Rusko ztratilo poprvé po dlouhé době strategické bombardéry, ale tvrdí, že to nevadí. I polovina má několikrát zničit planetu

Ráno 1. června se nad ruskými vojenskými letišti od Murmansku po Irkutsk objevily desítky malých dronů. Nebyly vypuštěny z ukrajinského území, kontejnery s FPV drony přivezla nákladní auta a operátoři je odpalovali z bezprostřední blízkosti základen. Ukrajinská rozvědka SBU operaci nazvala Pavučina a tvrdila, že zasáhla 41 vojenských letadel. Ruský válečný korespondent Alexandr Koc tentýž den napsal na Telegramu o „černém dni“ pro strategické letectvo. O tři dny později už ale vysvětloval, proč ztráta vlastně nevadí. Obě věci jsou pravda současně, a právě v tom napětí se skrývá skutečný příběh.

Co přesně se stalo na čtyřech základnách

Cílem operace byly základny Belaja v Irkutské oblasti, Oleňa v Murmanské oblasti, Ďagilevo u Rjazaně a Ivanovo. Pátý útok měl mířit na základnu Ukrainka v Amurské oblasti, ale selhal ještě před odpálením dronů. Podle SBU bylo nasazeno 117 FPV dronů a zasaženo 41 letadel včetně strategických bombardérů Tu-95MS, Tu-160, dálkových Tu-22M3 a letounů včasné výstrahy A-50. Prezident Zelenskyj 4. června uvedl, že to představovalo 34 % ruských nosičů strategických střel s plochou dráhou letu.

Ruské ministerstvo obrany přiznalo útoky FPV drony v pěti regionech a požáry „několika kusů techniky“ v Murmanské a Irkutské oblasti. Konzervativnější a nezávisle ověřitelný odhad přinesla britská analytická firma Janes: na základě satelitních snímků a videí potvrdila 12 zničených letounů (sedm Tu-95MS, čtyři Tu-22M3 a jeden An-12) plus dva potvrzeně poškozené a osm pravděpodobně poškozených. Americká zpravodajská agentura DIA ve zprávě pro Kongres hovoří o nejméně deseti ztracených strategických bombardérech.

Tři různé roviny (ukrajinské maximum, americký střed, ruské minimum) se liší v číslech, ale shodují se v jednom: šlo o bezprecedentní jednorázový zásah do ruského strategického letectva.

Proč Koc tvrdí, že to nevadí

Alexandr Koc, jeden z nejsledovanějších ruských válečných korespondentů, prošel během čtyř dnů pozoruhodnou proměnou. 1. června psal o černém dni a vyzýval nelhat, protože „protivník má videa z dronů a satelitní snímky“. 4. června už zasazoval ztrátu do jiného rámce: Rusko prý nikdy nemělo početní paritu s USA v bombardérech, hlavní údernou silou ruské jaderné triády je pozemní složka a letecká ji pouze doplňuje. A i kdyby Rusko přišlo o polovinu svého jaderného potenciálu, stále by dokázalo „několikrát zničit planetu“.

Na tom argumentu je zrno pravdy. Podle odhadů Bulletin of the Atomic Scientists pro rok 2025 mělo Rusko 2 832 strategických jaderných hlavic, z nichž bombardérům bylo přiřazeno 586, tedy zhruba 12 až 13 %. Těžiště ruského odstrašení leží na mezikontinentálních balistických raketách s 1 254 hlavicemi. Americká DIA po útoku hodnotila dopad na schopnost Ruska pokračovat v konvenčních úderech proti Ukrajině jako „minimální“.

Jenže „minimální dopad na konvenční údery“ a „zanedbatelná ztráta“ jsou dvě různé věci. Koc druhou formulaci podsouvá, realita odpovídá té první.

Bombardéry, které se nedají nahradit

Klíčový detail, který Kocova argumentace přeskakuje: Rusko nepostavilo jediný nový Tu-95MS ani Tu-22M3 od roku 1991. Jsou to sovětské stroje, jejichž výrobní linky dávno neexistují. Před útokem Bulletin odhadoval ruskou strategickou bombardérovou flotilu na 52 kusů Tu-95MS a 15 Tu-160, k tomu asi 55 dálkových Tu-22M3. Ztráta sedmi až deseti Tu-95MS z celkových dvaapadesáti znamená, že každý zničený kus je nenahraditelný.

Pro srovnání: USA provozují přibližně 76 bombardérů B-52 a 20 strojů B-2, přičemž do služby už vstupuje nový stealth bombardér B-21 Raider. Americká výrobní základna umí stavět nové letouny. Ruská ne. Analýza Carnegie z 10. června 2025 to shrnuje přímo: zásah je bolestivý hlavně v prestiži, v konvenční schopnosti odpalovat střely s plochou dráhou letu z bombardérů a v pocitu bezpečí hlubokého týlu. Méně v samotné schopnosti vést jaderný odvetný úder.

Co znamená „několikrát zničit planetu“

Kocova fráze o vícenásobném zničení planety je zastrašovací rétorika převlečená za vojenskou analýzu. Žádný jaderný arzenál nedokáže fyzicky roztrhat Zemi. Dokáže ale něco jiného, a to stačí.

Federation of American Scientists pro rok 2026 odhaduje, že Rusko disponuje 1 796 rozmístěnými strategickými hlavicemi a celkem 4 400 kusy ve vojenském skladišti. I kdyby Rusko přišlo o polovinu, zůstaly by mu stovky hlavic na mezikontinentálních raketách a ponorkách. Studie publikovaná v Nature Food v roce 2022 modelovala důsledky rozsáhlé jaderné výměny: globální hladomor postihující miliardy lidí, kolaps zemědělství v důsledku jaderné zimy, rozpad civilizačních struktur. Ne konec planety. Konec civilizace, jak ji známe.

V tomto smyslu má Koc paradoxně pravdu, i výrazně zmenšený ruský arzenál by zůstal civilizačně ničivou hrozbou. Ale to není argument pro to, že ztráta bombardérů nevadí. Je to argument pro to, že jaderné odstrašení funguje na jiné úrovni než konvenční válka. A právě v té konvenční válce Rusko 1. června reálně ztratilo.

Co to znamená pro Česko a NATO

Operace Pavučina nezměnila základní rovnici aliančního odstrašení. Rusko nepřestalo být jadernou mocností schopnou zasáhnout celou Evropu. Washingtonská deklarace NATO z července 2024 definuje jaderné odstrašení jako základní kámen bezpečnosti Aliance a odpověď staví na kombinaci jaderných, konvenčních a protiraketových schopností.

Pro Česko z toho neplyne ani panika, ani falešné uklidnění. Správný závěr je střízlivější: ruské strategické síly nejsou nedotknutelné, ale zůstávají rozsáhlé. Prioritou české bezpečnostní politiky zůstává protivzdušná obrana, odolnost kritické infrastruktury a pevné ukotvení v aliančním plánování.

1. června 2025 se stalo něco, co Rusko nezažilo minimálně od útoku na základnu Engels v prosinci 2022, a v takovém rozsahu pravděpodobně nikdy za celou válku. Koc to nejdřív nazval černým dnem. Pak to přeznačil na nedůležitou epizodu. Satelitní snímky spálených Tu-95 na pojezdových drahách ale přeznačit nejdou.