Rusko už neví, co má dělat. Ukrajinské útoky ho dusí stále více a ekonomika jde prudce ke dnu

Tři jména se v posledních týdnech opakují v hlášeních o požárech, odstávkách a zpožděných tankových konvojích: Novorossijsk, Usť-Luga, Primorsk. Jsou to uzly, přes které Rusko mění ropu na peníze, a přes které platí válku. Když 19. dubna 2026 Volodymyr Zelenskyj ve večerním projevu vyčíslil březnové ztráty ruských ropných příjmů na nejméně 2,3 miliardy dolarů, nebyl to jen politický výrok. O dva dny později Reuters přinesl data: dubnová těžba padla o 300 až 400 tisíc barelů denně oproti průměru prvních měsíců roku. Proti úrovním z konce roku 2025 jde dokonce o propad 500 až 600 tisíc barelů denně. Kreml stojí před dilematem, které nemá dobré řešení.

Dilema bez východiska

Logika je prostá. Když Ukrajina zasáhne exportní terminál, tanker nenaloží. Ropa zůstává v potrubí, v zásobnících, v zemi. A Moskva má tři možnosti: exportovat přes poškozené uzly s rizikem dalších zásahů, hromadit zásoby s omezenou kapacitou, nebo krátit těžbu a přijít o příjmy. Reuters cituje zdroj z ropné branže přímo: „Bez omezení produkce bude obtížné ropu umístit.“

Tohle není jednorázový výbuch, po kterém se provoz obnoví za týden. Jde o kumulaci zásahů do celé exportní soustavy, přístavů, skladů, rafinérií a ropovodů. Každý jednotlivý zásah vyvolá odstávku nebo bezpečnostní uzavírku. Dohromady škrtí fyzickou schopnost Ruska dostat ropu na světový trh. A to i přesto, že Moskva tvrdí, že v březnu sestřelila přes 11 000 ukrajinských dronů. Množství sestřelů neznamená stoprocentní krytí rozlehlého území s fixními cíli.

Čísla, která přiznává i Kreml

Sám Vladimir Putin 16. dubna 2026 veřejně přiznal, že ruská ekonomika jede pod očekáváním. HDP v lednu a únoru meziročně klesl o 1,8 %, což je nejostřejší kontrakce za tři roky. Rok 2025 skončil růstem pouhého jednoho procenta. Rozpočtový deficit za rok 2025 dosáhl 5,6 bilionu rublů, tedy 2,6 % HDP, nejvíce od roku 2020. Ropné a plynové příjmy přitom skončily o 24 % pod původním vládním cílem.

Thomas Nilsson, šéf švédské vojenské rozvědky, v rozhovoru pro Financial Times 20. dubna situaci shrnul: Rusko „žije na vypůjčený čas.“ Podle něj by ropa Urals musela stát nad 100 dolarů za barel po celý rok, aby Kreml zalepil rozpočtovou díru. Nilsson navíc tvrdí, že Moskva data systematicky manipuluje, reálná inflace je podle něj blíže 15 % než oficiálním 5,86 % a deficit může být podhodnocen o 30 miliard dolarů.

Dvě vrstvy tlaku, pomalá a rychlá

Podle analýzy CREA jsou ruské fosilní příjmy ve čtvrtém roce války 27 % pod předinvazní úrovní a meziročně spadly o 19 %. Objemy exportu surové ropy přitom zůstávají 6 % nad předválečnou úrovní. To ukazuje, že sankce primárně srážejí cenu a marže, nutí Rusko prodávat se slevou omezenému okruhu odběratelů.

Ukrajinské útoky přidávají druhou vrstvu. Zatímco sankce jsou pomalé strukturální škrcení, zásahy do infrastruktury jsou rychlé operační škrcení. Obě vrstvy se nyní překrývají a zesilují. IEA v březnu uváděla ruskou těžbu 8,96 milionu barelů denně; dubnový propad znamená zlom proti této stabilnější úrovni. A 23. dubna EU přidala dvacátý sankční balík mířící na dalších dvacet ruských bank a firmy vojensko-průmyslového komplexu.

Co to znamená pro Česko a Evropu

Pro Česko je přímý dopad na fyzické zásobování minimální. Po dokončení projektu TAL-PLUS může republika dostávat až 8 milionů tun ropy ročně západní trasou, což plně pokrývá roční spotřebu. Závislost na ropovodu Družba skončila. Nepřímý dopad ale zůstává: světová cena ropy reaguje na výpadky a volatilita se přelévá do cen pohonných hmot i v Praze.

Na úrovni EU podíl ruské ropy na dovozech klesl pod 3 %, ruský plyn tvoří asi 13 %. Rada EU plánuje ukončit dovoz ruské ropy do konce roku 2027 a postupně eliminovat i plyn. Prostor k dalšímu přitvrzení roste s každým procentem, o které klesá závislost.

Ani kolaps, ani odolnost

Bylo by přehnané tvrdit, že Rusko stojí před okamžitým ekonomickým kolapsem. Carnegie Endowment v březnové analýze upozorňuje, že Kreml je schopen zvládat současný tlak v horizontu tří až pěti let, pokud nepřijde výrazně tvrdší sankční nebo exportní rána. Provozní životaschopnost těžby z existujících polí se drží i při realizované ceně kolem 20 až 25 dolarů za barel.

Jenže válku nelze financovat z provozní životaschopnosti. Válku financuje marže, export, rozpočet. A právě tam Ukrajina stále přesněji míří. Nejde o jeden spektakulární výbuch, ale o systematické zdražování konfliktu v sektoru, z něhož ho Moskva dlouhodobě platí. Nilsson mluví o dvou scénářích: dlouhý sešup, nebo šok. Podle nás se teď odehrává to první, s rostoucí pravděpodobností, že se v nějakém bodě překlápí do druhého.

V přístavech Novorossijsk, Usť-Luga a Primorsk hoří. A s nimi hoří i ruský rozpočet.