Rusko na frontě nemá, ale Etiopii vyzbrojuje jako nikdy dříve. Předalo jí první Su-35 a slíbilo další i s bateriemi S-400

Na letecké základně v Žukovském u Moskvy stály dva nové stroje s etiopskými čísly 2551 a 2552. Kolem nich se procházel etiopský premiér Abij Ahmed, děkoval Vladimiru Putinovi a mluvil o „prvních dvanácti“ převzatých Su-35. Rosoboronexport ale téhož dne sdělil agentuře Reuters, že první várku tvořily právě dva kusy. Rozdíl mezi číslem dva a dvanáct je víc než aritmetický, ukazuje, jak odlišně obě strany rámují tentýž obchod. A hlavně: ukazuje, že Rusko i uprostřed opotřebovací války na Ukrajině dokáže najít kapacitu na prestižní zbrojní export do Afriky.

Dva stroje, nebo dvanáct? Čísla, která si protiřečí

Rozpor v počtech má tři vrstvy. V říjnu 2025 skupina označovaná jako Black Mirror zveřejnila přes 300 uniklých dokumentů z ruského koncernu Rostec a jeho divize KRET. Sekundární rekonstrukce úniku, kterou publikoval portál Military Africa, popisovala kontrakt na šest Su-35 objednaných v roce 2022, včetně výrobních objednávek avioniky.

O rok později přišel Abij Ahmed s číslem dvanáct. Rosoboronexport potvrdil dva. Nejpravděpodobnější vysvětlení: buď byl program po úniku dokumentů rozšířen, nebo etiopský premiér použil politicky maximalistickou formulaci pro celý plánovaný objem dodávek, zatímco ruský exportér mluvil o tom, co fyzicky opustilo továrnu. Přímý důkaz, která varianta platí, veřejně neexistuje.

V otevřených zdrojích se objevila i spekulace, že některé stroje mohou pocházet z egyptské série Su-35, kterou Káhira pod americkým tlakem neodebrala. Jenže African Aerospace už na jaře 2025 psal, že neodebrané egyptské kusy míří spíše do Íránu. U konkrétních etiopských strojů 2551 a 2552 tedy zatím chybí potvrzení.

Proč jsou S-400 důležitější než samotné stíhačky

Abij Ahmed na téže ceremonii oznámil příslib čtyř baterií systému S-400. Neuvedl termín dodání ani cenu. Právě tady ale leží jádro celého obchodu.

S-400 je mobilní vícekanálový systém protivzdušné obrany s oficiálním dosahem 380 km proti letadlům a 60 km proti balistickým raketám. Plná sestava dokáže podle materiálů Rosoboronexportu současně ostřelovat až 80 cílů a navádět 160 raket. Čtyři baterie znamenají, že Etiopie by získala vrstvenou ochranu vzdušného prostoru, jakou v subsaharské Africe nemá nikdo.

Kombinace Su-35 a S-400 není balík na boj s povstalci v Tigraji. Je to balík na odstrašení států: Eritreje, která drží přístav Assab, Súdánu, Egypta. Abij Ahmed dlouhodobě tlačí projekt regionálně silné Etiopie s vlastním přístupem k moři a ambicí nebýt vydíratelná sousedy. V takovém rámci dává špičkové letectvo a dlouhodosahová protivzdušná obrana strategický smysl.

Rusko na frontě nemá, a přesto exportuje

Formulace „nemá“ neznamená, že by ruská armáda vůbec nedisponovala Su-35 nebo systémy protivzdušné obrany. Znamená, že nemá dost moderní techniky a zásob, aby si mohla dovolit komfortně zásobovat frontu i export současně. Podle CSIS Rusko od února 2022 ztratilo přes 3 000 tanků, víc, než činil celý předválečný aktivní inventář. Armáda sahá do starších skladových zásob, renovuje sovětskou techniku, výroba jede nonstop a kvalita naráží na nedostatek komponent i kapacit.

Jak to tedy funguje? Rusko exportuje omezené, politicky viditelné špičkové položky, zatímco frontu drží masovou výrobou levnějších prostředků a improvizací. Chatham House popisuje paralelní importy přes třetí země, prázdné firmy a reexporty jako klíčovou součást adaptace ruského obranného průmyslu. SIPRI zároveň ukazuje, že ruské globální zbrojní exporty v letech 2021–2025 spadly o 64 % oproti předchozímu pětiletému období. Etiopský kontrakt tedy není důkaz síly ruského exportu, je důkazem toho, že Moskva i za cenu obrovského propadu selektivně udržuje vliv tam, kde jí na tom záleží.

Africká strategie za čtyři miliardy dolarů

Etiopie není izolovaný případ. Podle zprávy CNAS má Rosoboronexport kontrakty se 46 africkými státy v celkové hodnotě kolem 100 miliard korun. Rusko i během války pokračuje v menších, ale vysoce účinných transferech, ne proto, že by mělo přebytek techniky, ale proto, že každý takový obchod přináší trojí protihodnotu: příjem z exportu, prohloubení politicko-bezpečnostního vlivu a dlouhodobé servisní navázání odběratele na ruský ekosystém.

Etiopie navíc není nováčkem v ruském portfoliu. Provozuje starší Su-27, v lednu 2024 převzala dva Su-30, dříve doplňovala protivzdušnou obranu systémy S-75 a S-125, pořídila Panciry i systémy elektronického boje. V lednu 2026 veřejně ukazovala bezpilotníky Orion-E a cvičné letouny Jak-130. Su-35 a S-400 jsou tedy pokračováním širšího přezbrojování, ale kvalitativně jde o zcela jiný strop.

Co to znamená pro region a pro Česko

V Africkém rohu přítomnost Su-35 a perspektiva S-400 posilují Etiopii výrazněji v mezistátní rovině než v protipovstalecké. Eritrea disponuje minimální stíhací kapacitou, Somálsko prakticky žádnou. Současně ale AP upozorňuje, že nejbližší bezpečnostní tlak na Addis Abebu přichází z obnovených bojů v Tigraji a z krize s Eritreou, kde jsou relevantnější drony a dělostřelectvo než stíhačky čtvrté generace.

Pro Česko je přímý dopad omezený, ale ne nulový. Etiopie patří podle české africké strategie mezi prioritní země. BusinessInfo.cz výslovně upozorňuje na nutnost dodržování sankčních režimů a exportních kontrol v obranných projektech. A turecký precedent ukazuje, co se stane, když země koupí S-400 od Rosoboronexportu: Ankara přišla o program F-35 a čelila hrozbě amerických sankcí podle zákona CAATSA. Etiopie sice není členem NATO, ale jakýkoli západní partner, který s ní chce spolupracovat v obranném sektoru, bude muset počítat s tím, že její vzdušný prostor brání ruský systém napojený na ruskou servisní infrastrukturu.

Moskva neprodává Etiopii jen letadla a rakety. Prodává jí politický signál, a sama sobě důkaz, že i armáda jedoucí na režim válečné improvizace dokáže hrát velmocenskou hru na dvou kontinentech současně.