Rusové chtěli škodit Evropě, Lotyšsko dva ruské agenty za sabotáž zavřelo. Jeden to udělal za pouhých 1 000 euro

Denis Lukanenko dostal deset let, Karina Ivanovová osm a půl. Za žhářský útok na hangár obranné firmy inkasoval Lukanenko podle svého advokáta slíbenou odměnu tisíc eur, v přepočtu zhruba dvacet pět tisíc korun. Tolik stojí ruskou službu outsourcing sabotáže na území členského státu NATO. Případ, který lotyšská kontrarozvědka VDD vyšetřovala téměř dva roky, není izolovanou epizodou. Je učebnicovým příkladem levného, opakovatelného modelu hybridní operace, jaký Rusko podle Evropské unie i národních bezpečnostních služeb provozuje napříč kontinentem.

Hangár, drony a grant ministerstva obrany

Na podzim 2023 někdo zapálil stanový hangár v areálu lotyšské společnosti PILOT Automotive Labs Europe. Firma není žádný zbrojní gigant, jde o menší podnik, který v roce 2019 získal od lotyšského ministerstva obrany grant na vývoj systému bezpilotních pozemních a hladinových vozidel pro autonomní mise a dálkové řízení. Právě napojení na obranný sektor z ní udělalo cíl.

Lotyšská Státní bezpečnostní služba VDD zahájila trestní řízení 10. června 2024. Podle jejího vyšetřování skupina nevznikla spontánně, byla vytvořena z iniciativy ruské zpravodajské a bezpečnostní služby. Celkem čtyři lotyšští občané, všichni dříve trestaní za jiné delikty, ale nikdy předtím v hledáčku kontrarozvědky. Přesně ten typ lidí, které ruští operativci hledají: levné, nahraditelné, ochotné riskovat za pár stovek eur.

Tisíc eur za deset let za mřížemi

Dne 20. srpna 2026 rižský soud schválil dohodu s Lukanenkem a Ivanovovou. Lukanenko si odsedí deset let nepodmíněně, Ivanovová osm a půl roku. Oba dostali navíc probační dohled. Firmě soud přiznal náhradu materiální škody ve výši 3 146 eur. Rozsudek v době zveřejnění ještě nebyl pravomocný; účastníci řízení mohli do deseti dnů požádat o vyhotovení plného znění a následně se odvolat.

Advokát Lukanenka u soudu uvedl, že jeho klient souhlasil s plněním úkolů kvůli slíbené odměně tisíc eur. Lotyšská média s odkazem na soudní jednání doplnila, že peníze měly dorazit na účet Ivanovové. Tisíc eur. Tolik stačilo, aby se dva lidé pustili do akce, která je může stát desetiletí svobody.

Zbývající dva obvinění, Konstantin Širjajev a Konstantin Jakubovskij, byli podle serveru BB.LV odsouzeni v samostatném řízení. Širjajev dostal tři roky a dva měsíce, Jakubovskij dva roky a tři měsíce. Skupina přitom neplánovala jen jeden útok. VDD zjistila, že připravovala i zapálení kamionu s ukrajinskou registrační značkou v areálu kritické infrastruktury a mapovala další cíle.

Telegram, mezičlánky a jednorázoví agenti

Model, který lotyšský případ odhaluje, je znepokojivě jednoduchý. Podle VDD i lotyšského prokurátora Mārtiņše Jansonse probíhá nábor přes komunikační aplikace typu Telegram. Instrukce přicházejí digitálně, vykonavatelé posílají organizátorům v Rusku videa a fotografie splněných úkolů. Ruští důstojníci přitom sami necestují za hranice, čímž komplikují dokazování přímé vazby mezi fyzickým pachatelem a zadavatelem.

Šéf VDD veřejně popsal, že organizátoři využívají více mezičlánků a hledají lidi z kriminálního prostředí. Prokurátor Jansons doplnil, že k náboru dochází i na hraničních přechodech s Ruskem a Běloruskem, včetně nátlaku na pašeráky nebo cestující. Vzniká tak síť „jednorázově použitelných agentů“, lidí, kteří nejsou profesionální špioni, nemají zpravodajský výcvik a často ani netuší, do jak vážného právního problému se dostávají. Lotyšský trestní zákon za pomoc cizímu státu v činnosti namířené proti Lotyšsku, spáchanou ve skupině, umožňuje uložit trest od tří do dvaceti let. Lukanenkových deset let je v horní polovině sazby.

Evropský vzorec: od Vrbětic po Rigu

Lotyšský případ není ojedinělý. Evropská unie v prohlášení z října 2024 výslovně mluví o sílící ruské kampani hybridních aktivit zahrnující žhářství, vandalismus, kyberútoky a sabotáže proti kritické infrastruktuře. VDD ve výroční zprávě za rok 2024 doplňuje, že v jiných evropských zemích mířily podobné akce na železniční a leteckou infrastrukturu i na firmy spojené s pomocí Ukrajině.

Česko má vlastní bolestnou zkušenost. Výbuchy muničních skladů ve Vrběticích v roce 2014, za nimiž podle BIS a NCOZ stála ruská vojenská rozvědka GRU, měly zabránit dodání zbraní a munice. BIS v dubnu 2024 potvrdila, že NCOZ považuje zapojení GRU za prokázané. Česká kontrarozvědka přitom v posledních letech aktivně zasahuje i proti dalším ruským operacím na českém území; v dubnu 2025 pomohla dostat na sankční seznam vlivovou agentku napojenou na GRU, v březnu 2026 poskytla informace vedoucí k sankcionování prostředníka ruské stínové flotily.

Pro české firmy pracující v obranném sektoru to znamená, že hrozba není teoretická ani geograficky vzdálená. Ruská služba necílí jen na velké státní závody. Stačí malá firma s grantem ministerstva obrany a hangár na okraji města.

Co s tím mohou firmy dělat

Evropská komise v rámci směrnice o odolnosti kritických subjektů požaduje po členských státech i samotných firmách vlastní riziková hodnocení a zavedení technických, bezpečnostních i organizačních opatření. OBSE v technické příručce z listopadu 2025 uvádí konkrétní vrstvy fyzické ochrany: detekce narušení perimetru, osvětlení, kamerové systémy, kontrola vstupu, management vnitřní hrozby a ochrana proti vjezdu nepřátelského vozidla.

Pro obranné firmy z toho plyne praktický minimální standard:

• Fyzická ochrana areálu včetně perimetru a osvětlení
• Nepřetržitý kamerový monitoring
• Kontrola a evidence přístupu osob i vozidel
• Prověřování zaměstnanců a dodavatelů z hlediska vnitřního rizika
• Přímý komunikační kanál na kontrarozvědku a policii
• Pravidelná aktualizace rizikového hodnocení

Lotyšský případ ukazuje, že ani sofistikovaná ochrana nemusí být potřeba k tomu, aby útok selhal, ale že absence jakékoli ochrany útok prakticky zve.

Tisíc eur za zapálení hangáru. Tři tisíce eur přiznaná škoda. Deset let za mřížemi. Matematika ruských hybridních operací je brutálně prostá, a právě proto tak nebezpečná.