Mezi 11. a 15. listopadem 2025 Rusko nasadilo na jižním křídle donbaské pevnostní linie tanky, obrněnce i motocyklové vlny. Potvrzený teritoriální zisk: nula.
Čtyři dny mechanizovaných výpadů na přístupech k Dobropillji a Kostiantynivce skončily hromadami spálené techniky v rozbahněném terénu. Ukrajinské jednotky kolony zastavily ještě před dosažením obranných pozic, drony, dělostřelectvo a přesně vybudované „smrtící zóny“ udělaly z každého pokusu o průlom drahý a krvavý neúspěch. Analytici z Critical Threats/ISW pro oba klíčové dny (11. i 14. listopad) opakovaně zaznamenali totéž: „pokračující útočné operace… bez potvrzených územních zisků.“ Ruské velení přesto útoky opakovalo znovu a znovu.
Co přesně Rusové nasadili
Rozsah nasazené techniky nejlépe ilustruje říjnový vzorec, na nějž listopadové útoky přímo navazovaly. Při útoku u Volodymyrivky 9. října 2025 analytici zdokumentovali sestavu odpovídající zesílenému praporu: 6 tanků, téměř 40 obrněných transportérů, přes 40 motorizovaných vozidel a několik set pěšáků. V listopadu se schéma opakovalo, 14. listopadu proběhl u téže Volodymyrivky minimálně útok síly zesílené roty. Ukrajinská dronová jednotka po něm hlásila 11 zničených těžce obrněných vozidel včetně dvou tanků.
Taktika se oproti roku 2024 proměnila. Tehdy Rusové posílali jednolité kolony, v červenci 2024 šlo u Kostiantynivky o sestavu 10 tanků a 47 obrněnců najednou. Na podzim 2025 už převažoval hybridní model: první vlna motocyklů, za nimi tanky a transportéry v rozptýlených skupinách po jednom až šesti vozidlech, několik vln za sebou. Méně masy, více vpichů. Výsledek byl ale stejný.
Proč zrovna Dobropillja a Kostiantynivka
Donbaská pevnostní linie není abstraktní pojem. Jde o padesátikilometrový pás čtyř klíčových měst (Slovjansk, Kramatorsk, Družkivka a Kostiantynivka), který tvoří páteř ukrajinské obrany v Doněcké oblasti. Rusové se na něj nesnažili zaútočit čelně. Místo toho zkoušeli obejít jeho jižní křídlo: od prostoru severně od Pokrovsku tlačit k Dobropillji a zároveň z jihozápadu ohrožovat Kostiantynivku.
Logika je jasná. Kdyby se podařilo proniknout na osu Dobropillja–Kostiantynivka, nešlo by o jednu vesnici navíc. Rozpadla by se logistika a obranná soudržnost směrem k Družkivce a Kramatorsku. Právě proto Kyjev tento úsek vnímal jako prioritní; den před hlavní vlnou útoků, 13. listopadu, navštívil ministr obrany Denys Šmyhal velitelské stanoviště 100. samostatné mechanizované brigády v sektoru Kostiantynivky a mluvil o posílení spojení, elektronického boje, dronů i robotických systémů.
Ztráty: mimořádné, i když přesné číslo chybí
Fakta potvrzují rekordní ztráty, ovšem s jednou důležitou výhradou. Oficiální denní součet ukrajinského ministerstva obrany z 15. listopadu uvádí za předchozí den +19 zničených či poškozených bojových obrněných vozidel napříč celou frontou. To je číslo výrazně nad měsíčním průměrem: v listopadu 2025 činil průměr zhruba 5,2 obrněnce denně, v říjnu 7,4. Devatenáct za jediný den je tedy zhruba trojnásobek až čtyřnásobek normy.
Některé sekundární zdroje uváděly číslo 34 obrněných vozidel za 14. listopad. V otevřených primárních zdrojích se ale toto konkrétní číslo nepodařilo potvrdit. Přesnější je říct, že lokální ztráty techniky na dobropiljsko-kostiantynivském koridoru byly mimořádně vysoké, a to i v kontextu války, kde Rusko pravidelně obětuje obrněnce za marginální zisky.
Mlha jako zbraň, a jako past
Rusové načasování útoků nepřenechávali náhodě. Podzimní mlha, déšť a rozbahněný terén snižují účinnost ukrajinských průzkumných i útočných dronů. Právě v těchto okamžastech velení posílalo mechanizované vlny vpřed. U Kostiantynivky 28. brigáda popsala dvě úderné akce v husté mlze, jednu mechanizovanou, jednu motocyklovou. Obě skončily na přístupech k městu.
Jenže počasí je dvojsečné. U Volodymyrivky se koncem října část ruské techniky zasekla v bažinatém terénu a stala se snadným cílem, jakmile se viditelnost zlepšila. Ukrajinská obrana na to reagovala rozšířením „smrtících zón“ a dřívější detekcí, rozbíjením kolon ještě před dosažením města. Jakmile se mlha rozplynula, drony a dělostřelectvo dorážely zbytek.
Co to znamená pro další vývoj
Rusko prokazatelně dokáže takové ztráty opakovat déle, než by odpovídalo čistě vojenské racionalitě. Analytici ale opakovaně upozorňují, že ochota pálit obrněnou techniku na omezené taktické cíle je krátkozraká a ve střednědobém horizontu neudržitelná. Už v září 2024 ISW konstatoval, že poměr nákladů a zisků u mechanizovaných útoků je pro Rusko hluboce nevýhodný. Od té doby se nic nezměnilo, jen počet spálených transportérů roste.
Pro Ukrajinu úspěšné odrážení útoků samo o sobě tlak nesnižuje. Sedmý sbor DŠV v říjnu hlásil začínající stabilizaci obrany pokrovské aglomerace, ale o měsíc později zároveň uváděl, že Rusové stále zkoušejí obejít Pokrovsk a tlačit dál. Klíčové proměnné zůstávají tři: logistika, drony s elektronickým bojem a schopnost rychle zacelovat infiltrační průniky. Česká muniční iniciativa, která k srpnu 2025 dodala milion kusů velkorážové munice, je v tomto kontextu nepřímou, ale reálnou součástí rovnice.
Ruské velení na jižním křídle donbaské pevnostní linie vsadilo na sílu a počasí. Dostalo zpět spálené kolony a nulový posun na mapě. Otázka není, jestli to zkusí znovu, ale kolik obrněnců jim ještě zbývá.