku 2026, potrubní plyn nejpozději na podzim 2027, s pojistkou odkladu do 1. listopadu 2027, pokud by hrozily problémy s naplněností zásobníků. Evropa se tedy chystá udělat to, co Živov žádá po Moskvě: přetrhnout energetické pouto. Jen to dělá z druhé strany.

Největší ironie Živovova výstupu nespočívá v tom, co řekl o Evropě. Spočívá v tom, co nechtěně řekl o Rusku: že Moskva vede válku proti Západu a zároveň na Západu závisí. A že jediný, kdo ten paradox aktivně řeší, je Brusel, ne Kreml.