Rusové se děsí, koho na ně Zelenskyj poslal. Extrémisty, kteří nemají slitování s žádným kremelským nacistou

Večer 26. srpna 2026 to potvrdil sám prezident Zelenskyj ve svém pravidelném projevu: dvě „obnovená uskupení“ posílí pozice na Doněcku, jedno povede velitel 1. sboru Azov Prokopenko, druhé velitel 3. armádního sboru Bileckyj. Dva dny předtím dostal Bileckyj od prezidenta titul Hrdina Ukrajiny. Načasování není náhodné. Ruská armáda stupňuje tlak na Kramatorsk, Slavjansk a Kosťantynivku, trojúhelník, který tvoří páteř ukrajinské obrany v severním Donbasu. A Kyjev na jeho obranu poslal velitele, kteří nemají ve zvyku ustupovat.

Kdo jsou muži, kterých se Kreml bojí

Denys Prokopenko je pro ruskou propagandu noční můra už od jara 2022. Tehdy jako velitel pluku Azov řídil obranu Mariupolu a oceláren Azovstal: 82 dní v obklíčení, bez zásobování, proti mnohonásobné přesile. Reuters ho popisuje jako velitele, který z dobrovolnické jednotky vybudoval profesionální útvar s důrazem na výcvik a disciplínu. Dnes vede 1. sbor Národní gardy Azov, který vznikl 7. března 2025 sloučením několika brigád, dělostřeleckého útvaru, pluku bezpilotních systémů a mezinárodního útočného pluku.

Andrij Bileckyj je jiný archetyp. Organizátor, stratég, politik. Jeho 3. armádní sbor vyrostl z 3. útočné brigády a dnes drží odpovědnost za zhruba 150 kilometrů fronty. U Avdijivky v únoru 2024 jeho jednotky podle oficiální historie sboru zadržely sedm ruských brigád a kryly odchod ostatních ukrajinských sil jako poslední. Předtím bojovaly u Bachmutu. Bileckyj kombinuje manévr s reorganizací, a s velmi profesionálním PR.

Obě formace agentura Reuters označuje za jedny z nejschopnějších a nejlépe vycvičených na ukrajinské straně. Právě proto vyvolávají v Rusku takovou reakci. Kreml roky budoval narativ o „denacifikaci“ Ukrajiny a Azov v něm hrál roli ústředního strašáka. Jenže strašák teď velí desítkám tisíc vojáků a stojí přesně tam, kam se Moskva potřebuje dostat.

Extremistické kořeny a dnešní realita

Označení „extrémisté“ v souvislosti s Azovem není jen ruská propaganda, má reálný historický základ, který je třeba pojmenovat. Bileckyj v roce 2014 založil dobrovolnický prapor Azov z prostředí organizace Patriot Ukrajiny, jejíž členská základna zahrnovala aktivisty krajní pravice a ultras. Polský think-tank OSW popisuje raný Azov jako jádro složené z nacionalistických radikálů. Britské ministerstvo obrany v roce 2022 výslovně uznalo ultranacionalistické pozadí zakladatelů, zároveň ale zmínilo pokusy o depolitizaci po začlenění do Národní gardy.

Jenže rok 2026 není rok 2014. Obě formace jsou dnes plně zabudované do státních struktur: 1. sbor Azov spadá pod Národní gardu, 3. armádní sbor je součástí pozemních sil. Personální složení se za dvanáct let masivně proměnilo; tisíce nových rekrutů přicházejí kvůli bojové reputaci jednotek, ne kvůli ideologii zakladatelů. USA v červnu 2024 zrušily zákaz dodávek zbraní a výcviku pro brigádu Azov poté, co prověrka nenašla důkazy o hrubém porušování lidských práv.

To neznamená, že symbolická zátěž zmizela. Oficiální web 3. sboru dodnes pracuje s vizuální identitou navázanou na azovské prostředí. OSW upozorňuje, že kolem Bileckého vzniká síť loajálních podporovatelů a že své poválečné politické ambice neskrývá. Riziko ale není v tom, že by se sbor „vymkl kontrole“, je v tom, co bude Bileckyj dělat po válce.

Proč právě teď a právě sem

Slavjansk byl 21. srpna 2026 označen za zónu aktivních bojů. Kramatorsk a Slavjansk jsou pod masivním bombardováním, v obou městech podle údajů regionální správy zůstávalo k 20. srpnu ještě 78 300 civilistů. Rusko na tento uzel tlačí ze všech stran.

Zelenského rozhodnutí má primárně vojenskou logiku. Reuters cituje analytika Mykolu Bělieskova, podle něhož má jmenování Prokopenka a Bileckého uvolnit novému vrchnímu veliteli Mychajlu Drapatému ruce pro strategické řízení. Ministerstvo obrany přitom už 8. srpna objíždělo velitelská stanoviště sborů a mapovalo jejich potřeby; jmenování tedy není improvizovaný mediální tah, ale výsledek delšího procesu.

Korpusní reforma, kterou Ukrajina spustila v roce 2025, mění brigádní strukturu na sborovou. Jeden sbor čítá podle odhadů Ukrajinské pravdy 30 až 35 tisíc vojáků. Nejde o kosmetické přejmenování: sbor sjednocuje velení, logistiku, dělostřelectvo, drony, ženijní a průzkumné prvky pod jednu střechu. Právě to dává Prokopenkovi a Bileckému nástroje, které dosud neměli.

Co to znamená pro Západ a pro Česko

Přímé vyjádření Prahy nebo Bruselu k tomuto konkrétnímu jmenování se nám nepodařilo dohledat. Ale signály mluví jasně. Evropská komise 24. srpna 2026 znovu potvrdila „neochvějný závazek“ vůči Ukrajině a schválila dalších 6,1 miliardy eur na protivzdušnou obranu, munici a radary. Český Program Ukrajina 2030 počítá s alokací jedné miliardy korun ročně pro roky 2026 až 2028. Pokud něco západní pomoc reálně omezuje, pak rozpočtové a průmyslové limity, ne to, kdo velí konkrétnímu sboru na Doněcku.

Institucionální pragmatismus převážil nad symbolickou debatou. Západ ví, že Azov má historickou zátěž. Západ také ví, že Kramatorsk a Slavjansk nesmí padnout.

Limity tvrdé obrany

Bileckyj sám v červnu 2026 otevřeně řekl, že bez západních dodávek se Ukrajina nedokáže sama dostatečně zásobit obrněnou technikou. Jeho sbor pracuje s doktrínou NATO, moderními drony a aktivní obranou proti ruským infiltracím v hloubce, ale potřebuje materiál. Prokopenkův sbor čelí stejným omezením. Velitelská kvalita a motivace vojáků mohou zvýšit šanci frontu udržet. Samy o sobě ale nenahradí munici, obrněnce ani protivzdušnou obranu.

Kramatorsk a Slavjansk jsou poslední velký ukrajinský uzel v severním Donbasu. Pokud by padl, Rusko by si otevřelo cestu k hlubšímu rozkladu celé obranné linie. Zelenskyj na jeho obranu poslal dva velitele, kteří mají pověst neústupných, technologicky adaptivních a vysoce motivovaných, i za cenu toho, že jejich jména v části světa stále vyvolávají nepříjemné otázky. V Kremlu ale vyvolávají něco jiného. Strach.