Rusové ztrácí trpělivost a přestávají diktátorovi Putinovi věřit. „Západ se raduje předčasně,“ varuje expert

Číslo samo o sobě vypadá pořád vysoké. Sedm z deseti Rusů říká, že prezidentovi důvěřuje; v jakékoli západní demokracii by to byl sen. Jenže kontext je jiný. Ještě 14. června ukazoval FOM 74 %. O týden později, v průzkumu z 19. až 21. června, spadla důvěra o pět procentních bodů. V režimu, který si na čísla dává pozor, je to signál, kterého si všimne i Kreml. A právě proto varování ruského politologa Timofeje Borisova, „Západ se raduje předčasně“, stojí za rozebrání. Pokles totiž nemusí znamenat cestu k míru. Může znamenat cestu k tvrdší válce.

Co přesně FOM naměřil a proč právě teď

Šetření proběhlo bezprostředně po masivním dronovém útoku na Moskvu z noci na 18. června, kdy na metropoli mířily desítky bezpilotních letounů, hořela rafinerie a v Moskevské oblasti hlásily úřady mrtvé a zraněné. Respondenti odpovídali tři dny poté, 19. až 21. června. Výsledek: důvěra v Putina 69 %, hodnocení jeho práce 71 %. Obě čísla jsou v dostupné řadě FOM za období od června 2025 nejnižší. Předchozí minima, 71 % důvěry na konci března a začátkem května, vypadají zpětně jako varovné záchvěvy před hlubším propadem.

Důležitý detail: tragický útok z 30. června, při němž v Jegorjevsku zahynulo dítě a Meduza hlásila 419 zničených dronů napříč regiony, do tohoto průzkumu časově nespadá. FOM data zveřejnil 25. června, pět dní před Jegorjevskem. Pokles tedy odráží atmosféru po útoku z 18. června, a je pravděpodobné, že příští vlna měření bude ještě horší.

Proč se Západ raduje, a proč je to riskantní

Západní mediální rámec je čitelný a lákavý: válka se vrací domů, drony dopadají na ruská města, Putin ztrácí auru nedotknutelnosti. Podle interpretací citovaných ukrajinskou agenturou UNN s odkazem na britský The Telegraph a zdroje z prostředí NATO útoky na Moskvu oslabují Putinovu pozici a nutí Kreml přesouvat protivzdušnou obranu k hlavnímu městu na úkor fronty. The Washington Post už začátkem června psal o rostoucím tlaku na Putina a o tom, že analytici považují ruské válečné cíle za nedosažitelné.

Jenže z čísla 69 % nelze vyčíst směr frustrace. FOM se neptal, jestli Rusové chtějí mír, nebo tvrdší odvetu. Pokles důvěry měří nespokojenost, ne její obsah. A právě tady přichází varování Borisova. Režim, který cítí tlak zdola, má v ruské historii tendenci utahovat šrouby, ne povolovat. Putin sám 12. června mluvil o posílení protivzdušné obrany a zvýšení úderů na ukrajinskou infrastrukturu. Analytický přehled Russia Matters z téhož týdne popisuje debatu o silnějších balistických úderech, demonstrativnějších zásazích Kyjeva a riskantnějších krocích u hranic NATO.

Karaganov a eskalační reflex

V pozadí čísel stojí ještě jeden aktér, kterého Západ podceňuje. Sergej Karaganov, akademik napojený na Vysokou školu ekonomickou v Moskvě, čestný předseda prezidia vlivné Rady pro zahraniční a obrannou politiku (SVOP) a člen Valdajského klubu, v červnové debatě znovu mluvil o „obnovení strachu z jaderných zbraní“ a o možnosti jejich použití v Evropě. Karaganov není okrajový provokatér. Jeho fóra podle HSE generují myšlenky, které berou vážně i na úrovni Lavrova. Když klesá Putinova důvěra a současně roste prostor pro jestřáby typu Karaganova, výsledkem nemusí být oslabení Ruska. Může to být Rusko, které potřebuje dokázat sílu.

Co to znamená pro Česko a NATO

Summit NATO v Ankaře 7. a 8. července je postaven na odstrašení, obranných investicích a podpoře Ukrajiny. Premiér Babiš po dubnovém jednání s generálním tajemníkem Ruttem označil obranu a aliační závazky za hlavní prioritu a mluvil o potřebě výrazně větší armády. České ministerstvo zahraničí uvádělo přípravu na Ankaru jako hlavní téma už květnového jednání ministrů zahraničí NATO. Eskalační scénář, ať už jde o silnější balistické údery na Ukrajinu, nebo riskantnější kroky kolem hranic Aliance, by nebyl izolovaný regionální problém, ale test soudržnosti celého bloku.

Nespokojenost Rusů s Putinem je reálná a měřitelná. Ale číst ji jako předzvěst kolapsu Kremlu je stejně nebezpečné jako ji ignorovat. Režim pod tlakem nemá ve zvyku ustupovat, má ve zvyku udeřit.