Ruskou letní ofenzivu řídí geometrie a Ukrajinci mají problémy. Putin se soustředí na vytipované uzly, nechce dobýt každou vesnici

Konec června 2026. Ukrajinský generální štáb hlásí 227 střetů za jediný den, z toho 22 útoků na kostiantynivském směru. Číslo samo o sobě říká hodně o intenzitě, ale málo o tom, jak se tahle ofenziva ve skutečnosti vede. Rusko totiž nepostupuje tak, jak si většina lidí představuje válku z učebnic: frontální nápor, dobytí města, vztyčení vlajky na radnici. Místo toho cílí na komunikační uzly, silniční výjezdy a úzká hrdla, která rozhodují o tom, jestli se obránci vůbec dokážou zásobovat a střídat. Je to válka o geometrii terénu. A Ukrajina v ní má vážné potíže.

Proč právě Kostiantynivka

Kostiantynivka je jižní brána takzvaného pásu pevností, čtyř měst Kostiantynivka, Družkivka, Kramatorsk a Slovjansk, která tvoří poslední velkou ukrajinskou aglomeraci v Doněcké oblasti. Analytici DeepState přes Le Monde ji označují za bránu, jejíž ztráta by zásadně zhoršila logistiku celé obrany a vystavila Kramatorsk přímému tlaku.

Klíčová přitom není samotná zástavba, ale silniční osa vedoucí na sever: Kostiantynivka–Družkivka–Kramatorsk, včetně silnice H-20. Kdo kontroluje tuto tepnu, kontroluje tok munice, rotaci jednotek i evakuaci raněných. A právě o ni se bojuje.

Ruské síly postupují na Kostiantynivku už deset měsíců. Podle hodnocení ISW z 12. června urazily za tu dobu zhruba osm až deset kilometrů do hloubky, za cenu vysokých ztrát a bez operačního průlomu. Jenže operační průlom ani není to, oč tu běží.

Geometrie místo plošného dobývání

Už v březnu velitel 28. mechanizované brigády při návštěvě prezidenta Zelenského v Družkivce popsal, že Rusové dostali rozkaz vstupovat do Kostiantynivky malými infiltračními skupinami „za každou cenu“ a současně systematicky ničit ukrajinskou logistiku. Nejde o improvizaci, je to záměrná taktika budovaná měsíce.

Co to znamená v praxi? Rusko nemusí dobýt každou vesnici. Stačí ji obejít, sevřít palbou dělostřelectva a FPV dronů a udělat z ní logisticky mrtvý bod. Některé obce se pak stanou neudržitelnými, aniž by do nich vstoupil jediný ruský voják. Reportáž Kyiv Independent z cesty Kramatorsk–Kostiantynivka popisuje silnici jako „zónu smrti“, kde běžná vozidla nemají šanci projet. Zásobování se na některých úsecích dělá pěšky nebo přes pozemní bezpilotní prostředky. Evakuace raněných je extrémně komplikovaná.

Kleštový tlak kolem Kostiantynivky přitom roste z více směrů. Na jihu ruské státní zdroje koncem června tvrdily, že jejich jednotky ovládly Bohodarivku na pravém břehu řeky Hajčur a směřují na Aleksandrivku s cílem přerušit trasu Doněck–Záporoží. Toto tvrzení ovšem nemá nezávislé potvrzení a je třeba k němu přistupovat obezřetně. ISW naproti tomu 30. června geolokoval ruské údery už na H-20 severně od Oleksijivo-Družkivky a na palivové cíle u Kramatorsku, což potvrzuje, že ruský tlak míří daleko za frontovou hranu.

Vlajka neznamená kontrolu

Dobrým příkladem toho, jak tato válka funguje, je případ Novoselivky. Koncem června se na sociálních sítích objevilo ruské video s vlajkou vztyčenou v obci, klasický propagandistický záběr, který má signalizovat „dobytí“. Jenže ukrajinské brigády vzápětí tvrdily, že útočná skupina byla rozbita a jeden voják zajat. Sporný status Novoselivky ukazuje zásadní věc: v éře dronů a infiltračních taktik může jedna skupina proniknout kamkoli, ale udržet pozici a konsolidovat kontrolu je něco úplně jiného.

Stejná logika platí i opačně. Ukrajina nemusí formálně ztratit obec, aby ji fakticky přestala ovládat. Stačí, když se tam nedá dovézt munice, vystřídat posádku a odvézt raněné. Obránci z Kostiantynivky v reportáži BBC popisovali celé město jako „šedou zónu“ a upozorňovali na systematický lov ukrajinských dronových posádek: Rusové cíleně ničí antény, řídicí stanoviště a operátory, kteří jsou pro obranu klíčoví.

Ukrajina zrcadlí stejnou logiku

Boj o uzly není jednosměrný. Ukrajinský generální štáb 29. června oznámil údery na tři mosty, logistický sklad, několik ruských velitelských stanovišť pro řízení dronů a komunikační objekty. Vicepremiér Fedorov už v květnu představil program „logistické blokády“, systematické ničení ruské logistiky v operační hloubce pomocí dronů středního doletu.

Podle velitele Syrského soustředilo Rusko na třech nejžhavějších sektorech jižní fronty přes 140 tisíc vojáků. To vysvětluje, proč je tlak tak intenzivní, a proč Ukrajina potřebuje nejen zbraně, ale především pravidelné dodávky munice, dronů, prostředků elektronického boje, pickupů a ženijního materiálu. Jednorázová „zlomová“ zásilka tuhle válku nerozhodne. Rozhoduje schopnost udržet zásobovací cyklus měsíc co měsíc.

Na co se dívat

Kdo chce sledovat, jestli ruská strategie skutečně funguje, neměl by se dívat jen na čáru fronty. Důležitější ukazatele jsou jiné:

• Koncentrace útoků na kostiantynivském a huljajpilském směru oproti zbytku fronty.
• Geolokované údery na silnici Kostiantynivka–Družkivka a na cíle u Kramatorsku.
• Způsob zásobování, jestli se ještě jezdí vozidly, nebo převážně pěšky a přes bezpilotní prostředky.
• Zda Rusko po „vlajkových“ epizodách typu Novoselivka dokáže pozice skutečně konsolidovat.

Tahle ofenziva se neměří počtem obsazených ulic. Měří se tím, jestli obránci ještě zvládnou přivézt munici, vystřídat lidi a odvézt raněné. A právě v tom má Ukrajina u Kostiantynivky čím dál menší manévrovací prostor; pokud klíčový uzel přestane fungovat, obrana se může začít lámat v řádu dnů, ne týdnů, a to i bez formálního obklíčení.