Rusko už není v bezpečí nikde. Ukrajina to dokázala, drtí ho na tisíce kilometrů, jenom v březnu podnikla 7 000 útoků

Když ruské ministerstvo obrany 31. března sečetlo vlastní denní hlášení o sestřelech, vyšlo mu 7 347 ukrajinských dronů zachycených nebo zničených za jediný měsíc. Není to 7 000 samostatných operací ani 7 000 potvrzených zásahů, je to počet bezpilotních prostředků, které Moskva tvrdí, že musela řešit. I tak jde o číslo, které ještě před rokem a půl bylo nemyslitelné. V srpnu 2024 Ukrajina vysílala přes hranici zhruba tisíc dronů měsíčně. V červenci 2025 tři tisíce. A v březnu 2026 překonala poprvé v historii války i samotné Rusko v počtu dálkových dronových útoků.

Od tisíce k sedmi tisícům za dvacet měsíců

Křivka růstu, kterou zmapovalo RFE/RL, vypovídá o něčem víc než o prostém navýšení výroby. Ukrajina vybudovala celý nový druh vojska, Síly bezpilotních systémů, a souběžně s tím rozjela průmyslovou základnu, která dokáže produkovat drony v tisícových sériích. V dubnu ukrajinské ministerstvo obrany oznámilo pětinásobný meziroční nárůst kontrahovaných prostředků středního dosahu. Německo přidalo 300 milionů eur přímo na kapacity hlubokých úderů, Norsko se zapojilo do společné výroby tisíců dronů střední kategorie.

Výsledek: tam, kde Ukrajina v roce 2022 dosáhla zhruba 630 km od hranice, dnes podle jejího ministerstva obrany operuje na vzdálenost kolem 1 750 km. Velitel Sil bezpilotních systémů Robert Brovdi v dubnu hlásil průnik přesahující 1 800 km, směrem k Čeljabinsku na Uralu. Zelenskyj začátkem května uváděl zásahy v Permu, Čeljabinsku a Jekatěrinburgu, tedy v místech vzdálených téměř dva tisíce kilometrů od ukrajinského území.

Jak se otevírají koridory

Samotný dosah by nestačil, kdyby drony nedoletěly k cíli. Klíč k úspěchu kampaně leží v systematickém ničení ruské protivzdušné obrany. Dubnová bilance operací středního dosahu, jak ji zveřejnilo ukrajinské MO, vypadá jako inventura demolice:

• 25 zasažených systémů protivzdušné obrany a radarů (Tor, Buk, Pancir, Osa)
• přes 55 skladů munice a materiálu
• 33 uzlů velení ruskými drony
• 17 velitelských stanovišť

Každý zničený radar nebo protiletadlový systém znamená díru v ruském vzdušném štítu. A každá díra je koridor, kterým proletí další vlna dronů hlouběji do týlu. Ukrajina tak nevede izolované nálety, vede kampaň, kde jedna fáze otevírá cestu další.

Rafinerie, terminály, miliardy

Cíle nejsou náhodné. V dubnu operace hlubokých úderů zasáhly nejméně 14 rafinérií a ropných terminálů, dva průmyslové závody, ruská plavidla i letadla. Zelenskyj v květnu uvedl, že od začátku roku přišel ruský ropný sektor přímým efektem ukrajinských úderů o minimálně 7 miliard dolarů.

Nejde o jednorázové exploze pro efektní záběry. Opakované zásahy stejných zařízení prodlužují odstávky, komplikují opravy a snižují rafinérské kapacity. Pro Rusko, které válku financuje z příjmů za ropu, je to forma ekonomického vyčerpávání, cílené sankce vedené drony místo diplomacií.

Pro evropský energetický trh to zatím neznamená akutní krizi. Evropská komise ještě v únoru po narušení tranzitu ropovodu Družba konstatovala, že členské státy nevidí bezprostřední riziko pro bezpečnost zásobování. Spíše vyšší volatilita než zásobovací šok.

Rusko odpovídá objemem, ne kvalitou

Eskalace je oboustranná. Rusko v březnu vyslalo na Ukrajinu 6 462 dronů a 138 střel, v dubnu už rekordních 6 804 kusů dálkové munice. Kvantitativní závod se roztáčí. Kvalitativní skok, tedy nasazení zbraní, které Moskva dosud nepoužila, ve veřejných zdrojích zatím doložený není.

Skutečný problém Kremlu je jinde: Rusko má konečné množství kvalitní protivzdušné obrany a musí si vybírat, co chránit. Moskva jako politické centrum dostává prioritu, před květnovými oslavami 9. května se zabezpečení hlavního města viditelně zpřísnilo, některé regionální přehlídky byly zrušeny nebo omezeny. Jenže pokud je Moskva priorita, periferie se chrání řidčeji. A Ukrajina právě na tu periferii míří.

Co to znamená pro Česko

Přímý vojenský dopad na české území z ukrajinských úderů nehrozí. Nepřímý dopad je strategický: čím víc Rusko musí investovat do obrany vlastního týlu, tím méně zdrojů mu zbývá na ofenzivní operace. Česká vláda to reflektuje pokračováním Programu Ukrajina 2026–2030, který počítá s alokací miliardy korun ročně v letech 2026–2028, z toho půl miliardy přes Národní rozvojovou banku na rekonstrukci kritické infrastruktury.

Šojguův březnový výrok nebyl rétorika. Bylo to přiznání nové reality, ve které si Rusko nemůže být jisté bezpečím žádného místa v evropské části země, a nově ani na Uralu. Ukrajina nedosáhne všude, ale dosáhne dost daleko na to, aby Kreml musel každý den řešit, co ještě dokáže ubránit.