Rusové shromáždili 120 útočných skupin a 150 tisíc vojáků u Orechova, ale nestačí to. Ukrajinci je likvidují, jen vystrčí hlavy

Serhij Skibčik, mluvčí 65. mechanizované brigády „Velykyj Luh“, to řekl 10. září 2026 v ukrajinském národním telemaratonu tak přímo, že to zní skoro neuvěřitelně: Orechiv je pod kontrolou Ozbrojených sil Ukrajiny. Rusové se snaží pronikat po malých skupinách, schovávají se ve sklepech, využívají špatné počasí, a ukrajinské jednotky je vyhledávají a ničí, jakmile se prozradí. Čísla, která Skibčik uvedl, jsou obrovská. Ale válka roku 2026 ukazuje, že početní převaha sama o sobě město nedobude.

120 skupin a 150 tisíc: co ta čísla skutečně znamenají

Nejprve je nutné oddělit dvě roviny. Zhruba 120 útočných skupin, to je taktické rozdrobení do malých úderných elementů, typicky po několika mužích. Ruská armáda se dávno vzdala představy velkých obrněných klínů na tomto úseku. Místo toho posílá šturmoviky v malých dávkách, protože cokoliv většího okamžitě přitáhne pozornost dronů a dělostřelectva.

Číslo 150 tisíc vojáků se podle regionálních médií vztahuje k širšímu orichivskému směru, nikoliv k bezprostřednímu perimetru města. Jde o odhad ukrajinské strany, ne o satelitně ověřený součet, ale i tak vypovídá o tom, jak masivně Rusko tento sektor obsadilo. Nasazeny jsou síly 58. kombinované armády včetně 19. a 42. motostřelecké divize a elitní výsadkové prvky: 98. výsadková divize a 7., 11. a 104. výsadková útočná brigáda.

Proč výsadkáři v roli městské pěchoty? Klasické hluboké výsadkové operace jsou v podmínkách nasycené protivzdušné obrany a permanentního dronového dohledu prakticky nereálné. Ruské velení proto používá VDV jako kvalitnější údernou pěchotu na prioritním směru. Připravují útočné skupiny pro pozemní šturmy, a přesto narážejí na bariéru, kterou početní převaha neprolomí.

Proč masa pěchoty nestačí: dronová zeď a rozšířená zóna smrti

Paradox současného bojiště popsal britský výzkumný institut RUSI ve své studii o taktickém vývoji války: přibližně polovina ukrajinských ztrát vzniká v týlu, kvůli FPV dronům, dělostřelectvu a klouzavým bombám. Totéž ale platí i pro druhou stranu. Každý přesun, každé doplnění munice, každá rotace je vysoce riziková akce. Vrstvené pozorování drony a okamžitá palba dělají z otevřeného prostoru kolem Orechova permanentní zónu smrti.

Skibčik to popsal konkrétně: ruské skupiny se za horšího počasí nebo při nižší viditelnosti přisunou k okrajům města, někdy se schovají ve sklepech. Ale ukrajinské jednotky je odhalí. A ničí. Při průniku do zástavby se na likvidaci přivolávají i sousední útočné síly. Formulace „likvidují je, jen vystrčí hlavy“ není metafora, je to popis mechanismu, kdy jakýkoliv pohyb v prostoru pod trvalým pozorováním znamená okamžité odhalení a palebnou reakci.

Rozrostlá zóna smrti přitom komplikuje logistiku oběma stranám. Zásobovací vozidla musí stát dál od fronty, munice se naváží jen při vhodných podmínkách, rotace se omezují na minimum. Část zásob se dopředu dostává drony. Ukrajinská obrana Orechova je tak stejně logisticko-dronový problém jako problém pěchoty.

Co Rusové skutečně sledují, a proč zatím selhávají

Vojenský analytik Kostiantyn Mašovec v červencové analýze na Politcom.org.ua rozebral, co 58. armáda u Orechova skutečně sleduje. Cílem není jen samotné město. Rusové se snaží obchvátit orichivský obranný rajon ze západu i východu, získat výšiny u Novoandrijivky západně od města a dostat pod palebnou kontrolu hlavní zásobovací komunikaci Orechiv–Komyšuvacha. Kdo ovládne tuto silnici, ovládne logistiku celého sektoru.

Jenže právě to se 58. armádě nedaří. Nezávislá denní analýza ISW z 30. července 2026 potvrdila, že ukrajinské protiútoky na západě Záporožské oblasti zastavily ruský postup a vynutily si aktivní obranu. Rusové se dál snaží obcházet Orechiv, ale nedokážou rozvinout rozsáhlejší ofenzivní operaci.

Důležitý je i širší kontext: od předních ruských pozic na tomto úseku bylo v létě 2026 k hranici města Záporoží přibližně 22–23 kilometrů. To rozšiřuje spektrum zbraní, kterými lze ohrožovat ukrajinské zázemí, a vysvětluje, proč je orichivský směr pro obě strany tak důležitý. Nejde o jeden dům nebo jednu křižovatku. Jde o bránu k Záporoží.

Orechiv drží, ale není v bezpečí

Bylo by chybou číst situaci jako jednoznačný ukrajinský úspěch. Orechiv je držen, ale pod enormním tlakem. Skibčik sám mluví o těžké, avšak kontrolované situaci. Mašovec upozorňuje na flanková rizika. Pokud by město padlo, otevřelo by Rusům lepší podmínky pro ostřelování hlavní týlové komunikace, zvýšilo by hrozbu pro ukrajinské jednotky na směru Stepnohirsk–Prymorske a přiblížilo by ruské pozice k severnějším přístupům na Záporoží.

Dlouhodobá obrana závisí na několika faktorech: udržet ruské skupiny co nejdál od města, nenechat je získat výšinná postavení, omezovat rizikové rotace a držet připravené zálohy pro rychlé čištění průniků. Česká vláda, která v rámci Programu Ukrajina 2026–2030 schválila roční alokaci jedné miliardy korun a výslovně spojila podporu Ukrajiny s bezpečností Česka, sleduje právě úseky typu Orechiv jako indikátor toho, zda Ukrajina frontu drží, a co k tomu dál potřebuje.

Válka malých skupin a velkých čísel

Orichivský směr odhaluje základní rozpor ruské strategie na jižní frontě. Rusko dokáže shromáždit obrovské množství lidí a techniky. Dokáže nasadit elitní výsadkové jednotky v roli městské pěchoty. Ale nedokáže proměnit tuto masu v rozhodující průlom, protože bojiště roku 2026 trestá pohyb, jakýkoliv pohyb, s bezprecedentní rychlostí a přesností.

Sto dvacet útočných skupin zní hrozivě. Sto padesát tisíc vojáků v širším sektoru je obrovské číslo. Ale dokud se ruský voják nedostane k domu, sklepu nebo křižovatce, kde by se mohl udržet, jsou to jen čísla na mapě. A ukrajinská 65. brigáda dělá všechno pro to, aby se tam nedostal.