Rusové masivně zasypávají Ukrajinu drony, které obtížně zastavuje. A přitvrdí, výrobu Geranů-4 a 5 zvedli na 4 000 měsíčně

Když ukrajinské mobilní palebné skupiny v průběhu roku 2025 zdokonalily taktiku proti pomalým pístovým Geranům-2, Moskva nezačala vyrábět víc stejných strojů. Udělala něco nepříjemnějšího: přešla na úplně jinou kategorii dronu. Proudové Gerany-4 a Geran-5 létají rychlostí 400 až 600 km/h, mají jiný letový profil a obráncům nechávají zlomek reakčního času, na který byli zvyklí. Podle ukrajinské vojenské rozvědky GUR výroba obou typů dosáhla v říjnu 2026 čtyř tisíc kusů měsíčně. To není jen číselný nárůst. Je to záměrná změna pravidel hry.

Proč Rusko opustilo osvědčený Geran-2

Odpověď je paradoxně jednoduchá: protože Ukrajina se naučila staré drony ničit levně a efektivně. Prezident Zelenskyj v březnu 2026 mluvil o tom, že na jeden Shahed stačí dva až tři levné interceptory a že domácí kapacita může dosahovat nejméně dvou tisíc interceptorů denně. Ministerstvo obrany hlásilo dodávky 1 500 přepadových dronů denně už v lednu. Pomalý pístový cíl letící kolem 180 km/h se stal pro vycvičenou posádku s FPV dronem řešitelným problémem.

Zástupce šéfa GUR Vadym Skibickyj to v srpnu 2026 popsal bez obalu: Rusko přechází na turbojetové Gerany-4 a 5, protože Ukrajina úspěšně zachytává Gerany-2. V červenci dokonce Moskva dočasně snížila intenzitu útoků i objem výroby, přenastavovala kapacity na nové typy. Geran-4 GUR přímo označila jako ruské „protiopatření“ proti účinnosti ukrajinských interceptorů.

Co Geran-4 a Geran-5 umějí

Oba stroje spojuje proudový pohon a výroba v Alabuze. Tím podobnost končí.

Geran-4 má zesílený drak konstruovaný na aktivní manévry ve 300–400 km/h s maximem kolem 500 km/h. Nese 50kilogramovou nebo zvětšenou 90kilogramovou bojovou hlavici. Říjnová modifikace přidala opticko-korelační navigaci, autonomní navigační systém a specializovanou hlavici určenou k ničení mostních konstrukcí a podpěr elektrického vedení. A klíčový detail: čínský motor Telefly nahradil lokalizovaný ruský ekvivalent vyráběný přímo v Alabuze.

Geran-5 je větší platforma připomínající íránský Karrar. Cestovní rychlost 450–600 km/h, dolet kolem 950 kilometrů, bojová hlavice 90 kilogramů. GUR popsala i zvažované odpalování ze strojů Su-25, což by dále prodloužilo dosah a snížilo náklady na nasazení.

Časová osa nasazení je rychlá. Geran-5 Rusko poprvé použilo v lednu 2026, Geran-4 v květnu téhož roku. Za necelý rok od prvního bojového letu se výroba obou typů vyšplhala na čtyři tisíce měsíčně, zhruba dvojnásobek oproti dřívější produkci Geranů-2.

Čtyři tisíce měsíčně: co to číslo znamená v praxi

Podle údajů GUR publikovaných serverem Militarnyi jde o nárůst zhruba o třetinu oproti srpnovým třem tisícům kusů. Celková ruská výroba bezpilotních prostředků (úderných, průzkumných i klamných) má přitom dosahovat asi deseti tisíc měsíčně.

V praxi to vypadá takto: uskupení útočícímu na Ukrajinu bývá přidělováno kolem 160 úderných dronů denně. Jednotlivé vlny čítají 150 až 200 strojů, největší kombinované údery šly do rozpětí 600 až tisíc kusů. Rusko přitom v srpnu drželo operační zásobu přibližně 6 200 Geranů různých modifikací; hromadí je záměrně pro masivní kombinované údery, při nichž proudové verze v některých vlnách tvořily už zhruba polovinu balíku.

Skibickyj říká, že údery se soustřeďují na obranný průmysl, logistiku, energetiku, železnici a přístavy. Zároveň cílí na civilní objekty kvůli vyvolání paniky. Proudové drony tento problém zhoršují: obrana proti nim je dražší a technicky náročnější.

Alabuga: továrna, kterou nejde snadno vyřadit

Zvláštní ekonomická zóna Alabuga v Tatarstánu není jedna výrobní hala. Je to státem řízený průmyslový ekosystém: výroba, logistika komponentů, nábor pracovníků včetně studentů místní polytechniky. Americké ministerstvo financí ji v únoru 2024 popsalo jako subjekt se smlouvou s ruskou armádou, který rozvíjí domácí produkci komponentů a je vlastněný vládou Tatarstánu.

Analýza Institutu pro vědu a mezinárodní bezpečnost po dubnovém útoku na Alabugu v roce 2024 ukázala, že zasaženy byly spíše ubytovací objekty než prokazatelně klíčové výrobní budovy. Lokalizace proudového motoru přímo v Alabuze navíc ukazuje, že sankce sice prodražily závislost na Číně, ale nezabránily importní substituci. Skibickyj v srpnu uváděl, že čínský motor stál 35 až 40 tisíc dolarů; domácí verze tuto závislost snižuje.

Obrana existuje, ale nestíhá měnit pravidla

Ukrajina není bezmocná. Zelenskyj v lednu 2026 oznámil nový přístup k nasazení mobilních palebných skupin a krátkodosahové PVO. Domácí výroba dronů je obrovská: za necelých pět měsíců roku 2026 armáda přes systém DOT-Chain dostala 485 000 bezpilotních prostředků, z nichž 95 % bylo ukrajinské výroby. Jenže to jsou převážně FPV a taktické drony, ne interceptory schopné dohnat cíl letící půl tisíce kilometrů v hodině.

Skibickyj to pojmenoval přesně: proti proudovým Geranům Ukrajina potřebuje „jiné přepadové prostředky odpovídající rychlosti nebo malou PVO“. Vláda v Kyjevě mluví o potřebě více než 100 miliard korun na výrobu dronů a raket. Kapacita vzniká, ale problém ještě není systémově vyřešený.

Problém navíc přesahuje hranice Ukrajiny. NATO v srpnu 2026 řešilo narušení vzdušného prostoru Polska a Rumunska, lotyšské ministerstvo obrany v červnu oznámilo sestřel cizího dronu letouny mise Baltic Air Policing. GUR připomněla, že už v září 2025 zaletělo během jedné noci na území Polska kolem deseti dronů.

Rusko nevyrábí víc stejných strojů. Vyrábí jiné stroje, rychlejší, chytřejší, hůř zastavitelné. A vyrábí jich čtyři tisíce měsíčně.