Ruský systém aktivní ochrany Arena-M selhal hned v prvním boji. Desítky let vývoje ukazují ruskou neschopnost

Ukrajinská Národní garda zveřejnila 24. července 2026 video, na kterém FPV dron jednotky speciálního určení Omega zasahuje ruský tank T-72B3A vybavený systémem aktivní ochrany Arena-M. Útok proběhl u obce Majak v Doněcké oblasti během akce proti koloně deseti ruských tanků. Dron narazil do zadní části tanku, a nic se nestalo. Žádný výbuch ochranné munice, žádná viditelná reakce radaru, žádné zachycení. Systém, který měl být odpovědí ruského průmyslu na smrtící hrozbu levných dronů, při svém prvním veřejně zdokumentovaném bojovém testu jednoduše mlčel.

Co Arena-M slibuje a co měla zvládnout

Princip systému aktivní ochrany Arena je na papíře elegantní. Radarová stanice neustále skenuje prostor kolem tanku, detekuje přilétající hrozbu (protitankovou řízenou střelu, granát RPG nebo právě dron) a za zlomek sekundy vypočítá její trajektorii. Poté odpálí jednu z ochranných munic uložených v šachtách na věži, která hrozbu zničí ještě před dopadem na pancíř. Ruské státní zdroje uváděly dvanáct ochranných šachet na jednom vozidle a tvrdily, že systém prošel úspěšnými zkouškami.

Jenže Arena-M má podle Janes zásadní konstrukční omezení: chybí jí zadně orientovaný radar. Právě do zadní části tanku ukrajinský dron udeřil. Systém tak mohl být funkční, zapnutý a připravený, a přesto neměl šanci hrozbu vůbec zaregistrovat.

Čtyřicet let od náčrtu k prvnímu selhání

Příběh systému Arena začíná ještě v sovětské éře. Archivní záznamy datují počátky programu do 80. let. V roce 1996 jej podrobně popisoval americký odborný bulletin ARMOR, tehdy jako systém určený proti cílům letícím rychlostí 70 až 700 metrů za sekundu, s logikou filtrování falešných poplachů, například od ptáků. V roce 1998 byl systém stále ve fázi prototypu. V roce 2012 sledoval tehdejší premiér Medveděv demonstraci na polygonu v Kolomně. Stále šlo o předvádění.

Pak přišla dlouhá pauza. Patent na integraci Arena-M do T-72B3M se objevil až v říjnu 2023. Státní kontrakt na tanky T-90M s verzí T09-A6-1 byl podepsán v srpnu 2024 na fóru Armija. A v únoru 2025 zástupce Uralvagonzavodu na veletrhu IDEX v Abú Dhabí prohlásil, že Arena-M se sériově osazuje na T-72B3M i T-90M.

Od prvních sovětských náčrtů po první veřejně doložený bojový kontakt uplynulo zhruba čtyřicet let. A výsledek? Trefený tank.

Proč FPV drony mění pravidla hry, i pro lepší systémy

Arena byla navržená proti jiné válce. Rychlé protitankové střely letí předvídatelnou trajektorií, mají výrazný radarový odraz a přibližují se z očekávaných směrů. FPV dron je něco úplně jiného: malý, pomalý, manévrující, útočící z nízké výšky a často mířící na slabé sektory, tedy záď, střechu či motorový prostor.

Tohle není problém jen ruského průmyslu. Izraelský systém Trophy od firmy Rafael, považovaný za světový etalon s více než 500 tisíci operačními hodinami a 360° pokrytím v azimutu, musel v říjnu 2024 dostat dodatečný upgrade právě proti malým bezpilotním prostředkům a útokům shora. Sám výrobce přiznal, že původní systém na tyto hrozby stavěn nebyl.

Rozdíl je v tom, co následovalo. Rafael identifikoval mezeru a reagoval upgradem systému, který už měl za sebou roky bojového nasazení a tisíce hodin ostrého provozu. Rusko mezitím čtyřicet let vyvíjelo systém, který se na frontu dostal pozdě, v nejasném počtu kusů a s prvním veřejným výsledkem v podobě zasaženého tanku.

Co to znamená pro ruské tanky na frontě

Ukrajinský vojenský analytik Andrij Tarasenko upozornil na zajímavý paradox: kovová hlavice FPV dronu by měla dávat dostatečný radarový odraz. Problém tedy nemusí spočívat jen v „neviditelnosti“ dronu, ale hlouběji, v senzorech, zpracování signálu nebo v tom, jak systém rozhoduje, co je skutečná hrozba a co šum prostředí.

Z dostupných záběrů nelze potvrdit, zda byla Arena-M v okamžiku zásahu zapnutá, zda už předtím nevyčerpala zásobu protiopatření, nebo kolik tanků v koloně systém vůbec neslo. To jsou podstatné neznámé. Ale i při nejvelkorysejší interpretaci zůstává fakt: první veřejně doložený bojový kontakt systému s nejrozšířenější dnešní protitankovou hrozbou skončil přímým zásahem.

Pro ruské tankové posádky to má konkrétní důsledek. Při útočných akcích v prostředí nasyceném FPV drony (a Doněcká oblast takovým prostředím bezpochyby je) zůstávají odkázány hlavně na pasivní ochranu, improvizované klece a taktiku pohybu. Systém, který měl být technologickým štítem, zatím vypadá spíš jako další kapitola ruského vzorce: ambiciózní slib, dlouhý vývoj, opožděné nasazení a neprokázaný výkon.

Armáda silná jako její nejslabší článek

Rusko se prezentuje jako druhá nejsilnější vojenská mocnost světa. Přesto jej na Ukrajině už třetím rokem zadržuje početně slabší armáda, která rozdíly stírá inovacemi: levnými FPV drony, rychlou adaptací taktik a schopností přeměnit civilní technologie v bojové nástroje. Arena-M měla být odpovědí na tuto asymetrii. Místo toho se stala jejím symbolem.

Podle nás nejde jen o jeden zasažený tank u Majaku. Jde o to, že průmysl, který čtyřicet let vyvíjí ochranný systém, ho nedokáže dostat na frontu včas, v dostatečném množství a s prokázanou účinností proti hrozbě, která dnes ničí ruskou techniku nejčastěji. Software lze aktualizovat, radar lze doplnit. Ale čas, který ruský zbrojní průmysl ztratil, už zpátky nezíská.