Rusko vůbec neví, co se na něj žene. „Prudké zhoršení, neschopnost velení je ohromující,“ cupuje ho Putinův oponent z vězení

Dne 3. června 2026 se na telegramovém kanálu Igora Girkina objevil dopis adresovaný „soudruhovi Frolu Vladimirovovi“. Bývalý velitel donbaských separatistů v něm neútočí na Ukrajinu, útočí na vlastní stranu. Ruské vojensko-politické vedení podle něj nemá strategii, nemá dost prostředků protivzdušné obrany a místo vedení války sází na iluzi kompromisu. Girkin nepopisuje jednorázový průšvih. Popisuje systémové selhání, které se podle něj teprve začíná projevovat naplno. A právě v tom je jeho kritika zajímavá: nepřichází od západního analytika ani od ukrajinského propagandisty, ale z nejtvrdšího jádra ruského nacionalistického tábora.

Kdo je muž, který píše z kolonie

Igor Girkin, známý také pod pseudonymem Strelkov, je bývalý důstojník FSB a jedna z klíčových postav ruského ozbrojeného vpádu do Donbasu v roce 2014. V Nizozemsku byl pravomocně odsouzen k doživotnímu trestu za podíl na sestřelení malajsijského letu MH17, při němž zahynulo 298 lidí; rozsudek potvrdilo nizozemské státní zastupitelství v prosinci 2022. V samotném Rusku ho v lednu 2024 poslal soud na čtyři roky do trestanecké kolonie za „podněcování extremismu“; jeho skutečným proviněním byla veřejná kritika Putina a armádního velení.

Z kolonie se jeho texty dostávají ven přes dopisy spolupracovníkům a manželku Miroslavu Reginskou, která je publikuje na vlastním telegramovém kanálu a sbírá pro něj otázky z uzavřeného nacionalistického chatu OSVAG. Nejde o prokázanou oficiální toleranci Kremlu, spíš o ne zcela utěsněnou korespondenci uvnitř radikálního okruhu. Girkin sám přiznává, že má z vězení omezený přístup k informacím. Přesto jeho výstupy fungují jako indikátor toho, co vidí a říká tvrdé proruské křídlo, které by normálně mělo stát za Putinem.

Co se podle Girkina žene na Rusko

Girkin nemluví o jednom náletu ani o jedné frontové porážce. Mluví o změně typu války. Ukrajina podle něj přechází k soustavnému vzdušnému nátlaku na ruské zázemí, a Rusko na to není připravené.

V příspěvku z 27. května 2026 tvrdí, že Ukrajina může časem dotáhnout údery dronů do hloubky Ruska až k řádu tisíce denně. „Po dronech poletí rakety,“ píše, „nejprve desítky a později stovky.“ Přirovnává ukrajinské drony k nacistickým raketám V-1 a V-2, což je historicky pokulhávající paralela, protože Kyjev veřejně rámuje své údery jako zásahy na vojenské, energetické a logistické cíle, nikoli jako plošný teror. Agentura AP 10. června popsala ukrajinské údery na vojenskou továrnu vzdálenou přes 900 kilometrů od fronty a na ropnou infrastrukturu hluboko v Rusku.

Čísla z ukrajinské strany naznačují, že průmyslová základna pro takovou eskalaci existuje. Rada národní bezpečnosti a obrany Ukrajiny uvádí kapacitu přes osm milionů FPV dronů ročně, ukrajinské ministerstvo obrany hlásí téměř půl milionu UAV dodaných armádě jen v roce 2026 a společně s Norskem rozjíždí výrobu několika tisíc střednědosahových dronů. Většina kapacit míří na frontové použití, ale tempo nátlaku na ruský týl může růst v horizontu měsíců.

Girkinův odhad tisíce hlubokých úderů denně se nepodařilo ověřit žádným ukrajinským primárním zdrojem. Jako tvrzení radikálního nacionalisty s omezeným přístupem k datům ho nelze brát za potvrzený plán Kyjeva. Ale trend, který popisuje, potvrzují i nezávislá média.

Dva narativy, jedna válka

Oficiální Moskva komunikuje válku ve vzduchu hlavně čísly zachycených dronů. 6. června ruské ministerstvo obrany hlásilo 339 zničených ukrajinských dronů za třináct hodin. Už v lednu Reuters upozornil, že Rusko denně čelí útokům na Moskvu, ale obvykle neuvádí, kolik dronů bylo skutečně vypuštěno, a plný rozsah škod zveřejňuje jen zřídka.

Girkin tenhle narativ obrací naruby. Podle něj:

• Rusko nemá dost prostředků protivzdušné obrany a neumí reagovat v reálném čase.
• Velení odpovídá jednorázovými „údery odplaty“ místo soustavné kampaně.
• Klíčové komunikační uzly a mosty zůstávají nedotčené, protože chybí vůle je ničit.
• Celá strategie od roku 2022 stojí na iluzi kompromisu, ne na dosažení vítězství.

Současně odmítá otevřený dopis Zelenského Putinovi ze 4. června 2026 jako taktický manévr. Jakékoli příměří by podle něj zakonzervovalo frontové linie a dalo Kyjevu čas nahromadit další drony a rakety pro násobně silnější údery. Zelenskyj v dopise ostatně sám připomíná ruské veřejnosti nepříjemné dopady války (nedostatek benzinu, růst cen, hrozbu druhé vlny mobilizace) a výslovně zmiňuje, že ukrajinské dálkové drony už doletěly přes tisíc kilometrů a že to není limit.

Pozice obou stran jsou podle Girkina „diametrálně opačné“ a mír je možný až po vítězství jedné z nich. Pro mírová jednání z toho neplyne důkaz, že nemají smysl, plyne z toho poznání, jak silný je odpor radikálního proruského tábora ke kompromisu.

Co to znamená pro Česko

Girkinovy předpovědi nejsou přímou hrozbou pro střední Evropu. Jsou ale součástí trendu, na který česká armáda a bezpečnostní složky už reagují. Armáda ČR letos výslovně označila bezpilotní prostředky za jednu z největších hrozeb pro protivzdušnou obranu. V dubnu proběhlo cvičení Federated Cloud 2026, kde armáda společně s integrovaným záchranným systémem testovala ochranu obyvatel a kritické infrastruktury před drony. Ministerstvo vnitra mezitím posiluje legislativu kolem kritické infrastruktury a NATO v rámci cvičení Steadfast Dart 2026 prověřuje rychlou reakci na bezpečnostní hrozby v aliančním prostoru.

Válka na Ukrajině ukazuje v reálném čase, jak dronový nátlak na zázemí mění pravidla hry. Česko není v první linii, ale lekce z ruského týlu (přetížená obrana, pomalá reakce, podceněná hrozba) jsou přesně tím, co by alianční země neměly opakovat.

Hodnota hlasu z kolonie

Girkin není neutrální analytik. Je to radikální nacionalista, odsouzený válečný zločinec a člověk, který by Ukrajinu nejraději viděl poraženou. Jeho morální autorita je nulová. Ale právě proto má jeho kritika zvláštní diagnostickou váhu: když i člověk z nejtvrdšího proruského tábora otevřeně píše, že Rusko „prognózuje jen další, a to poměrně prudké, zhoršení situace“ a že „neschopnost velení je ohromující“, říká to o stavu ruského válečného úsilí víc než stovky zachycených dronů v oficiálních hlášeních.

Neznamená to bezprostřední kolaps. Znamená to, že válka se Rusku stále víc propisuje do týlu, do ekonomiky a do vnitřní stability, a že to vidí i ti, kteří by to nejraději neviděli.