Moldavan Victor Tabirtsa dostal v Rusku na výběr: vyhoštění, nebo podpis smlouvy s armádou. Od kontraktu po smrt v Charkovské oblasti uplynuly necelé dva měsíce.
Dne 18. března 2026 stál pětačtyřicetiletý Tabirtsa před úředníky v Dankově v Lipecké oblasti. Žil v Rusku léta, měl tam manželku a dceru s ruským občanstvím. Přesto dostal rozhodnutí o nelegálním pobytu, pokutu pět tisíc rublů (v přepočtu zhruba tisíc korun) a oznámení o vyhoštění. Pak ho převezli do zařízení pro migranty. Tam mu nabídli jedinou alternativu k deportaci: kontrakt s ruskou armádou. Informace zveřejnila ukrajinská vojenská rozvědka HUR prostřednictvím projektu „I Want to Live“.
Šest týdnů od podpisu k smrti
Tabirtsa kontrakt podepsal 28. dubna 2026. Okamžitě odjel do výcvikového střediska. V první polovině května už byl na frontě. V červnu 2026 padl v Charkovské oblasti. Přesné místo ani jednotka, k níž byl přidělen, nejsou veřejně známy. Celá časová osa, od podpisu po smrt, se vešla do zhruba šesti týdnů.
HUR výslovně uvádí, že Tabirtsa byl slepý na jedno oko. Ruský kontraktní režim v době mobilizace formálně připouští i „omezeně způsobilé“ osoby včetně cizinců, zároveň ale existuje seznam nemocí, s nimiž kontrakt uzavřít nelze, a těžké poruchy zraku mezi nimi figurují. Bez Tabirtsovy zdravotní dokumentace nelze říct, jak ho vojenská komise posoudila. Jedno je ale zřejmé: do útočného nasazení se dostal člověk, kterého by standardní armáda s vysokou pravděpodobností vyřadila ještě před nástupem.
Systém, ne náhoda
Tabirtsův případ není ojedinělý exces jednoho místního úřadu. Projekt „I Want to Live“ eviduje nejméně 857 naverbovaných občanů Moldavska, z nichž 81 je potvrzeně mrtvých a 8 se ocitlo v ukrajinském zajetí. A moldavský podíl je jen zlomek celku.
Podle ukrajinského Koordinačního štábu podepsalo od roku 2022 kontrakt s ruskou armádou přes 28 tisíc identifikovaných cizinců ze 135 zemí. Nejméně 5 149 z nich je mrtvých. Největší skupinu tvoří občané středoasijských států, přes 13 tisíc lidí. Následují tisíce Afričanů, Jihoasijců a Latinskoameričanů. Ruské ministerstvo obrany plánovalo na rok 2026 získat dalších 18 500 cizinců.
Mechanismus je všude podobný. Human Rights Watch už v roce 2025 dokumentovala, jak ruské úřady provádějí svévolné kontroly středoasijských migrantů, zadržují je za drobné přestupky a v detenci jim nabízejí armádní kontrakt jako cestu ven. Moldavské ministerstvo zahraničí v červenci 2026 popsalo totéž u svých občanů: výslechy na hranicích, zabavování dokladů, kontroly telefonů, biometrické snímání a nátlak na podpis smlouvy v zařízeních pro migranty.
Proč Rusko sahá po lidech, které by jiná armáda vyřadila
Odpověď je prostá: objem potřeby převyšuje standardní výběr. Ruská armáda vede v Charkovské oblasti, Doněcku i dalších úsecích fronty útočné operace, které vyžadují neustálý přísun živé síly. Ztráty jsou vysoké a domácí mobilizace zůstává politicky citlivá, Kreml se jí od podzimu 2022 vyhýbá. Cizinci v právně zranitelném postavení představují náborový fond, který nevyvolává domácí odpor.
Když systém přijme muže slepého na jedno oko a do šesti týdnů ho pošle do útočného nasazení, prioritou zjevně není bojová kvalita jednotlivce. Jde o kvantitu. O tělo, které zaplní pozici v zákopě. Podle nás je právě tohle nejtvrdší výpověď celého případu: Tabirtsova smrt nebyla selháním systému, ale jeho zamýšleným výstupem.
Co radí diplomacie svým občanům
Moldavské ministerstvo zahraničí v červenci 2026 zpřísnilo doporučení: necestovat do Ruska bez nutnosti, neprojíždět přes Rusko ani Bělorusko, nepodepisovat dokumenty, jejichž obsah a právní důsledky člověk plně nechápe, a při jakémkoli zadržení okamžitě kontaktovat ambasádu. Kišiněv zároveň přiznal, že konzulární přístup k zadrženým občanům Rusko opakovaně odmítalo.
České ministerstvo zahraničí výslovně upozorňuje, že dvojí občané s ruským pasem jsou ruskými úřady vnímáni primárně jako občané Ruské federace, česká konzulární ochrana je v takovém případě omezená. Slovensko důrazně nedoporučuje do Ruska cestovat vůbec. Rusko navíc od poloviny roku 2025 zavedlo biometrické kontroly cizinců na všech hraničních přechodech, čímž technicky posílilo svou schopnost identifikovat a sledovat každého, kdo na jeho území vstoupí.
K srpnu 2026 Ukrajina evidovala v zajetí cizince z 51 zemí a tvrdila, že se jí podařilo zastavit ruský nábor ve 39 státech světa. Victor Tabirtsa mezi zachráněnými není. Jeho příběh skončil v charkovské hlíně, šest týdnů poté, co podepsal papír, jehož alternativou byla deportace.