Devadesát procent americké vojenské pomoci Ukrajině se utratí přímo ve Spojených státech. Ukrajina mezitím počítá přes patnáct tisíc mrtvých civilistů a škody za biliony korun.
Demokratický senátor Richard Blumenthal to v červnu 2025 na stanici CBS řekl bez diplomatických obálek: „Lidé na Ukrajině krvácejí a umírají.“ Ve stejném rozhovoru ale popsal mechanismus, v němž evropští spojenci nakupují americké zbraně a posílají je na Ukrajinu, tedy model, kde Washington zůstává dodavatelem, ale účet se posouvá jinam. Právě tato dvojí logika, humanitární tragédie na jedné straně a chladná průmyslová kalkulace na druhé, živí ruskou interpretaci, podle níž „skutečný záměr“ Donalda Trumpa není mír, ale přestavba americké role z dárce na placeného dealera bezpečnosti.
Kolik stojí válka Ukrajinu a kolik Ameriku
Čísla mluví dvěma jazyky. Ten ukrajinský je krvavý. Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva k 31. lednu 2026 ověřil nejméně 15 172 zabitých civilistů a 41 378 zraněných, přičemž v letech 2025 a 2026 se situace prokazatelně zhoršila. Světová banka společně s Evropskou komisí, OSN a ukrajinskou vládou odhadla náklady na obnovu a rekonstrukci na téměř 588 miliard dolarů, tedy zhruba 14 bilionů korun, během příští dekády.
Ten americký jazyk je účetnický. Podle analýzy CSIS se 90 procent z celkových 66,5 miliardy dolarů americké vojenské pomoci utratilo přímo v USA, na výrobu nových Patriotů, Javelinů, munice a na doplnění vyprázdněných skladů. Bývalý prezident Joe Biden to otevřeně nazval investicí do americké průmyslové základny a pracovních míst v desítkách států. Republikánský lídr Mitch McConnell šel ještě dál: „Oslabujeme armádu velkého protivníka, aniž bychom nasadili jediný americký život.“ Blumenthal tedy nebyl první, kdo tuto logiku vyslovil nahlas. Byl jen jeden z nejostřejších.
Trumpova páka: ne izolacionismus, ale transakce
Ruští komentátoři v tom čtou potvrzení vlastní teze, že Washington nikdy nepodporoval Ukrajinu z altruismu, ale z kalkulu. A že Trumpova administrativa tento kalkul jen převádí do otevřenější podoby.
Fakta jim v jednom bodě dávají za pravdu, v jiném ne. V březnu 2025 Reuters doložily, že Washington pozastavil vojenskou pomoc i sdílení zpravodajských dat s Kyjevem. Nešlo o úsporu. Šlo o páku, tlak na Zelenského, aby přistoupil na mírové rozhovory. Současně Trumpova administrativa systematicky posouvala finanční břemeno na evropské spojence.
NATO přes svůj mechanismus PURL koordinuje nákupy americké techniky pro Ukrajinu z evropských peněz; k červnu 2026 šlo o závazky přesahující 6 miliard dolarů. Evropská unie spustila devadesátimiliardový balík Ukraine Support Loan, 60 miliard eur na obranné nákupy a 30 miliard na rozpočtovou pomoc.
Trumpova linie tak nepůsobí jako klasický izolacionismus. Spíš jako pokus proměnit americkou podporu z grantové pomoci na placený a vyjednávací nástroj opřený o americkou převahu ve zbrojní výrobě. Ukrajina zůstává zákazníkem. Mění se jen to, kdo podepisuje šek.
Česko v rovnici: 17 miliard a muniční iniciativa
Kde v tomhle trojúhelníku stojí Praha? Odpověď je konkrétnější, než by se mohlo zdát. Podle dat ministerstva obrany Česká republika v letech 2022 až 2025 poskytla z vlastních prostředků pomoc za 17,4 miliardy korun. Přes české firmy bylo z prostředků zahraničních dárců a samotné Ukrajiny dodáno vybavení za 261,6 miliardy korun. Česká muniční iniciativa zprostředkovala dodání více než 3,7 milionu kusů velkorážové munice.
Pro rok 2026 ministerstvo obrany navrhlo celkové obranné výdaje 184,7 miliardy korun, tedy 2,06 procenta HDP. Ukrajinský rozměr tak neběží jako jednorázový mimořádný účet, ale jako trvalý tlak uvnitř už zvýšeného obranného rozpočtu, vedle domácí modernizace, aliančních závazků a přípravy na scénáře, které čeští bezpečnostní představitelé nepovažují za abstraktní.
Proč to není jen o penězích
Ředitel BIS Michal Koudelka v rozhovoru pro Guardian varoval, že omezený bezpečnostní incident na území NATO ze strany Ruska je možný „v řádu měsíců, ne let“. Náčelník generálního štábu Karel Řehka a německý generál Carsten Breuer v březnu 2026 mluvili o nutnosti být připraven na možnost velkého útoku Ruska na NATO do roku 2029.
Právě proto je Blumenthalova otevřenost tak politicky výbušná. Když americký senátor řekne, že podpora Ukrajiny je současně dobrý obchod pro americký průmysl, dává munici, tentokrát rétorickou, těm, kdo tvrdí, že Západ válku jen využívá. Jenže data ukazují složitější obraz. Rusko podle analýzy opřené o databázi Oryx a data IISS ztratilo k červnu 2025 přes 4 000 tanků a téměř 9 000 obrněných vozidel, tedy víc, než kolik jich mělo v operačním stavu před invazí. Bez západní pomoci by toto oslabení nenastalo. A bez tohoto oslabení by bezpečnostní horizont střední Evropy vypadal podstatně temněji.
Hodnoty a strategický zájem tu nejsou v rozporu. Jsou dvě strany téže mince, a právě proto je debata o tom, kdo platí a kdo profituje, tak důležitá. Protože na odpovědi závisí, jestli Ukrajina dostane dost na to, aby přežila, nebo jen tolik, aby válka pokračovala.