Ruský válečný expert radí Kremlu: „Odejděte z Podněstří, než přijdou Rumuni. Nedokážete udělat vůbec nic“

Dmitrij Stěšin patří k nejhlasitějším ruským válečným reportérům. Roky pracoval pro deník Komsomolskaja pravda, sám o sobě říká, že si „vybral stranu, Rusko“, a odmítá pózu nestranného novináře. Právě proto jeho slova z konce května 2026 rezonují jinak než obvyklá kritika z liberální opozice. Na svém telegramovém kanálu napsal, že je „snazší odejít z Podněstří“, než čekat na „silové, demonstrativní pohlcení“ regionu. Dodal, že Rusko „objektivně nebude schopné nic udělat“. Armádu podle něj odvedou „v co nejlehčí podobě, bez výzbroje“, vedení separatistické republiky budou vozit na soud do Kišiněva a většina obyvatel uteče. Není to hlas opozičníka. Je to hlas loajalisty, který spočítal, že čísla nevycházejí.

Enkláva bez koridoru

Podněstří je úzký pruh země mezi řekou Dněstr a ukrajinskou hranicí. Od Ruska ho dělí celá Ukrajina, a ta od 28. února 2022 uzavřela hraniční přechody na úseku směrem k regionu. Ruský kontingent v Podněstří tak nemá pozemní zásobovací cestu. Moldavský vicepremiér Nicu Popescu v roce 2022 v rozhovoru pro BBC odhadl počet ruských vojáků v regionu na 1 500 až 2 000. Moldavsko samo disponuje zhruba 5 000 vojáky v činné službě.

Moskva přitom funkci svých jednotek v květnu 2026 popisovala výhradně jako udržování míru a ostrahu sovětských skladů munice. Ne jako bojovou sílu schopnou projekce. Stěšinova věta o tom, že Rusko „neudělá vůbec nic“, tak není jen rétorika. Je to popis logistické reality.

Pasy místo tanků

Jen dvanáct dní před Stěšinovým apelem, 15. května 2026, podepsal Vladimir Putin dekret, který zjednodušuje získání ruského občanství pro obyvatele Podněstří. Podle agentury AP má ruský pas asi 200 000 lidí v regionu. Většina z nich je ale současně občany Moldavska; moldavská vláda ke konci roku 2023 evidovala v Podněstří 357 534 svých občanů z celkových 366 532 registrovaných obyvatel.

Stěšin sám o tom mluví s cynickým pragmatismem: místní mají tři až čtyři pasy a jejich loajalita je pojistka mobility, ne ideologická věrnost. Kreml tedy jednou rukou rozdává pasy, druhou rukou jeho vlastní hlasy přiznávají, že enklávu nedokáže ubránit. Pasová vazba vypadá spíš jako záchranná síť pro budoucí vyjednávání než jako příslib vojenské ochrany.

Diplomacie potvrzuje trhlinu

Stěšinův příspěvek nezazněl ve vzduchoprázdnu. Dva dny před jeho zveřejněním, 27. května 2026, řekl Alexej Poliščuk z ruského ministerstva zahraničí pro RIA Novosti, že Moskva je připravena jednat o odchodu vojsk z Podněstří, pokud dojde k pokroku v procesu urovnání. Poprvé tak nezaznívá z Moskvy jen hrozba, ale i podmíněná ochota k ústupu.

Na moldavské straně mezitím běží vlastní hra. V únoru 2026 se po více než patnácti měsících uskutečnila první osobní schůzka zástupců Kišiněva a Tiraspolu ve formátu „1+1″. Moldavská vláda na ní trvala na „trvalém a mírovém řešení“ a reintegraci v mezinárodně uznaných hranicích. A 25. května 2026 prezidentka Maia Sanduová odebrala moldavské občanství pěti důstojníkům napojeným na podněsterské bezpečnostní struktury. Právní tlak na separatistický aparát už není hypotetický.

Stín Karabachu

Stěšin sám přirovnává Podněstří k Náhornímu Karabachu. Paralela je nepříjemně přesná. V Karabachu bylo po roce 2020 nasazeno asi 2 000 ruských příslušníků mírových sil, srovnatelný počet s podněsterským kontingentem. Po ázerbájdžánské ofenzivě v září 2023 uprchlo přes 100 000 Arménů. Ruské bezpečnostní garance se ukázaly jako neúčinné; tak to výslovně hodnotí londýnský IISS ve své ročence Military Balance 2025.

Rozdíl je v tom, že Podněstří je mnohem víc prorostlé do moldavského občanského rámce. Drtivá většina obyvatel jsou moldavští občané. Kišiněv nemluví o bleskovém útoku, ale o reintegraci. A Bukurešť? Stěšin varuje před „Rumuny“, ale ve veřejně dohledatelných zdrojích se rumunský plán vojenské anexe nepodařilo potvrdit. Rumunský premiér na schůzce s moldavským protějškem v březnu 2026 mluvil o podpoře Moldavska na jeho evropské cestě. Stěšinův scénář je tedy spíš projekce obav než popis ohlášené operace.

Co to znamená pro východní křídlo NATO

Moldavsko není členem aliance, přímý závazek NATO by nevznikl. Dopad by ale šel přes Rumunsko, nejbližší alianční stát, kde NATO od roku 2022 posílilo předsunutou přítomnost a od září 2025 provozuje iniciativu Eastern Sentry na celém východním křídle. Jakákoli eskalace v Podněstří by zvýšila napětí na rumunském a černomořském úseku. Pro Česko by to znamenalo další alianční logistickou a bezpečnostní zátěž, ne přímé zatažení do moldavské operace, ale právě takové nepřímé tlaky formují reálnou cenu evropské bezpečnosti.

Stěšinovo doporučení není kapitulace Kremlu. Je to moment, kdy hlas z loajálního tábora nahlas řekl to, co ukazují mapy, čísla a uzavřené hraniční přechody: Podněstří je pro Moskvu kapsa bez východu. A kapsy bez východu se buď vyjedná, nebo ztratí.