Rusko trpí, ekonomika se propadá. Ukrajinci opakovaně paralyzují klíčový ropný terminál v Baltském moři

Když 23. března 2026 ráno vzplály nádrže v přístavu Primorsk na pobřeží Finského zálivu, nešlo o náhodný zásah odlehlého skladu. Ukrajinská bezpečnostní služba SBU potvrdila, že cílem byl největší ruský ropný exportní terminál na Baltu, místo, kde se surovina z ropovodů Transněfti přelévá do tankerů a mění v tvrdou měnu pro Kreml. A nebyl to poslední úder.

Proč je Primorsk víc než jen přístav

Primorsk není obyčejný terminál. Je to exportní hrdlo, přes které Rusko pumpuje ropu na světové trhy severní cestou. Podle údajů ukrajinského Generálního štábu jím v roce 2025 proteklo přes 46,6 milionu tun ropy. Samotná Transněfť ve své výroční zprávě za rok 2024 uvádí, že kapacitu ropovodů směrem do Primorsku rozšířila na 57 milionů tun ročně, a to o rok dříve, než původně plánovala. Zahraniční analytici pracují s číslem kolem jednoho milionu barelů denně.

Ukrajina tedy neútočí na zastaralou infrastrukturu. Útočí na čerstvě posílený uzel, do kterého Rusko investovalo právě proto, aby po sankcích přesměrovalo exportní toky.

Časová linie: od jednoho zásahu ke kampani

Březnový úder nebyl izolovaný. Veřejně doložitelná časová osa vypadá takto:

• 23. března 2026 — drony SBU zasáhly terminál, vzplály skladovací nádrže, personál byl evakuován. Generální štáb Ukrajiny útok potvrdil na svém kanálu.
• Závěr března a začátek dubna — důvěryhodné zdroje popisují opakované zásahy; podle satelitního vyhodnocení bylo do začátku dubna mimo provoz zhruba 40 % skladové kapacity.
• 3. května 2026 — guvernér Leningradské oblasti Alexandr Drozdenko sám potvrdil, že Primorsk byl klíčovým cílem nového útoku. Nad oblastí bylo podle něj sestřeleno více než 60 dronů, přesto se požáru v terminálu zabránit nepodařilo.

Podle vyhodnocení Deutsche Welle a investigativní agentury ASTRA byl při květnovém útoku pravděpodobně poškozen i protiletadlový systém Pancir a nakládková infrastruktura na ropném molu.

Co to znamená pro ruské příjmy

Přesnou finanční ztrátu způsobenou výpadky Primorsku otevřené zdroje nevyčíslují. Doložit ale lze konkrétní provozní důsledky: požáry v nádržích, zastavení nakládky tankerů, dočasné odstávky obou baltských přístavů a postupné, nikoli okamžité, obnovování odplaveb. The Moscow Times uvádí, že po březnové sérii se provoz vracel s odstupem dnů až týdnů.

Podstatné je právě to slovo „opakovaně“. Jednorázový zásah rafinerie Rusko zvládne obejít přesměrováním toků. Opakované vyřazování exportního uzlu s kapacitou milionu barelů denně ale znamená dražší improvizaci, zpožděné dodávky a nejistotu pro odběratele, tedy přesně ten druh tlaku, který snižuje ochotu kupovat ruskou ropu za plnou cenu.

SBU výslovně deklarovala, že v operacích proti ropným příjmům hodlá pokračovat. Dosavadní časová řada, březen, duben, květen, naznačuje, že nejde o prázdnou hrozbu.

Dopad na Česko: nepřímý, ale existující

Pro český trh Primorsk dnes nepředstavuje přímou zásobovací trasu. Podle vládního prohlášení z dubna 2025 je Česko zásobováno výhradně neruskou ropou přes západní ropovody TAL a IKL. Statistika MPO za rok 2025 potvrzuje, že přes tyto trasy šlo 92,3 % dovozů a ruský původ tvořil jen 527 tisíc tun.

Případný dopad je tedy cenový, ne fyzický. Pokud opakované výpadky Primorsku sníží objem ruské ropy na světovém trhu natolik, aby to pohnulo cenou Brentu, pocítí to i české rafinerie, ale jako jeden z mnoha faktorů, ne jako přímý šok.

Limity ruské obrany

Květnový útok odhalil ještě jednu věc: ani šedesát sestřelených dronů neznamená stoprocentní ochranu. Guvernér Drozdenko číslo použil jako důkaz úspěchu protivzdušné obrany, jenže terminál přesto hořel. A pokud se potvrdí zásah Panciru, znamená to, že Ukrajina dokáže degradovat i bodovou protivzdušnou obranu přímo u chráněného objektu.

Rusko umí Primorsk opravit. Ale opravovat ho znovu a znovu, pod palbou, s poškozenou obranou a s tankery čekajícími na nakládku, to je jiný druh války. Tichá, logistická, a pro Kreml možná bolestivější než frontový kilometr.