Rusko si podmaňuje slabý a zbídačený Myanmar. Je klíčovým spojencem, kterému bude vláda vděčit za přežití

Když se šéf myanmarské junty Min Aung Hlaing vrátil v březnu 2025 z Moskvy, před kamerami řekl větu, která shrnuje celý vztah: „Rusko může jednat nejrychleji.“ Nemluvil o humanitární pomoci ani o diplomatickém protokolu. Mluvil o zbraních, energetice a příslibu, že Kreml podpoří volby, jimiž chce junta legitimizovat svou moc. Pro režim, který od převratu v únoru 2021 čelí občanské válce na desítkách front, je rychlost synonymem přežití. A právě to Moskva nabízí, za cenu, kterou si Myanmar nemůže dovolit odmítnout.

Tři páky, kterými Moskva svírá Naypyidaw

Ruské „podmaňování“ Myanmaru nestojí na jednom pilíři, ale na třech, které se navzájem posilují.

Zbraně a výcvik. Zvláštní zpravodaj OSN pro Myanmar v červnu 2025 výslovně označil Rusko za hlavní zdroj zbraní pro juntu, Čínu za druhý. Vojenská spolupráce sahá přinejmenším ke společným protiteroristickým cvičením z roku 2023 a prohlubuje se. Tatmadaw, myanmarská armáda, potřebuje doslova všechno, od munice po leteckou techniku, a Moskva dodává bez podmínek, které by kladl Západ.

Diplomatické krytí. Režimní mluvčí Zaw Min Tun po březnové cestě do Ruska shrnul, že Moskva Myanmaru dlouhodobě kryje záda na mezinárodní scéně. Kreml přislíbil vyslat pozorovatele k plánovaným volbám, gesto, které juntě dodává zdání legitimity. V praxi to znamená, že dokud Rusko a Čína drží svou pozici v Radě bezpečnosti OSN, tvrdší mezinárodní kroky proti režimu naráží na veto.

Energetika a infrastruktura. Třetí páka je ekonomická a soustředí se kolem zvláštní ekonomické zóny Dawei na pobřeží Andamanského moře.

Dawei: přístav, rafinerie, elektrárna a strategický výstup k oceánu

Dawei není nový projekt. Původní thajsko-myanmarské schéma vzniklo už v roce 2008, prošlo restrukturalizací v roce 2016 a počítalo s napojením na thajskou hranici i s japonským zájmem. Ruská vrstva z roku 2025 ale přidává úplně jiný obsah.

V únoru 2025 podepsaly obě strany memorandum o investiční spolupráci v Dawei a okolí, jak potvrdilo myanmarské ministerstvo informací v pozdější parlamentní odpovědi. V březnu se na rusko-myanmarském byznys fóru v Moskvě jednalo o LNG terminálu, plynovodech, rafinerii a těžbě ropy a plynu na moři. V červnu agentura Interfax oznámila podpis dohody o ochraně investic a plán výstavby uhelné elektrárny o výkonu 660 megawattů přímo v zóně Dawei.

Myanmarští představitelé sami popisují Dawei jako „strategický výstup k moři“ a alternativní obchodní trasu nad Malackým průlivem. Pro Moskvu je to potenciální vstupní bod do Indo-Pacifiku za zlomek nákladů, které by stál vlastní námořní rozvoj v regionu. Na březnovém fóru se dokonce mluvilo o zavedení ruských platebních karet MIR v Myanmaru, vazba tedy míří i do platební infrastruktury.

Zbídačená země bez vyjednávací síly

Aby bylo jasné, proč junta přijímá podmínky, které ji činí stále závislejší: Myanmar je ve stavu, kdy si nemůže dovolit říkat ne.

Světová banka popisuje ekonomiku oslabenou covidem i převratem a pro fiskální rok 2025/26 očekává kontrakci o 2,5 %, zhoršenou navíc ničivým zemětřesením z března 2025. Úřad OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí v únoru 2025 evidoval 3,5 milionu vnitřně vysídlených lidí. Na jihu země, právě v oblasti Tanintharyi a Kayin poblíž thajské hranice, probíhají tvrdé boje; karenské ozbrojené skupiny v červenci 2025 tlačily proti juntovním pozicím a fronta se táhne podél celé hranice.

V takové situaci partner, který přiveze zbraně, slíbí elektrárnu a na mezinárodních fórech řekne „stojíme při vás“, získává nepoměrně silný vliv. Junta nemá mnoho jiných dveří, na které by mohla klepat.

Rusko versus Čína: dvě závislosti, dvě role

Bylo by zjednodušující tvrdit, že Myanmar se stává čistě ruským satelitem. Lowy Institute ve svém indexu vlivu v jihovýchodní Asii vede Čínu jako nejdůležitějšího externího partnera Myanmaru. Peking má v zemi starší, širší a strukturálnější stopu, především čínsko-myanmarský ekonomický koridor CMEC a přístav Kyaukphyu na západním pobřeží, vlajkové projekty potvrzené společným prohlášením z ledna 2020.

Rozdíl je v roli. Čína funguje jako systémový ekonomicko-diplomatický patron: buduje infrastrukturu, drží institucionální kanály, mluví o stabilitě. Rusko je bezpečnostní a režimový akcelerátor: dodává zbraně, legitimizuje volby, nabízí rychlé rozhodování. Myanmar tak míří spíš k dvojí závislosti, na Pekingu v ekonomice, na Moskvě v obraně, a obě mocnosti z toho těží.

Co to znamená pro Evropu

Rada EU v dubnu 2025 prodloužila sankce vůči Myanmaru do dubna 2026 včetně zbrojního embarga a zákazu vojenské spolupráce s Tatmadaw. Zároveň v červenci 2025 přijala osmnáctý balík sankcí proti Rusku s novými nástroji proti obcházení přes třetí země. Právě tady se obě linie protínají: pokud se Dawei s rafinerií, přístavem a energetickou infrastrukturou skutečně rozběhne, může se stát uzlem, přes který budou ruské toky obtížněji sledovatelné. Přímý důkaz, že by k tomu už docházelo, zatím chybí. Riziko ale roste s každým podepsaným memorandem.

Myanmarská junta nepřežívá díky vlastní síle. Přežívá díky partnerům, kteří jí dodávají to, co sama nemá, a Moskva je v tomto ohledu nejrychlejší. Min Aung Hlaing to řekl nahlas. Otázka není, jestli za to bude Rusku vděčit, ale jak vysokou cenu za tu vděčnost nakonec zaplatí.