Rusové slibovali Ukrajincům mlýnek na maso u 3 měst. Místo toho umírají jeden po druhém a v panice povolávají rezervy

Narativ ruských vojenských blogerů i oficiálních zdrojů zněl jasně: ukrajinská obrana v severním Donbasu se zhroutí pod tlakem, protiútoky skončí masivními ztrátami obránců a cesta ke slovjansko-kramatorské aglomeraci se otevře. Jenže realita na zemi se rozpadla do tří odlišných příběhů. U Lymanu Ukrajinci vedou lokální protiútoky a vytlačují ruské infiltrátory. Jižně od Družkivky se ruský postup měří v desítkách metrů denně a stojí enormní lidské i materiální náklady. A u Časivu Jaru je situace skutečně vážná, ale i tam se ruský „mlýnek na maso“ obrátil částečně proti svým tvůrcům.

Tři města, tři různé fronty

Klíčové je pochopit, že nejde o jeden příběh, ale o tři. Každé z měst má jinou dynamiku, jiný terén a jiný výsledek.

Lyman v Doněcké oblasti kryje severní přístup ke Slovjansku. Podle ISW Ukrajinci v průběhu srpna a začátkem září 2026 provedli sérii protiútoků severně od města, zmenšili ruské obkličovací možnosti a vytlačili infiltrační skupiny z několika pozic. Rusko tam muselo doplňovat síly nováčky místo elitních jednotek, což je přesný opak toho, co si představovalo pod pojmem „mlýnek na maso“.

Družkivka je součástí doněckého „pevnostního pásu“ a její pád by otevřel cestu hlouběji do aglomerace. Reuters na konci srpna psal o ruském přiblížení zhruba na 15 kilometrů. Jenže tempo postupu zůstává bolestně pomalé, pro útočníka. Podle OSW na město a jeho zásobovací trasy dopadá 1 500 až 2 000 FPV dronů denně. To je číslo, které nemá v této válce obdoby. Přesto se Rusku nedaří proměnit tlak v průlom.

Časiv Jar je jiný příběh. Tady obrana stála Ukrajinu enormní cenu. Boj trval přes 840 dní a podle OSW poslední ukrajinské jednotky na začátku srpna 2026 ustoupily kvůli hrozbě odříznutí, ačkoli Kyjev úplnou ztrátu města zpochybňoval. Některé jednotky seděly na pozicích šest až devět měsíců bez rotace.

Ruský narativ versus mapa

Ruské a proruské zdroje opakovaně zveličovaly vlastní zisky v prostoru Kostiantynivka–Družkivka. ISW v hodnoceních z srpna i září 2026 výslovně upozorňoval, že ruská tvrzení o postupu neodpovídají ověřitelné situaci na mapě. Falešné lokalizace údajných úspěchů, přehnané hlášení o ukrajinských ztrátách, vítězoslavné příspěvky blogerů o vesnicích, které ve skutečnosti nikdo nedobyl.

Právě tohle je ten „slibovaný mlýnek na maso“: ruský narativ o nevyhnutelném zhroucení ukrajinské obrany, který se minimálně u Lymanu a na ose k Družkivce neproměnil v realitu. Místo toho ruské útočné a infiltrační skupiny narážejí na protiútoky, ztrácejí lidi a musejí žádat o posily.

Kdo vlastně povolává rezervy

Obě strany. A obě z nouze.

Na ruské straně je situace podle ukrajinské rozvědky taková, že Moskva kvůli ztrátám a slábnoucímu dobrovolnému náboru připravovala další mobilizační vlnu, až 600 tisíc lidí pro roky 2026–2027. V lymanském směru už elitní jednotky nahrazují nováčci. To není známka armády, která vítězí podle plánu.

Na ukrajinské straně prezident Zelenskyj na červnovém jednání štábu řešil „spravedlivější distribuci personálu“ a rozšíření kapacit základního výcviku. Oficiální standard je 51 dní základní přípravy plus 14 až 40 dní odborného výcviku, nejde tedy o nasazování civilistů „rovnou z ulice“, jak někdy zaznívá. Problém je jinde: přetížený systém rotací, vyčerpání veteránů a tlak na více úseků současně. Podle Hromadske někteří vojáci u Časivu Jaru čekali na střídání měsíce.

Titulkové „v panice“ je zkratka, ale vystihuje podstatu: obě strany sahají po dalších lidech ne z pozice síly, ale z přetížení.

Nové velení a co se mění

Mychajlo Drapatyj se stal vrchním velitelem ukrajinských ozbrojených sil 22. července 2026, nikoli na jaře 2025, jak se někdy chybně uvádí. Nahradil Oleksandra Syrského, kritizovaného za rigidní hierarchii a nižší citlivost k lidským ztrátám.

Drapatyj přišel s jasně formulovanými prioritami: drony, protivzdušná obrana, vyšší letalita, méně byrokracie. Předtím velel operačně-strategickému uskupení Chortycja a od června 2025 Společným silám. Jeho přístup se zatím projevuje v tom, že Ukrajina nevede jen pasivní obranu: v oleksandrivském směru od ledna do srpna 2026 probíhala širší operace, která měla narušit ruské plány, a u Lymanu i jižně od Družkivky probíhají cílené protiútoky rozbíjející ruský rytmus.

Válka peněz a lidí

Za mapovými posuny se skrývá hlubší problém. OSW odhadoval finanční mezeru ukrajinské obrany do konce roku 2026 na 27 miliard dolarů. Nedostatek 155mm munice, protivzdušné obrany a dronů zůstává chronický. A personální krize se týká obou stran, jen se projevuje jinak.

Rusko má víc lidí, ale platí za každý kilometr postupu cenou, kterou si původně nepředstavovalo. Ukrajina má méně lidí, ale inovacemi, především masovým nasazením dronů, stírá část rozdílu. Výsledek: ani silný tlak nezaručuje rychlý průlom. Rusko u Družkivky a Lymanu krvácí a sahá po dalších lidech. Strategicky tlak nepřestalo vyvíjet. Ale ten „mlýnek na maso“, který slibovalo Ukrajincům, zatím mele hlavně jeho vlastní pěchotu.