Vyšší míru ochrany proti moderním hrozbám mají mít termobarické raketomety TOS-1A z nové várky, od nichž si Rusové slibují, že v nich vojáci nezemřou tak rychle.
Jestli se i ty nejotrlejší jednotky na bojišti něčeho právem bojí, že to jistá smrt v podání ruského termobarického plamenometu TOS-1A Solncepjok, jelikož je dokáže zabít i tehdy, kdy jsou dobře schované. Jeho nevýhodou je však nízký dosah a vysoká zranitelnost drony, což by měl řešit nový ochranný systém. Redakce Armádního Zpravodaje vychází z prohlášení Rostecu, který je pro ruskou armádu zajistil, ale není jisté, že jim to skutečně výrazně pomůže.
Vyšší míra ochrany TOS-1A zejména proti dronům
TOS-1A Solncepjok je nástupcem původní „jedničky“, oproti níž má 24hlavňový odpalovač, avšak používá rakety stejné ráže 220 mm. Má oproti ní vylepšený dosah až na 10 km, ale pořád je hodně malý, kvůli čemuž musí útočit na nepřátelské pozice zblízka – což ho dělá zranitelným ze strany dělostřelectva, ale zejména dronů, jelikož si ho „podají“ během pár minut.
Usazen je potom na podvozku tanku T-72, potvrzuje Wikipedia, což mu dává dobrou průchodnost terénem, a též ho to dělá relativně odolným – není mu to ovšem nic platné, protože jeho nejzranitelnější částí je odpalovač, do něhož také ukrajinské jednotky při jeho ničení míří. A právě tu se rozhodli ruští inženýři posílit dodatečnou kombinovanou ochranou.
Zohledňovat má zkušenosti získané ve válce na Ukrajině, ale vůbec není známo, jak má vypadat. Ze zveřejněného videa se nicméně zdá, že dostaly raketomety TOS-1A další anténu, což poukazuje na rušičku, potažmo systém elektronického boje. Je tedy pravděpodobné, že se Rusové zkusí spolehnout na rušení komunikace mezi drony a operátory. Což fungovat může, ale v praxi se nejedno ukázalo, že rušičky nefungují dle potřeb.
Ukrajinské drony často fungují na jiných frekvencích a využívají různé druhy komunikace. Vedle toho je nutné počítat s reakcí v podobě letounů s optickými kabely, které jsou prakticky nerušitelné. I nadále tak hrozí, že budou TOS-1A ničeny standardním způsobem – často je první dron znehybní, stejně jako kterýkoliv obrněnec, útokem na pásy a pojezdová kola, a následně na něj vojáci soustředí další palbu, nebo mu rovnou zasáhnou odpalovač.
Jakmile jsou v něm nabité rakety, je vysoce vznětlivý, takže je zapálení téměř jisté. A už k povaze zařízení, tedy odpalovače, je jasné, že ho nelze příliš zakrývat, protože jinak by z něj nešlo střílet. Operátoři navíc ovládají drony natolik obratně, že nemají problém si několikrát naletět, aby ho zasáhli z co nejlepšího směru. Ale efektivitu přídavné ochrany jistě prověří praxe.
Důvod, proč je raketomet tak obávaný, není jeho ráže 220 mm, byť je vysoká, ale termobarické hlavice namísto klasických. Ty totiž v místě dopadu rozptýlí mikročástice aerosolu, které pronikají i za záhyby a do vnitřku objektů, a následně je zažehnou. V ohnivé kouli je vše spáleno, a kdo je ukrytý třeba za rohem, roztrhá mu podtlak orgány. Útok lze přežít jedině v uzavřené budově, bunkru nebo vozidle, do nichž rakety pro nízkou průbojnost neproniknou.


