Náčelník ruského generálního štábu Gerasimov 21. dubna oznámil uliční boje v Orichivu. O dva dny později Ukrajinci odpověděli: ve městě žádní Rusové nejsou.
Rozdíl mezi tím, co Moskva tvrdí, a tím, co se děje v terénu u Orichivu v Záporožské oblasti, není spor o stovky metrů. Je to spor o to, zda se vůbec bojuje ve městě, nebo teprve na jeho přístupech. Valerij Gerasimov před ruským vedením prohlásil, že skupina „Dněpr“ postupuje směrem na Záporoží, „osvobodila“ Veseljanku a v Orichivu už zuří uliční boje. Vladyslav Vološyn, mluvčí ukrajinského generálního štábu, to 23. dubna vyvrátil: město leží zhruba 15 kilometrů od linie kontaktu a útočníci musí překonat ještě několik pásem obrany. Analytické vyhodnocení Critical Threats z 29. dubna pak potvrdilo, že u Malé Tokmačky, jižní brány k Orichivu, operují jen malé ruské pěší skupiny a ukrajinské protiútoky jejich postup zastavily.
Mala Tokmačka: brána, která požírá útočníky už čtvrtý rok
Mala Tokmačka je vesnice jihovýchodně od Orichivu, přes kterou vede přirozená útočná osa k městu. Právě tady v létě 2023 narazila ukrajinská protiofenziva na hluboká minová pole a ztratila 25 západních obrněnců; postup se tehdy zpomalil na průměr 90 metrů denně. Teď jsou role obrácené. Rusko útočí stejným koridorem a naráží na totéž: miny, drony, dělostřelectvo.
Ukrajinská 118. brigáda brání Malou Tokmačku nepřetržitě přes 1 500 dní, což jí v květnu 2026 vyneslo zápis do ukrajinské Knihy rekordů. Podle jejích velitelů je 90 až 95 procent ruských útočných skupin zničeno ještě před dosažením vesnice. Z opakovaných ruských hlášení o „dobytí“ Malé Tokmačky se mezitím stal internetový meme, dokonce i v ruském online prostoru. The Moscow Times to v květnu shrnul titulkem: „Kdo ovládne Malou Tokmačku, ovládne svět.“
Jak vypadá „likvidace na místě“
Konkrétní příklad z 16. června 2026: ruský motocyklový útok na Malou Tokmačku skončil podle 118. brigády 26 mrtvými, více než deseti zraněnými a zničením přes 20 motocyklů a až 10 čtyřkolek. Útočníci nedojeli ani k okraji obce.
Ukrajinská obrana stojí na vrstvení technologií:
- FPV a optovláknové drony – zasahují techniku i pěchotu na přístupových trasách, optovláknové varianty jsou odolné vůči rušení.
- Permanentní dronový průzkum – útočníky odhalí ještě v nástupním prostoru.
- Korekce dělostřelectva – drony navádějí palbu na pohybující se skupiny v reálném čase.
- Minová pole – hluboká a průběžně doplňovaná, stejná zbraň, která v roce 2023 zastavila ukrajinský průlom.
- Lokální protiútoky – na průsakové skupiny, které se přesto dostanou blíž.
Vojáci 118. brigády to sami popisují jako „technologickou válku budoucnosti“. Ruské velení na to odpovídá tím, co má po ruce: pěšími infiltracemi, motocykly a každodenními leteckými údery. Výsledek je ale stále stejný: drahé, omezené, krátkodobé průniky bez stabilního zisku území.
Proč Gerasimov mluví o průlomu, který neexistuje
Motivace je průhledná. Ruské velení potřebuje doma prodávat obraz postupu směrem na Záporoží, ospravedlnit vysoké ztráty a udržet narativ o iniciativě na jižní frontě. Tempo ruského vyprávění je ale řádově rychlejší než tempo reálně potvrzeného postupu. Gerasimov mluvil o uličních bojích ve městě, zatímco analytici ve stejném týdnu popisovali infiltrační skupiny na předpolí, kilometry od zástavby.
Podle našeho vyhodnocení jde o klasický vzorec ruské válečné propagandy: lokální taktický pokus je prezentován jako operační průlom. Kdo chce rozlišit realitu od fikce, potřebuje minimálně trojí ověření: ukrajinské velení, nezávislou analytickou mapu a lokální brigádní evidenci nebo geolokované video. U Orichivu na jaře 2026 jednozdrojové ruské hlášení neobstálo ani v jednom z těchto testů.
Město z 95 procent zničené, ale stále stojí
Orichiv je od roku 2022 klíčový obranný uzel záporožské fronty. Šéf místní vojenské správy na začátku roku 2026 uvedl, že město je z 95 procent zničené, přesto v něm stále žije asi 720 lidí. Je to současně pevnost i symbol vyčerpání; místo, kde se válka zastavila a kde se každý metr platí krví.
Případný pád Orichivu by byl vážný. Otevřel by Rusům lepší podmínky pro tlak směrem na Záporoží. Jenže jarní data z roku 2026 nic takového nenaznačují. Ruské síly nemají v prostoru dost kapacit na rychlý průlom přes obranu do hloubky, a pokud se jim nepodaří zlomit obranu kolem Orichivu, širší postup zůstane neproveditelný.
Orichiv drží. A ruské hlášení o jeho pádu zatím patří do stejné kategorie jako opakované „dobytí“ Malé Tokmačky, do kategorie přání vydávaných za hotovou věc.