Rusové ztrácí 42 000 vojáků měsíčně a Ukrajinci v Doněcku rozevírají kleště. Operace Vivaldi vstoupila do třetí fáze, boje sílí

Dne 15. září 2026 se velitel 3. armádního sboru Andrij Bileckyj poprvé postavil před kameru a řekl nahlas jméno, které do té doby znali jen lidé uvnitř operace: Vivaldi. Čtyři sezóny, jako čtyři části Vivaldiho koncertu. Každá fáze má vlastní tempo, vlastní cíl, vlastní charakter boje. K 5. říjnu je třetí sezóna uzavřená, čtvrtá se plánuje. A čísla, která za operací stojí, vypovídají nejen o ukrajinské taktické vynalézavosti, ale i o tom, jak draze Rusko platí za každý metr doněcké půdy.

Odkud pochází číslo 42 000

Podle ukrajinského ministerstva obrany přišla ruská armáda v červenci 2026 o 42 860 vojáků, nejvíc za celou válku v jediném měsíci. Srpen přidal dalších 42 020. Červen byl „slabší“: 39 290. Celkem za léto 2026 generální štáb nahlásil 124 170 ruských personálních ztrát, tedy průměr přes 41 tisíc měsíčně.

Analytici z washingtonského CSIS přitom už v červenci 2026 upozornili, že ruské měsíční ztráty pravděpodobně překračují nábor nových vojáků. Jejich odhad pro první pololetí roku hovořil o 30 až 34 tisících ztrátách měsíčně oproti zhruba 27 tisícům nových rekrutů. Léto tu bilanci ještě zhoršilo. Nejde o předpověď bezprostředního kolapsu ruské armády, ale o dlouhodobou erozi, která se nedá donekonečna kompenzovat náborem ani mobilizací.

Co znamená „rozevírání kleští“ u Lymanu

Kleště v tomto případě nejsou metafora pro obklíčení celého Donbasu. Jde o konkrétní vícesměrný tlak na ruský výběžek severně od Lymanu, který měl sloužit jako odrazový můstek pro ruský postup směrem ke slovjansko-kramatorské aglomeraci, klíčovému uzlu ukrajinské obrany v Doněcké oblasti.

Operace Vivaldi postupovala ve třech fázích po sledu bodů:

• První fáze: Čištění infiltračních pozic, tlak na logistiku, 75 km² vyčištěného a 10 km² osvobozeného území. Tichá, metodická práce.
• Druhá fáze: Rozšíření kontroly, zisk obcí Šandryholove, Derylove a plná kontrola nad Drobyševem.
• Třetí fáze: 51 km² nově osvobozeného území, celkem 176 km² od začátku operace. Osvobozeny obce Nove, Ridkodub a Katerynivka, obnovena kontrola nad Karpivkou a Novomychajlivkou. Přes 2 000 ruských ztrát, více než 250 zajatců.

Zásadní taktický detail: Bileckyj popsal, jak Rusové byli záměrně zafixováni na ose Šandryholove–Zelena Dolyna, zatímco skutečný hlavní úder mířil na Nove. Klamná operace fungovala. A právě tohle odlišuje Vivaldi od běžného frontového tlaku; nejde jen o hrubou sílu, ale o manévr, klam a kombinaci prostředků.

Drony, roboti a hluboké údery

Reportáž Kyiv Independent přímo z lymanského sektoru ukazuje, že bojiště Vivaldi vypadá jinak než klasická pěchotní operace. Pozemní bezpilotní prostředky (UGV) jsou běžnou součástí obrazu. Třetí armádní sbor přiznal i použití upravených sovětských obrněnců jako „kamikaze“ pozemních dronů, které pracují v předpolí a taktickém týlu nepřítele, odvádějí pozornost a snižují expozici živé pěchoty.

Sbor přitom není improvizovaná dronová skupina. Jeho struktura zahrnuje vlastní protiletadlový raketový a dělostřelecký pluk Aquila i 21. pluk bezpilotních systémů Kraken 1654. Na webu operace Vivaldi se ještě v prvním říjnovém týdnu objevují záběry úderů dronu Hornet na palivové vozy a kolony až do hloubky 160 kilometrů za frontovou linií. Boje tedy nesílí jen na kontaktní čáře, sílí i v logistickém zázemí protivníka.

Na ukrajinské straně navíc od září 2026 prokazatelně působí německý systém Skyranger 35 od Rheinmetall, mobilní protiletadlový kanón s 35mm programovatelnou municí schopný ničit drony na vzdálenost do čtyř kilometrů. Rusko zatím srovnatelnou vrstvou protidronové ochrany nedisponuje. Systém Arena-M na tancích dokáže podle analýzy Janes část FPV dronů odrazit, ale v zaznamenaném případě byl tank nakonec stejně zničen dalšími drony. Ochrana jednoho stroje a ochrana celého prostoru jsou dvě zásadně odlišné věci.

Proč 176 čtverečních kilometrů mění geometrii války

Na mapě to nevypadá jako průlom. Ale operace Vivaldi nemá být o tom, kolik kilometrů Ukrajina urazí za den. Její hodnota spočívá v tom, že láme geometrii ruského tlaku na severní přístup ke Slovjansku a Kramatorsku, městům, která CSIS označuje za součást „pevnostního pásu“ kotvícího ukrajinskou obranu celé Doněcké oblasti.

Ruský postup v Doněcku v první polovině roku 2026 probíhal tempem desítek metrů denně. Vivaldi ukazuje, že Ukrajina je v některých úsecích fronty schopná převzít taktickou iniciativu zpět. A to má důsledky přesahující jednu operaci: pokud ruský postup zůstává pomalý a Ukrajina dokáže lokálně útočit, slábne argument, že si Moskva zbytek Doněcké oblasti prostě „dobojuje“. Válka se posouvá do logiky dlouhého opotřebování, kde rozhodují náklady, zásobování a schopnost inovovat, ne jen počet těl vrhaných do útoku.

Česko v zásobovacím řetězci

Poslední veřejně dohledatelná pozice české vlády z ledna 2026 říká, že muniční iniciativa může pokračovat, pokud ji budou financovat jiné státy. Česko zůstává koordinátorem, nepočítá s vysláním vlastních vojáků. Politická ochota držet zásobovací kanál trvá, byť s důrazem na cizí peníze. V kontextu operací jako Vivaldi, kde Ukrajina prokazuje schopnost efektivně využívat dodanou techniku a munici, je to pozice, která má smysl, ale jejíž ambice zůstávají za tím, co bojiště reálně spotřebovává.

K 5. říjnu 2026 je třetí sezóna Vivaldi uzavřená a čtvrtá potvrzená. Ruský výběžek u Lymanu je kratší, tenčí a hůř zásobovaný než před třemi měsíci. A 42 tisíc ztrát měsíčně je tempo, které žádná armáda na světě nevydrží donekonečna.