I když je Orešnik velkým strašákem, nepředstavuje zdaleka takovou hrozbu, jak se snaží Vladimir Putin tvrdit. Zatím totiž téměř neexistuje, ale sériová výroba to může změnit.
V poslední letech vyhrožuje Kreml evropským zemím mj. raketou Orešnik, proti níž mají jenom hodně omezené možnosti obrany. A vědí to – jenomže nebezpečí zjevně nebude tak velké, jak si někteří mysleli. Redakce Armádního Zpravodaje vychází z rozhovoru pro Ukrinform s Olehem Luhovskyjem, což je první zástupce šéfa ukrajinské zahraniční zpravodajské služby. Ve výzbroji má totiž ruská armáda mít 3 nebo 4 kusy, ačkoliv podceňovat Orešnik nelze.
Sice děsí parametry, ale uklidňuje nízkým počtem
Orešnik je balistická střela středního doletu (IRBM) s údajným dosahem 5 500 km, takže může z Ruska doletět na jakékoliv místo v Evropě, a to rychlostí přesahující Mach 10. Většina současných systémů protivzdušné obrany v jejich výzbroji si s tím neporadí – umí to jen Arrow-3 kupovaný Německem a Aegis německého, španělského a norského námořnictva, ale jiné nikoliv.
Wikipedia dodává, že je Orešnik navržen primárně jako nosič jaderných hlavic, ale Ukrajina to v noci 08. ledna 2026 schytala konvenčními, což ukázaly záběry z místa. Armádní Zpravodaj se domnívá, že tím Kreml chtěl nejspíše hlavně ukázat, že Orešnik není snadné zachytit, ale to je v případě Ukrajiny předpokládatelný výsledek, protože k tomu žádný systém nemá.
Raketu nelze podceňovat, nebezpečná určitě je a evidentně už je schopna dosáhnout svého cíle a napáchat škody, ale protože existuje jenom v nižších jednotkách kusů, nemůže vlastně plošně ohrozit celou Evropu. Za nějakou dobu se to však může změnit, Rusko totiž plánuje v roce 2026 spustit sériovou výrobu a produkovat alespoň pět kusů ročně, což je smělý cíl.
„Víme, že ruské ministerstvo obrany plánuje zahájit sériovou výrobu systému Orešnik v roce 2026 a usiluje o výrobu pěti nebo více takových raket ročně,“ uvedl Oleh Luhovskyj. Zdůraznil také, že má spíše politický než vojenský význam. Podle něj je to především nástroj k zastrašování evropských partnerů, protože bojová účinnost systému je prozatím sporná.
Armádní Zpravodaj zhodnotil, že představuje – a ještě nějakou dobu tomu tak bude – mnohem větší nebezpečí „otec Orešniku“, tedy RS-24 Jars, z níž vlastně Orešnik vychází. Jedná se přitom o mezikontinentální balistickou raketu s dosahem až 11 000 km, ale minimálně 2 000 km. V ruské výzbroji by měla být v počtu asi 60 kusů, což je oproti Orešniku nesrovnatelné.

