Rusové už nechtějí za fanatického Putina umírat, po 20 000 denně prchají do Gruzie. Mobilizovat odmítají

Dne 15. a 16. srpna letošního roku ruská Federální celní služba zaznamenala na jediném fungujícím silničním přechodu mezi Ruskem a Gruzií zhruba 19 tisíc osob denně v obou směrech dohromady. Gruzínská televize Rustavi 2 pro totéž 24hodinové okno uváděla 7 880 příjezdů do země a 8 406 odjezdů opačným směrem. Čísla se tedy liší podle toho, kdo a co počítá: ruská strana měří celkový průtok přechodem, gruzínská strana eviduje samotné vjezdy a výjezdy. Jedno je ale společné: ukazatele výrazně převyšují cokoli z předchozích let. A vzpomínka na zářijový exodus 2022 je zpátky.

Verchnyj Lars: jediná brána ven

Verchnyj Lars na Kavkaze není náhodný bod na mapě. Je to jediný fungující silniční přechod mezi Ruskem a Gruzií, a právě proto se z každého nárůstu provozu okamžitě stává viditelná krize. Už v roce 2022 ruské ministerstvo dopravy přiznávalo, že kapacity přechodu jsou dlouhodobě překračovány násobně. Modernizace proběhla, ale ani po ní nestačí.

Gruzie má pro Rusy tři zásadní výhody:

• Bezvízový vstup – podle gruzínského vládního nařízení mohou ruští občané vstoupit bez víza a zůstat celý rok.
• Zavedená trasa – od roku 2022 existuje v Tbilisi zázemí ruské diaspory, ubytovací kapacity i komunitní sítě.
• Rychlost – na rozdíl od leteckých tras do Turecka nebo Kazachstánu stačí auto a pár hodin čekání.

Právě kombinace těchto faktorů dělá z Verchnyj Lars barometr toho, nakolik jsou Rusové ochotni nést osobní cenu Putinovy války. A ten barometr v srpnu 2025 ukazuje jasným směrem.

Září 2022 versus srpen 2025: stejný vzorec, jiný spouštěč

Když Vladimir Putin 21. září 2022 podepsal dekret o částečné mobilizaci, u Verchnyj Lars se během hodin vytvořily kolony přesahující dvacet kilometrů. Lidé čekali dva dny. Severní Osetie omezovala vjezd automobilů k hranici, u přechodu vzniklo provizorní odvodní místo a kontroly cílily na muže v branném věku. Před mobilizací přecházelo do Gruzie pět až šest tisíc lidí denně, po jejím vyhlášení se číslo zhruba zdvojnásobilo.

Srpen 2025 vypadá na první pohled klidněji. Fronty se podle reportu Business FM z 13. srpna pohybovaly kolem tří hodin, ne dvou dnů. Jenže psychologický vzorec je totožný, s jedním zásadním rozdílem. Tehdy lidé reagovali na už vyhlášenou mobilizaci. Teď utíkají preventivně, před mobilizací, která zatím formálně vyhlášena nebyla. Hlasují nohama proti riziku, které teprve hrozí.

A právě to je podle nás znepokojivější signál než samotná čísla. Když lidé prchají ještě předtím, než padne rozkaz, znamená to, že důvěra v Kreml klesla pod práh, kdy by stačilo čekat a doufat.

Proč se mluví o mobilizaci, když žádný nový dekret nepadl

Formálně stále platí dekret č. 647 z 21. září 2022 o částečné mobilizaci. Kreml ho nikdy výslovně neodvolal. Zároveň Rusko od té doby přijalo sérii zákonů, které dramaticky zpřísnily mobilizační infrastrukturu:

• Elektronické povolávky (zákon č. 127-FZ z dubna 2023): povolávka se považuje za doručenou okamžikem vložení do digitálního registru, bez ohledu na to, zda ji dotyčný viděl.
• Zákaz vycestování (zákon č. 437-FZ ze srpna 2023): od momentu, kdy je povolávka v systému, platí automatický zákaz opuštění země.
• Zpřísněné sankce (zákon č. 404-FZ z července 2023): vyšší pokuty a správní postihy za porušení povinností vojenské evidence.

Analytici z Institute for the Study of War ve své červnové zprávě o ruské generaci sil výslovně konstatují, že ruská společnost zůstává silně averzní k nedobrovolné mobilizaci. Proválečné figury veřejně vyzývají k povolání 500 tisíc až milionu mužů, a ruští politici tyto výzvy okamžitě odmítají. Ne proto, že by vojáky nepotřebovali, ale proto, že se bojí paniky.

Putin drží válečný režim čtvrtým rokem. Ztráty na frontě jsou obrovské a Kreml je doplňuje přes dobrovolnický nábor, vysoké podpisové bonusy a různé formy skryté mobilizace, od náboru vězňů po smlouvy s migranty. Označení „fanatický“ v kontextu titulku stojí právě na této kombinaci: trvání na válce navzdory masivním lidským ztrátám, nepřerušený mobilizační právní rámec a trvalý tlak na získávání dalších mužů pro frontu, ať to stojí cokoli.

Co hrozí těm, kteří zůstanou

Ne každý má auto, peníze na cestu nebo odvahu projet Verchnyj Lars. Pro ty, kteří zůstávají, se prostor zužuje. Elektronizace povolávek znamená, že se nelze schovat za nedoručenou obálku. Jakmile je povolávka v registru, hranice se automaticky zavírají; ne pro všechny, ale pro konkrétního člověka. Zpřísněné správní sankce přidávají finanční tlak.

Organizovaný protiválečný odpor v Rusku prakticky neexistuje. Nejde o hnutí, nejde o demonstrace. Jde o tisíce individuálních rozhodnutí: sbalit auto, vzít rodinu a jet. Neorganizované, ale hromadné hlasování nohama. Přesně jako v září 2022, jenže tentokrát bez konkrétního dekretu, který by útěk spustil. Stačí strach z toho, co může přijít.

Kolaps ochoty, nebo dočasná panika?

Bylo by přehnané tvrdit, že Rusko stojí před kolapsem bojeschopnosti. Kreml stále dokáže válku personálně krmit dobrovolnickými bonusy, regionálním náborem, tichým tlakem na sociálně zranitelné skupiny. Ale zároveň se zjevně bojí sáhnout po otevřené nedobrovolné mobilizaci, protože ví, co by následovalo. Verchnyj Lars v srpnu 2025 je praktický důkaz, že tato obava není paranoia, ale realistický odhad.

Dá se čekat, že pokud Kreml skutečně vyhlásí novou mobilizační vlnu, scénář z roku 2022 se zopakuje, jen tentokrát budou kolony delší a hranice se možná zavřou rychleji. Právě proto tolik lidí nečeká. Každý den, kdy je Verchnyj Lars průjezdný, je pro ně den, který se nemusí opakovat.