Ruský expert přiznal, co Kreml nechce slyšet: „Válku hloubkových úderů Rusko vyhrát nemůže. Ukrajina má navrch“

Dva dokumenty zveřejněné ve stejný den vykreslují obraz, který se Kremlu špatně vysvětluje. Na jedné straně ruský vicepremiér Alexandr Novak před novináři potvrzuje, že ukrajinské drony způsobují výpadky v zásobování palivy. Na druhé straně ukrajinský prezident podepisuje dekret č. 593/2026, kterým v rámci ozbrojených sil zřizuje zcela novou velitelskou strukturu, Komandování dalekobojného vlivu, s jediným úkolem: systematicky ničit ruské válečné zázemí. A mezi tím vším stojí Alexej Živov, ruský vojenský publicista a dobrovolník, který už měsíce na svém telegramovém kanálu i v rozhovorech skládá argumenty vedoucí k jedinému závěru: v souboji o hloubku, logistiku a technologický cyklus se Rusko dostává do nevýhodné pozice.

Co Živov vlastně přiznává

Živov není disident ani pacifista. Pravidelně jezdí do bojové zóny, udržuje kontakty s vojáky na frontě a jeho kritika míří dovnitř vlastního tábora: chce, aby Rusko bojovalo lépe, ne aby přestalo bojovat. Právě proto jeho slova bolí víc než jakýkoli západní komentář.

V květnovém rozhovoru pro server Ukraina.ru otevřeně popsal, v čem vidí ukrajinskou převahu: digitální řízení boje, rychlost rozhodování, schopnost vyhodnocovat zásahy v reálném čase. Ruská armáda podle něj v tomto zaostává. Na svém telegramovém kanálu pak rozebral technologickou past, do které se Rusko dostává: závislost na levném čínském hardwaru, který je navázaný na západní licence a čipy. Podle Živova USA kontrolují zhruba 85 % trhu s AI čipy, a při zpřísnění sankcí může být tento dodavatelský řetězec odstřižen ze dne na den.

Třetí vrstva jeho argumentace je ekonomická. Ukrajina se s podporou spojenců soustředí na ničení ruského palivově-energetického komplexu. A i kdyby válka skončila zítra, sankce z Ruska nezmizí; ekonomické zotavení by trvalo roky. Pro Kreml je tohle nepříjemné čtení, protože rozbíjí obraz plně kontrolované situace a posouvá debatu od propagandy k otázce, zda Rusko umí vlastní týl vůbec dostatečně chránit.

Zelenského dekret: od improvizace k systému

Nové velení nevzniklo ve vzduchoprázdnu. Už 25. prosince 2025 začalo u ukrajinských Sil bezpilotních systémů fungovat Deep Strike Centre, specializované pracoviště pro koordinaci úderů do hloubky. V lednu 2026 pak ministerstvo obrany spustilo Mission Control, digitální systém velení dronovým operacím, který nahradil papírové procesy jednotným datovým prostředím.

Červencový dekret posouvá věc o úroveň výš. Nejde už o specializované centrum ani o softwarový nástroj, ale o samostatnou funkční strukturu celých ozbrojených sil s vlastním velitelem. Zelenskyj ve svém večerním vystoupení řekl, že nové velení má soustředit „100 % dostupných zdrojů“ pro snižování ruského válečného potenciálu. Rozdíl oproti dosavadnímu stavu tedy není „nic versus něco“, ale „částečná koordinace versus plnohodnotné velení“.

Prakticky to znamená, že frontové, střednědobé a hloubkové úderné mise se propojují do jednoho řetězce, od průzkumu přes rozhodnutí až po vyhodnocení zásahu. Právě tuto integraci Živov Rusku závidí.

Rafinerie hoří a Moskva to už nepopírá

Nejsilnějším důkazem, že ukrajinské hloubkové údery fungují, nejsou ukrajinská prohlášení. Jsou to ruská přiznání. Vicepremiér Novak 10. července přímo řekl, že nedostatek paliv souvisí s ukrajinskými zásahy do rafinerií. Téhož dne publikovala Mezinárodní energetická agentura svou červencovou zprávu o ropném trhu, v níž konstatuje, že zesílené ukrajinské útoky na ruské rafinerie a exportní infrastrukturu „významně zasáhly“ jak ruské exporty, tak domácí dodávky paliv.

To není propagandistické tvrzení Kyjeva. To je nezávislá mezinárodní instituce, která potvrzuje totéž, co říká ruský vicepremiér. Rusko musí stále více zdrojů odčerpávat na ochranu rafinerií, logistiky a zázemí, a přesně to je podstata asymetrie, na kterou Živov upozorňuje. Ukrajina nemusí prolomit celou frontu, aby Rusko bolela. Stačí systematicky zasahovat to, co drží ruskou válečnou mašinérii v chodu.

Proč zrovna tato vrstva války rozhoduje

Válka na Ukrajině se vede v několika vrstvách současně. Na frontě se měří postup ve stovkách metrů za týden; obě strany se opotřebovávají v zákopech a Rusko sice tlačí, ale za obrovskou cenu. V hloubce je ale dynamika jiná. Ukrajina má čtyři konkrétní výhody:

• Digitální řízení a data. Mission Control a systémy typu Palantir umožňují rychlejší rozhodovací smyčku: od detekce cíle po úder uplyne méně času než na ruské straně.
• Jednotné velení. Nový dekret sjednocuje všechny kapacity pro hloubkové údery pod jednu střechu, místo aby se drony, rakety a průzkum řídily z různých štábů.
• Mezinárodní zásobovací řetězec. Ukrajina čerpá západní technologie, komponenty i zpravodajskou podporu. Rusko je odkázáno na čínský hardware s nejistou budoucností.
• Asymetrická cena. Dron za zlomek ceny rakety dokáže vyřadit rafinerii, jejíž oprava stojí miliardy a trvá měsíce.

Živov sám přiznává, že Rusko se stále nechová jako plnohodnotná válečná zóna: obrana klíčových objektů se přenáší na byznys a regiony, místo aby ji řešil stát centrálně. To je přesný opak toho, co dělá Ukrajina.

Co to znamená pro průběh války, a pro Česko

Vznik nového velení neznamená, že Rusko zítra prohraje. Znamená ale, že Ukrajina institucionalizuje kampaň, která Rusko už dnes stojí reálné peníze, palivo a politickou energii. Pravděpodobný scénář není rychlý zlom, ale prohloubení opotřebovací války do větší hloubky obou států, s tím, že Rusko bude muset dál rozptylovat protivzdušnou obranu, zdroje i pozornost mezi frontu a vlastní týl.

Pro Česko je to lekce, která se už propisuje do aliančního plánování. Ministr obrany Žůna v únoru v Bruselu jednal o posilování protivzdušné obrany a obrany proti dronům všech kategorií, právě proto, že ukrajinský konflikt ukazuje, jak zranitelná je kritická infrastruktura moderního státu. Detaily českých dodávek Ukrajině zůstávají z bezpečnostních důvodů utajené, ale jedno je zřejmé: válka hloubkových úderů není abstraktní koncept z vojenských učebnic. Je to realita, která mění pravidla i pro země, které přímo nebojují.

Když ruský vojenský publicista, který chce, aby jeho strana vyhrála, opakovaně upozorňuje, že v téhle konkrétní disciplíně Rusko zaostává, a když to ve stejný den nepřímo potvrdí i ruský vicepremiér, není to názor jednoho blogera. Je to trhlina v narativu, kterou Kreml nedokáže zalepit dekretem.