Rusům se zhroutil plán na obklíčení Kramatorsku a Slovjansku. Jediná operace jim rozlomila kleště a osvobodila území

Když velitel 3. armádního sboru Andrij Bileckyj 19. října 2026 poprvé novinářům rozkreslil, co přesně jeho jednotky od poloviny září prováděly na lymanském směru, nemluvil o jednom odvážném výpadu. Mluvil o čtyřech vlnách jedné souvislé ofenzivní operace s kódovým názvem „Vivaldi“, pojmenované podle Čtvera ročních dob, protože od začátku počítala se čtyřmi fázemi. Každá z nich ukrajinským silám vrátila kus území a ruské útočné sestavě vzala kus schopnosti útočit. Výsledek: severní rameno ruského klešťového manévru, který měl sevřít slovjansko-kramatorskou aglomeraci, se podle ukrajinské strany rozpadlo. Rusové v tomto sektoru přešli z ofenzívy do obrany.

Co byly „kleště“ a kde se měly zavřít

Ruský plán na obklíčení Slovjansku a Kramatorsku nebyl improvizací. Podle Bileckého ho Kreml začal rozjíždět už v roce 2025 a měl dvě ramena. Severní mělo vést z předmostí na řece Čornyj Žerebec směrem na Svjatohirsk a Rubci, obejít Lyman a dostat se do týlu aglomerace ze severu. Jižní rameno mělo postupovat přes Dobropillja. Obě se měla sevřít u Barvinkového, a tím přeťat klíčovou zásobovací trasu z Charkova do Slovjansku.

Nešlo o plán dobýt obě města přímým čelním útokem. To by bylo příliš drahé i pro ruskou armádu s její početní převahou. Klešťový manévr měl obejít tvrdé ukrajinské obranné uzly, rozdělit síly na východním břehu Oskilu a otevřít cestu k politickému cíli, tedy dokončení obsazení celé Doněcké oblasti. Prezident Zelenskyj 30. září při návštěvě velitelství 3. sboru potvrdil, že Rusové chtěli proniknout do týlu slovjansko-kramatorské aglomerace. A že se jim to nepodařilo.

Čtyři „sezony“, které rozlomily severní rameno

Operace „Vivaldi“ nezačala jako velký průlom. První fáze, odhalená veřejnosti 15.–16. září 2026, byla spíš chirurgická: 3. armádní sbor likvidoval ruské infiltrační skupiny a čistil 75 km² území, které Rusové prosakovali malými jednotkami. Teprve poté přešla operace do rychlého útoku.

Časová osa ukazuje stupňování:

• První fáze (září 2026): Vyčištění infiltrace, stabilizace výchozích pozic.
• Druhá fáze: Rozšíření kontroly, osvobození prvních osad včetně Novoselivky, Oleksandrivky a Jarové.
• Třetí fáze (do 28. září): Dalších 51 km², pod kontrolu se dostaly Nove, Ridkodub, Katerynivka. Prezident k 30. září uváděl mezibilanci 176 km² a více než 5 000 ruských ztrát.
• Čtvrtá fáze (do 14. října): Celková bilance narostla na 277 km² a 16 osad. Mezi posledními osvobozenými body byly Zelena Dolyna, Lypove a Kolodiazi.

Operace stála na asymetrii, ne na převaze sil. Maksym Žorin, další klíčový důstojník sboru, v rozhovoru pro Focus popsal masivní nasazení dronů, bezosádkových pozemních prostředků a přísné informační utajení. Zelenskyj zmínil, že bezosádková pozemní vozidla sloužila i k sabotážím a ničení opěrných bodů. Rusové podle 3. sboru ve čtvrté fázi sahali po nestandardních rezervách: nasazovali tankisty jako pěchotu, osádky elektronického boje, raněné vojáky i zahraniční žoldnéře. To je detail, který vypovídá o míře chaosu v ruské útočné sestavě víc než jakékoli číslo.

Co „zhroucení plánu“ znamená, a co ne

Slovo „zhroutil“ je přesné pro jednu konkrétní věc: severní obchvatová osa přestala fungovat. Rusové ztratili předmostí, útočné uskupení a podle Bileckého dočasně opustili jak severní obchvat, tak variantu přímého čelního útoku na Slovjansk a Kramatorsk. Část jednotek 1. gardové tankové armády musela být přesunuta, čímž se snížil tlak i na dalších úsecích fronty.

Neznamená to ale, že obě města jsou v bezpečí. Bileckyj sám varoval, že jako hlavní aktivní osa ruského tlaku zůstává směr Dobropillja, tedy jižní rameno původních kleští. A výslovně řekl, že opuštění severního obchvatu je dočasné, ne definitivní. Žorin k tomu dodal, že změnu dynamiky lze vztahovat jen na pásmo odpovědnosti 3. sboru a že ruská početní převaha nezmizela.

Civilní realita v obou městech to potvrzuje bolestně. V polovině září v obci Slovjansk zůstávalo přes 33 tisíc lidí, v Kramatorsku téměř 25 tisíc. 8. října doněcká oblastní správa zastavila veřejnou dopravu v obou městech, protože Rusové cílili na civilisty. Povinná evakuace rodin s dětmi pokračuje a rozšiřuje se.

Kontext: 277 km² v měřítku války

Je 277 km² hodně, nebo málo? V měřítku lokálních operací jde o největší ukrajinský územní zisk za dlouhou dobu. Ve srovnání s velkými kampaněmi roku 2022 je to skromnější číslo; jen chersonská ofenzíva od 1. do 6. října 2022 přinesla přes 500 km². Jenže Vivaldi neměla za cíl přepsat mapu. Měla rozlomit jednu konkrétní osu obchvatu. A to se podařilo.

Česká stopa v operaci není vyloučená, i když ji nelze potvrdit. Česká republika dodala Ukrajině tanky, bojová vozidla pěchoty, samohybné houfnice, raketomety a od léta 2024 proudí na Ukrajinu i velkorážová munice z české muniční iniciativy. Vzhledem k dělostřelecko-dronovému charakteru operace je reálné, že česká munice nebo technika do lymanského sektoru doputovala. Přímé veřejné potvrzení ale chybí.

Proč Vivaldi není konec příběhu

Operace „Vivaldi“ ukázala, že i armáda v defenzivě dokáže lokálně převzít iniciativu, když vsadí na technologickou asymetrii místo početní převahy. Rozlomila nejnebezpečnější rameno ruského obchvatu a donutila protivníka přehodnotit celý přístup ke slovjansko-kramatorské aglomeraci. Osm tisíc ruských ztrát, 16 osvobozených osad a chaos v řadách útočníka: to jsou fakta, která mluví jasně.

Jenže Bileckyj sám řekl, že Rusové svůj plán neopustili navždy. Jižní rameno kleští zůstává aktivní, početní převaha na ruské straně nikam nezmizela a v Kramatorsku i Slovjansku nejezdí autobusy, protože rakety a drony létají dál. Vivaldi rozlomila kleště. Nezavřela válku.