Ruští vojáci se děsí Ukrajinců. Našli způsob, jak se vyhnout frontě – sami se udávají a prosí o vězení

Putyatov sloužil na pokrovském směru pod Novohrodivkou, jednom z nejkrvavějších úseků fronty. Ruské ztráty tam sám popsal jako „kolosální“. Když odmítl pokračovat v útočných operacích, nezačal se schovávat. Udělal pravý opak: vyhledal vojenského vyšetřovatele a sepsal doznání. Chtěl, aby ho stíhali, soudili a odsoudili. Protože pravomocný rozsudek odnětí svobody je od září 2022 jedním z pouhých tří důvodů, pro které může být ruský voják propuštěn ze služby. Investigativa nezávislého serveru Mediazona z 18. května 2026 ukazuje, že Putyatov není výjimka. Je modelový případ rostoucího trendu, ve kterém se trestní řízení mění v únikový tunel z války.

Tři cesty ven, a dvě z nich jsou téměř nemožné

Klíč k celému paradoxu leží v dekretu č. 647, který Vladimir Putin podepsal 21. září 2022 spolu s vyhlášením „částečné mobilizace“. Dekret fakticky zamkl kontrakty všech vojáků, dobrovolných i mobilizovaných, na neurčito. Propuštění ze služby připouští jen ve třech případech:

• dosažení věkové hranice,
• zdravotní nezpůsobilost potvrzená vojenskou lékařskou komisí,
• pravomocný rozsudek ukládající odnětí svobody.

Věková hranice se většiny vojáků netýká. Zdravotní nezpůsobilost vyžaduje průchod komisí, kterou kontroluje armáda a která má motivaci lidi vracet zpět. Zbývá vězení. Pro část ruských vojáků se tak trestní zákoník stal paradoxně tím nejspolehlivějším nástrojem, jak přežít.

Jak vypadá útěk přes soud

Postup, který Mediazona popisuje na několika případech, má svou logiku i svou choreografii. Voják opustí jednotku nebo uteče přímo z fronty. Dobrovolně se dostaví na vojenskou komendanturu nebo vyšetřovací oddělení. Tam sepíše takzvanou „javku s povinnoj“, formální sebeudání. A pak si najme advokáta, který se pokusí donutit vyšetřovatele, aby případ skutečně otevřel a dovedl k soudu.

Alexandr Kondratunec utekl během útoku u Dačného ve chvíli, kdy usoudil, že nemá šanci přežít. S pomocí obhájce se dostal na komendanturu v Heničesku a tam sepsal doznání. Putyatov šel rovnou za vyšetřovatelem sám. Oba chtěli totéž: rozsudek.

Jenže systém se brání. Podle advokáta citovaného Mediazonou se reálný trest podaří vybojovat asi ve dvou z deseti případů. Většina vojáků je vrácena do jednotky, dostane podmínku, nebo se jejich věc vůbec nedostane k soudu. Velitelé si pro obviněné jezdí i uprostřed rozběhnutého trestního řízení. Vyšetřovatel pak případ pozastaví s odkazem na „účast v SVO“. Novela trestního zákoníku z března 2024 tento mechanismus ještě posílila: výslovně zavedla možnost přerušení a následného zániku trestní odpovědnosti, pokud voják pokračuje ve službě.

Sklepy, klece, jámy, a pak zase šturm

Ti, kteří neuspějí, nekončí ve vězení. Končí v síti záchytných táborů a nelegálních detenčních míst, která existuje přinejmenším od podzimu 2022. Mediazona v průběhu let zdokumentovala stanový sběrný bod ve Verchňoj Pyšmě u Jekatěrinburgu, bývalou kolonii pro odmítače v Perevalsku v okupované Luhanské oblasti, sklepy v Rubižném a Zajcevu.

Podmínky v těchto místech popisují svědci jako horší než ve vězení. Klece, jámy, ozbrojený dohled, zákaz nočních odchodů na toaletu, v některých svědectvích bití a mučení. A hlavně: žádný právní status, žádný rozsudek, žádný konec. Jen nátlak k podpisu návratu a pak další šturm. Cyklus se opakuje, dokud voják nepodepíše, nebo nepřežije.

Právě proto je pro tyto muže formální vězení paradoxně předvídatelnější varianta. Soudní rozsudek znamená konkrétní trest, převedení pod vězeňský systém a hlavně propuštění z armády.

Dvacet tisíc případů a jeden systémový obraz

Putyatovův příběh není okrajový exces. Do konce května 2025 dorazilo k ruským vojenským soudům přes 20 600 trestních věcí za odmítání služby, z toho více než 18 000 za samovolné opuštění jednotky a přes tisíc za dezerci. Ti, kdo aktivně usilují o vlastní odsouzení, tvoří menší, přesně nevyčíslitelnou podmnožinu tohoto masového jevu, ale už natolik viditelnou, že kolem ní vznikla specializovaná advokátní praxe.

Společná analýza Mediazony a Meduzy odhadla ruské válečné ztráty do konce roku 2025 na 352 000 mrtvých. Podle hodnocení Critical Threats a ISW z května 2026 ruský nábor poprvé klesl pod tempo nahrazování ztrát. Velení má tedy silnou motivaci nenechat nikoho propadnout do vězeňského systému: každý člověk se počítá, i ten, který bojovat odmítá. Rozsudky za odmítání služby navíc armáda využívá jako interní zastrašování. Už v roce 2023 Mediazona popsala, že verdikty byly oznamovány před nastoupeným personálem a šířeny po jednotkách jako výstraha.

Co to znamená pro válku

Nejde o kolaps ruské armády. Rusko je schopné válku dál personálně živit, jen za cenu stále tvrdšího nátlaku, stále brutálnějších metod a stále absurdnějších paradoxů. Systém, který z trestního řízení udělal jediný funkční únikový východ, zároveň dělá vše pro to, aby ten východ zablokoval.

Anton Putyatov na jaře 2026 stále čeká. Ani advokát, ani stížnosti prokuratuře, ani dopisy Putinovi mu nepomohly. Jeho případ zůstává otevřený, a on zůstává v armádě, která ho nechce pustit a kterou on nechce bránit.