Rusové vyhrožují, že Zelenského eliminují Iskanderem. Jsou tak zoufalí z války, kterou prohrávají, že už nevědí, co by plácli

Dne 7. září 2025 dopadla do srdce kyjevské vládní čtvrti střela, kterou veřejné zdroje přiřadily k rodině Iskander. Šéfka delegace Evropské unie Katarina Mathernová tehdy řekla, že úder mířil „přímo do srdce ukrajinské vlády“. Nebyl to symbolický akt, šlo o demonstraci schopnosti zasáhnout chráněný vládní objekt hluboko v ukrajinském týlu. A právě na tuto reálnou údernou kapacitu se napojuje vlna výhrůžek, které z ruského propagandistického prostoru zaznívají stále hlasitěji: otevřené výzvy k fyzické eliminaci Volodymyra Zelenského. Jenže čím víc Moskva vyhrožuje, tím víc prozrazuje vlastní frustraci z války, která jí nepřinesla nic z toho, co si na začátku slibovala.

Iskander není prázdná hrozba, je to reálná zbraň

Když se v ruských médiích mluví o „eliminaci Iskanderem“, nejde o metaforu. Iskander-M je mobilní operačně-taktický raketový komplex, který patří k nejnebezpečnějším konvenčním zbraním v ruském arzenálu. Ukrajinský vojenský výzkumník Oleksandr Zaruba popsal jeho modernizovanou verzi jako systém s doletem kolem tisíce kilometrů, schopností vypouštět klamné cíle během letu a až sedmi typy hlavic, včetně průbojných, určených k ničení betonových úkrytů.

Právě ta kombinace doletu, přesnosti a průbojnosti dělá z Iskanderu zbraň vhodnou k úderu na pevný vládní objekt. A Rusko už dokázalo, že ji takto použije: zásah budovy kabinetu ministrů v Kyjevě ze září 2025 byl přímým důkazem. Podle Rádia Svoboda se veřejné zdroje lišily v tom, zda šlo o balistickou, nebo řídící variantu střely, ale podstata zůstává: Rusko míří na rozhodovací centra ukrajinského státu.

Průmyslové tempo výroby je přitom znepokojivé. Ukrajinská vojenská rozvědka DIU podle Ukrajinské pravdy uvádí produkci 55 až 60 střel Iskander měsíčně, s kapacitou vypálit až sto balistických střel za měsíc při zachování strategických zásob. To je číslo, které ukrajinská protivzdušná obrana musí absorbovat, a nemá čím.

Kdo vlastně vyhrožuje a co to vypovídá o Kremlu

Nejtvrdší výzvy k likvidaci Zelenského nepřicházejí od generálů, ale od kremelských propagandistů. Hlavní tváří je Vladimir Solovjov, moderátor ruské státní televize, který v březnu 2026 veřejně vyzval k „okamžité likvidaci“ ukrajinského prezidenta. V červnu téhož roku šel ještě dál, mluvil o „osobní odpovědnosti“ a nutnosti „zničit“ nejen Zelenského, ale i šéfa ukrajinské rozvědky Kyryla Budanova a lidi spojené s výrobou ukrajinských zbraní.

Přímý autentický výrok člena ruského vojenského velení v přesné formulaci „zabijeme Zelenského Iskanderem“ se v otevřených zdrojích nepodařilo dohledat. Ale to neznamená, že jde o okrajovou záležitost. Solovjov není nezávislý komentátor, je součástí kremelského mediálního aparátu, který systematicky připravuje veřejnost na eskalaci. A posun od vojenské argumentace k otevřeným výzvám k zabíjení protivníkova vedení je podle nás právě tím, co prozrazuje zoufalství. Když nemůžete zlomit stát na bojišti, začnete mluvit o likvidaci jeho prezidenta.

Prohrávání, které se měří nesplněnými cíli

Říct, že Rusko „prohrává“, neznamená, že ztrácí každý kilometr fronty. Znamená to, že nedosáhlo ničeho z toho, s čím do války šlo. Analytická studie amerického Institutu pro studium války (ISW) z dubna 2025 nese příznačný název: „Rusko nedokázalo Ukrajinu zlomit“. Studie popisuje pomalé, často jen marginální územní zisky vykoupené mimořádně vysokými ztrátami a selhání strategického zlomu.

Rusko mělo za tři dny dobýt Kyjev. Místo toho vede přes tři roky vysoce ztrátovou opotřebovací válku, ve které ukrajinský stát funguje, vláda zasedá, prezident cestuje po světě a jedná s partnery. Výhrůžky Iskanderem jsou v tomto kontextu přiznáním, že vojenská síla sama o sobě nestačí, a psychologický nátlak má nahradit chybějící strategický průlom.

Západ nestíhá vyrábět to, co Ukrajina spotřebovává

Reálné nebezpečí ruských hrozeb ale nespočívá jen v rétorice. Spočívá v asymetrii mezi ruskou produkcí útočných střel a západní výrobou interceptorů. Zelenskyj v červnu 2026 na zasedání Rady NATO–Ukrajina otevřeně řekl, že současná kapacita výroby systémů Patriot ve světě nestačí, a požadoval nejen další dodávky, ale i licence k výrobě v Evropě. Lockheed Martin na začátku roku 2026 uváděl kapacitu zhruba 600 střel PAC-3 MSE ročně s plánem růstu na dva tisíce v sedmiletém horizontu.

Jenže Ukrajina nespotřebovává jen střely Patriot. Systém NASAMS, který Kyjev rovněž provozuje, využívá střely AIM-120 AMRAAM, tedy tutéž munici, kterou nesou stíhačky F-16. Každý interceptor vystřelený na ruský dron nebo střelu je interceptor, který chybí jinde. A Rusko to ví. Proto kombinuje masivní dronové salvy s balistickými údery; cílem je vyčerpat ukrajinské zásoby protivzdušných střel.

Jak moc je situace vážná, ukázala noc na 10. září 2025. Ruské drony tehdy devatenáctkrát narušily vzdušný prostor Polska. Tři byly sestřeleny. Varšava v reakci aktivovala článek 4 Severoatlantické smlouvy, mechanismus konzultací, který signalizuje, že se bezpečnostní hrozba přelévá za hranice Ukrajiny.

Česko už počítá s tím, že se to týká i nás

Válka na Ukrajině dávno není jen vzdálený konflikt. Česká republika od začátku roku 2025 dodala přes půl milionu kusů velkorážové munice, cvičí ukrajinské piloty a dodala i simulátor pro výcvik na F-16. Politicky Praha tlačí na posílení ukrajinské protivzdušné obrany společně s Nizozemskem, Dánskem a Polskem.

V lednu 2026 se Bezpečnostní rada státu zabývala obranou české kritické infrastruktury proti dronovým útokům, výslovně s poukazem na zkušenosti z Ukrajiny. To je důležitý posun. Zkušenost z ukrajinského bojiště už přímo formuje české bezpečnostní plánování, od ochrany elektráren po obranu vojenských základen.

Ruské výhrůžky likvidací Zelenského jsou směsí reálné úderné kapacity a propagandistické frustrace. Iskander je nebezpečná zbraň a Rusko dokázalo, že ji použije proti vládním cílům. Ale zasáhnout budovu je jedna věc, zlomit stát, který se brání třetím rokem, je věc úplně jiná. A právě ta propast mezi schopností ničit a neschopností zvítězit žene kremelské propagandisty k čím dál divočejším prohlášením.