Rusům padají letadla jedno za druhým: po Su-30 na Krymu se zřítil cvičný L-39. Piloti letěli nízko nad zemí

Koncem července 2026 se v otevřených zdrojích objevila zpráva o ztrátě cvičného proudového letounu L-39 Albatros ruských vzdušně-kosmických sil. Stroj měl havarovat v Krasnodarském kraji při výcvikovém letu, během něhož posádka nacvičovala prvky složité pilotáže v malé výšce nad zemí. Moskva incident v dostupných veřejných zdrojích nekomentovala, místo ani příčinu neupřesnila. Podle proruského leteckého kanálu Fighterbomber, který jako první o události informoval, posádka nepřežila. Oficiální potvrzení ruského ministerstva obrany se nám dohledat nepodařilo.

Série, která nekončí

Havárie L-39 není izolovaný případ. Je posledním článkem řetězu, který se táhne od jara. Už 31. března se na okupovaném Krymu zřítil transportní An-26. O tři dny později, 3. dubna, tam spadl stíhací Su-30 při plánovaném cvičném letu; podle ruského ministerstva obrany nebyl vyzbrojen a oba členové posádky se stihli katapultovat. Ukrajina se k incidentu nepřihlásila, příčina zveřejněna nebyla. Pak přišel 15. červen a havárie strategického bombardéru Tu-22M3 v Irkutské oblasti. A 23. července se v Moskevské oblasti zřítil Su-57, nejmodernější ruský stíhací letoun páté generace.

Pokud se hlášení o L-39 z 27. července potvrdí jako pátý případ, jde o pět incidentů mezi koncem března a koncem července. Pro srovnání: za celý rok 2025 jsou ve veřejně dohledatelných přehledech evidovány čtyři větší nehody ruského vojenského letectva. Letošní tempo je tedy výrazně vyšší, a léto ještě neskončilo.

Proč letěli nízko

Let v malé výšce není porušení předpisů. Je to standardní součást vojenského výcviku, která simuluje přežití v prostředí nepřátelské protivzdušné obrany. Kanál Fighterbomber, který v ruském leteckém prostředí funguje jako neoficiální, ale široce sledovaný hlas, sám vysvětluje logiku takového nácviku: piloti se učí operovat pod radarem, kde je šance vyhnout se raketám PVO nejvyšší.

Jenže právě kombinace malé výšky a složitých manévrů patří k nejrizikovějším režimům létání. Čas na opravu chyby se počítá na zlomky sekund. Technická závada, dezorientace, špatný odhad výšky, cokoliv z toho může být fatální. Bez výsledku vyšetřování nelze říct, co přesně se stalo. Ale profil letu sám o sobě naznačuje, že šlo o náročný výcvikový úkol, ne o rutinní přelet.

Stará flotila pod tlakem

L-39 Albatros je český letoun. Vyvinula ho firma Aero Vodochody, poprvé vzlétl v roce 1968 a sériová výroba skončila v roce 1995. Rusko přesto stále provozuje podle dat FlightGlobal celkem 186 aktivních kusů, 182 u vzdušných sil a další 4 u námořního letectva. Jde o subsonický školní stroj s maximální rychlostí 750 km/h a dostupem 11 500 metrů, navržený s důrazem na spolehlivost, nízké provozní náklady a snadnou údržbu.

Nástupcem je Jak-130, dvoumotorový cvičně-bojový letoun pro výcvik pilotů strojů generace 4+ a 5. Ruská Sjednocená letecká korporace (OAK) ho označuje za základní platformu pro hlavní a vyšší výcvik pilotů VKS. Rozdíly jsou znatelné:

FlightGlobal eviduje u Ruska 123 aktivních Jak-130 a dalších 14 objednaných. Přechod tedy běží, ale L-39 je stále početně silnější. A právě to je problém: každý ztracený kus ukrajuje z výcvikové kapacity, kterou nelze doplnit novým letounem stejného typu. Výrobní linka neexistuje třicet let.

Co to říká o ruském letectvu

Jedna havárie cvičného stroje z flotily 186 kusů sama o sobě kolaps nedokazuje. Ale čísla mluví jasně i v širším měřítku. Oryx eviduje od začátku plnohodnotné invaze na Ukrajinu 380 vizuálně potvrzených ruských leteckých ztrát: 309 zničených, 66 poškozených a 5 ukořistěných strojů. V tom je 140 bojových proudových letounů, 21 strategických bombardérů, 175 vrtulníků a řada dalších typů. Skutečný počet může být vyšší, Oryx počítá jen doložené případy.

Rusko vede válku i na úkor své pilotní a technické rezervy. Vysoké tempo bojových operací znamená víc nalétaných hodin, rychlejší opotřebení draků i motorů, kratší intervaly údržby, a méně času na důkladný výcvik nových pilotů. Když se k tomu přidají havárie cvičných strojů, vzniká tlak, který se kumuluje. Jedna ztráta flotilu neochromí. Ale každá další bere jeden trup, případně i instruktora nebo žáka, z už tak napjaté výcvikové základny.

Ruské letectvo zůstává silné. Ale jeho síla není bezedná, a letošní série havárií ukazuje, kde se tenčí.