Rusové nestíhají ustupovat. Ukrajinci spustili ofenzivu u Oleksandrivky a na začátek si vzali zpět 745 km² a 26 vesnic

Když se řekne „u Oleksandrivky“, neznamená to boj o jedinou vesnici. Oleksandrivský směr je frontový úsek rozkročený přes Dnipropetrovskou, Doněckou a Záporožskou oblast, trojúhelník, kterým se Rusko pokoušelo tlačit hlouběji do Dnipropetrovské oblasti a zároveň rozšiřovat kontrolu na jihu Donbasu. Právě sem Ukrajina 29. ledna 2026 nasměrovala operaci, jejímž cílem nebylo zlomit celou frontu, ale rozbít ruské plány v konkrétním sektoru. A podle oficiálních údajů Generálního štábu ZSU se to podařilo měrou, kterou Ukrajina na jednom směru nezažila od kurské operace v roce 2024.

Sedm měsíců, čtyři mezníky

Operace nebyla bleskový výpad na víkend. Její průběh se dá sledovat po oficiálních mezibilancích, které ukrajinské velení postupně zveřejňovalo:

• 23. února 2026 – 400 km², 8 osvobozených obcí. Úvodní fáze, nejrychlejší tempo celé operace.
• 5. dubna 2026 – 480 km², 12 obcí. Postup pokračuje, ale zpomaluje do pozičnějšího boje.
• 22. května 2026 – 590 km². Prezident Zelenskyj mluví o nejsilnějších ukrajinských pozicích za poslední roky.
• 12. srpna 2026 – přes 745 km², 26 obcí, přes 300 km² pročistěné týlové zóny.

Křivka ukazuje jasný vzorec: úvodní šok, pak houževnaté rozšiřování zisků. Není to charkovský blitzkrieg ze září 2022, kdy Ukrajina za týden získala 3 800 km². Ale není to ani symbolické přebírání jedné budovy. Na poměry roku 2026, kdy se fronta většinou měří na stovky metrů denně, je 745 km² za sedm měsíců výjimečný výsledek.

Jak se Rusům rozpadlo tempo

Klíč k úvodnímu úspěchu ležel v detailu, který zní nenápadně, ale na bojišti rozhoduje: ukrajinské výsadkové jednotky dokázaly během prvního týdne omezit ruský přístup ke Starlinku. Tím se ruským velitelům v sektoru zhoršil situační přehled i schopnost koordinovat obranu. Průzkumné a FPV-dronové týmy mezitím systematicky ničily logistiku a dělostřelecké pozice.

Výsledek? Část ruských sil zůstala infiltrovaná v ukrajinské týlové zóně, odříznutá od velení. Následovalo jejich vyhledávání a likvidace na ploše přes 300 km². Podle srpnové bilance ZSU Rusové na oleksandrivském směru přišli o zhruba 16 200 vojáků, z toho 9 550 bezpovratně. K tomu 44 zajatců, 10 tanků, 18 bojových vozidel pěchoty, 166 dělostřeleckých systémů a 1 649 kusů automobilní techniky. A 123 zničených stanovišť řízení dronů, číslo, které ukazuje, jak moc se moderní válka točí kolem bezpilotních prostředků.

Formulace „nestíhají ustupovat“ přitom neznamená, že celá ruská fronta kolabuje. Znamená, že v tomto konkrétním sektoru Rusové ztratili iniciativu, byli nuceni hasit průlom a přesouvat jednotky z jiných směrů. ZSU v březnu hlásily, že agresor kvůli Oleksandrivce musel odložit termíny vlastních plánovaných operací. To je přesně ten druh lokálního rozkladu, který nutí protivníka hrát podle cizích pravidel.

Dvacet šest obcí se jmény

Prezidentský web k 12. srpnu zveřejnil úplný seznam: Tolstoj, Novochatske, Hrušivske, Zirka, Zelenij Haj, Piddubne, Myrne, Cehelne, Pryvillja, Zlahoda, Krasnohirske, Pryvilne, Novohryhorivka, Stepove, Kalynivske, Berezove, Novomykolaivka, Voskresenka, Oleksandrohrad, Jalta, Rybne, Maliivka, Sičneve, Ternove, Novoheorhiivka a Zaporizke. Dvanáct z nich leží v Dnipropetrovské oblasti, deset v Doněcké a čtyři v Záporožské.

Pro většinu z nás jsou to neznámá jména. Pro lidi, kteří tam žili, je každé z nich domov. Co je po osvobození čeká, naznačují zkušenosti z Chersonské oblasti v roce 2022: nejdřív stabilizace a odminování, pak obnova mobilního signálu, dodávky vody, návrat policie. OSN v roce 2026 zdůrazňuje, že prioritou po deokupaci je řízení zbytkového minového rizika; návrat do normálu trvá měsíce, někdy roky.

Co to znamená pro Česko a pro vyjednávání

Velitel 1. útočného pluku Dmytro Filatov v rozhovoru pro Ukrajinskou pravdu výslovně odmítl označení „nová protiofenzíva“. Mluvil o zlepšení taktické pozice a stabilizaci fronty. Jenže i lokální úspěch mění vyjednávací dynamiku. Zelenskyj v květnu spojil lepší vojenské pozice se schopností tlačit Rusko k diplomacii. A česká vláda, která v lednu 2026 v Paříži řešila podobu bezpečnostních záruk po případném příměří a v červnu znovu potvrdila pokračování podpory Ukrajině, má teď v ruce argument, že pomoc se na bojišti proměňuje ve výsledky.

Čísla mluví jasně: česká muniční iniciativa podle generálního tajemníka NATO Marka Rutteho pomohla dodat přes čtyři miliony střel. Ministerstvo zahraničí připravilo program pomoci Ukrajině na roky 2026–2030 s roční alokací miliardy korun. Oleksandrivka je jeden z důkazů, že tahle investice není jen udržovací kapačka, může pomáhat i k protiúderům.

Střízlivý pohled dopředu

Bylo by naivní tvrdit, že Oleksandrivka změní celou válku. Analytici Critical Threats v červnu zaznamenali, že Rusové část fronty severovýchodně od Oleksandrivky stabilizovali a do sektoru přesunuli posily. Úvodní dynamika se zpomalila. Ale právě to je podstata: Rusko, které se prezentuje jako druhá nejsilnější armáda světa, muselo v jednom sektoru přejít do defenzivy, zacpávat díry a odkládat vlastní plány, protože menší, ale inovativnější ukrajinská armáda mu vzala iniciativu.

Dvacet šest vesnic, 745 km², tisíce ruských ztrát. Ne zlom války, ale vzácný okamžik roku 2026, kdy se fronta pohnula opačným směrem, než Moskva plánovala.