Rusové se plíží k Záporoží skrz vysychající přehradu, kde jsou drony k ničemu. Ukrajinci na ně číhají v nové „džungli“

Dne 6. června 2023 byla zničena Kachovská přehrada a voda z jedné z největších nádrží na Ukrajině, dlouhé přes 230 kilometrů a o ploše přes 2 100 čtverečních kilometrů, začala nekontrolovaně odtékat. Do dvou týdnů nádrž fakticky přestala existovat. Co zůstalo, je rozlehlá pánev pokrytá bahnem, pískem a od léta 2024 hustou vegetací, která na některých místech připomíná subtropickou džungli. Právě tudy se teď ruské pěší skupiny pokoušejí nenápadně proniknout k severnímu břehu, směrem k Záporoží. Nejedou tanky, neřítí se obrněnci. Vysekávají stezky mačetami.

Koridor, který nikdo nečekal

Když se řekne „plíží se přes přehradu“, neznamená to přes betonovou korunu hráze. Ruští vojáci využívají vyschlé dno bývalé nádrže a pobřežní pás podél někdejšího severního břehu. Mluvčí ukrajinských jižních obranných sil Vladyslav Vološyn už v lednu 2026 popsal konkrétní osu: přes Plavni a Prymorske směrem na Stepnohirsk, odtud dál k Malokaterynivce, Kušuhumu a Balabyne. Novinářka Julie Surková v červnu 2026 s odkazem na vojáky doplnila, že Rusové objevili starou sovětskou kamennou cestu, která desítky let ležela pod vodou, a pokoušejí se ji využívat pro zásobování.

Velitel ukrajinského útvaru Bratstvo Oleksij Seredyuk v reportáži The New York Times z konce srpna 2026 odhadl, že v pánvi operují stovky ruských vojáků. Vybudovali pozorovatelny, shromaždiště, logistické body. Nejde o jednorázový průnik, jde o systematické zahušťování přítomnosti.

Čtyřmetrové vrby místo vodní hladiny

Rychlost, s jakou příroda pohltila bývalé dno, překvapila i botaniky. Už v srpnu 2023, pouhé dva měsíce po zničení hráze, terénní expedice zaznamenala desítky druhů rostlin na odkrytém sedimentu. Do konce září téhož roku pokrývala vegetace přes 52 tisíc hektarů. O rok později se plocha zhruba zdvojnásobila a maximum zarostlého území dosáhlo 135 tisíc hektarů, z toho 48 tisíc tvořily dřeviny. Vrby dorůstaly výšky téměř pěti metrů, topolové houštiny a rákosiny vytvořily neprůhlednou stěnu.

Pro vojáky na obou stranách to znamená zásadní změnu pravidel. Na většině ukrajinské fronty jsou drony všudypřítomným okem, navádějí dělostřelectvo, sledují každý pohyb, shazují granáty s chirurgickou přesností. Tady ne. Nad korunami vrb a v rákosinách ztrácejí přehled. Seredyuk popsal situaci lapidárně: někdy tři dny hledali i vlastního vojáka. Drony v porostu stále slouží k zásobování, ke kontrole otevřených úseků, k občasnému shozu, ale jejich klíčová výhoda, průzkum v reálném čase, je prudce oslabená. Analýza britského think-tanku RUSI přitom popisuje, že právě dronové navádění je páteří ruských infiltračních operací na zbytku fronty. V Kachovské pánvi tato páteř chybí.

Lov v porostu

Ukrajinci se adaptovali. Bratstvo a další jednotky provádějí pěší průzkumné a úderné patroly, přepady zblízka, zachytávání ruských skupin na stezkách. Drony využívají takticky jinak než jinde: shodí nálož do obecné oblasti, aby vyhnaly protivníka z úkrytu, rovnou do připravené léčky.

V prosinci 2025 provedla skupina Bratstva hluboký průnik do ruského týlu, odvedla dva zajatce a dopravila je 27 kilometrů zpět na vlastní pozice. Výslechy přinesly informace o ruských důstojnících, dělostřeleckých pozicích, operátorech dronů i skladech munice. Podle tiskové služby ukrajinské vojenské rozvědky GUR šlo o zpravodajsky mimořádně cenný úlovek. V červenci 2026 zase ISW popsal, jak ukrajinský regiment v jižním sektoru systematicky ničil ruské operátory dronů a zásobovací trasy, čímž připravoval půdu pro lokální protiútoky.

Boj se vrátil k pěchotě a přímému kontaktu. Na úseku, kde technologie dočasně selhává, rozhoduje člověk, jeho výcvik, znalost terénu, schopnost číst stopy v bahně.

Záporoží zatím není v bezprostředním ohrožení

Z dostupných dat neplyne, že by ruský průlom do čtvrtého největšího ukrajinského města byl na spadnutí. ISW ještě 28. srpna 2026 hodnotil ruské operace v západní části Záporožské oblasti jako omezené a bez potvrzeného postupu. Ukrajinci ruské útoky u Prymorske na jaře a v létě 2026 z velké části zadrželi; NYT píše, že při opakovaných útocích tam padlo mnoho ruských vojáků. Loni v létě se ruské síly dostaly na zhruba 32 kilometrů od centra Záporoží, ale Ukrajinci je v posledních měsících zatlačili zpět.

Jenže cílem Rusů zřejmě ani není okamžité dobytí města. Vološyn v lednu vysvětloval, že získání Stepnohirsku by ruské armádě umožnilo ohrožovat jihovýchodní a východní okraj Záporoží hlavňovým dělostřelectvem a komplikovat logistické trasy směrem na Orichiv a Huljajpole. Největší hrozba tedy není bleskový průlom, ale tiché budování infiltračního pásma, z něhož lze postupně zvyšovat palebný tlak.

Civilisté už to cítí

Důsledky se promítají do života obyvatel přilehlých obcí. Šéf Záporožské oblastní vojenské správy Ivan Fedorov 21. srpna 2026 nařídil povinnou evakuaci dětí z devíti obcí v hromadách Bilenke a Komyšuvача. O pět dní později regionální policie hlásila 935 útoků za jediný den, včetně zásahů FPV dronů v Kušuhumu a Bilenke. Devět lidí bylo zraněno. Nejde zatím o masový exodus ze samotného Záporoží, ale tlak na příměstský a pobřežní pás sílí každým týdnem.

Kachovská pánev je dnes jedním z nejzvláštnějších úseků celé fronty, místo, kde ekologická katastrofa paradoxně vytvořila terén, v němž se válka vrátila o sto let zpět. Rusové v něm umějí zmizet. Ukrajinci je v něm ale umějí lovit.