Sedm ozbrojených skupin v Etiopii se spojilo proti vládě. Armáda bude muset bojovat na pěti frontách najednou

Dne 20. září 2026 předstoupil před kamery Zemene Kassie z Amhara Fano National Movement a přečetl zakládací prohlášení uskupení, které si říká Ethiopian Peoples‘ Forces Alliance for Survival, tedy Aliance etiopských lidových sil pro přežití. Pod textem stojí podpisy sedmi ozbrojených a opozičních organizací, které se ještě před pár lety navzájem střílely. Teď tvrdí, že mají společného nepřítele. Etiopská federální armáda, už tak roztažená mezi třemi aktivními bojišti, se podle expertů může brzy ocitnout v situaci, kdy bude muset hlídat čtyři až pět front současně.

Sedm podpisů, jeden cíl

Alianci tvoří sedm signatářů s velmi odlišnou historií, ideologií i regionálním zázemím:

• Amhara Fano National Movement – amharské milice, které od roku 2023 vedou otevřenou válku proti federální armádě v regionu Amhara.
• Oromo Liberation Army (OLA) – oromská guerilla operující v nejlidnatějším regionu země.
• Tigray People’s Liberation Front (TPLF) – strana, která Etiopii de facto řídila tři dekády a v letech 2020–2022 vedla s vládou válku, jež si vyžádala přes 600 000 obětí.
• Ogaden National Liberation Front (ONLF) – somálská organizace z východní Etiopie.
• Afar Revolutionary Democratic Unity Front (Ugugumo) – afarské hnutí z pouštního severovýchodu.
• Benishangul Peoples‘ Liberation Movement a Gumuz Peoples‘ Democratic Movement – dvě menší skupiny ze západního pohraničí se Súdánem.

Podle Amanuele Assefy, jednoho z organizátorů, se rozhovory o alianci vedly déle než rok. Předsedou nového uskupení se stal právě Zemene Kassie. Zakládací text formuluje společný program stručně: odstranit režim premiéra Abije Ahmeda a jeho strany Prosperity Party, nastolit přechodnou vládu řízenou přechodnou chartou a teprve poté otevřít debatu o budoucím uspořádání státu.

Tři jistá bojiště, dvě potenciální osy

Formulace o „pěti frontách“ nepochází ze zakládacího prohlášení aliance. Použil ji Kjetil Tronvoll, profesor bezpečnostních studií z norské Bjørknes University College a dlouholetý analytik etiopské politiky. Jeho odhad vychází z regionálního rozložení členů aliance.

Tři bojiště jsou reálná už dnes. V Amhaře pokračuje válka federální armády s milicemi Fano po celý rok 2025 i 2026, obě strany páchají závažná porušování lidských práv a humanitární organizace mají do regionu hluboce omezený přístup. V Oromii vedou federální síly protivzbouřenecké operace proti OLA. A v Tigraji, kde měla platit pretoriská dohoda z listopadu 2022, napětí znovu roste; Human Rights Watch v září 2026 varovala před novou eskalací a vyzvala Africkou unii k rychlé akci.

Dvě další potenciální osy vyplývají z přítomnosti Uguguma v Afaru a dvou skupin v Benišangul-Gumuz. Pokud by se politická deklarace přelila do koordinovaných vojenských operací, federální armáda by musela reagovat na hrozby od severu po západ a od východu po jih. Nemusí jít o synchronizovanou ofenzivu pod jedním velením, stačí, aby každá skupina vázala část vládních sil ve svém regionu.

Proč je aliance nebezpečná, a proč křehká

Skutečná síla uskupení neleží v počtu sedmi podpisů. Leží v tom, že poprvé spojuje někdejší nepřátele do projektu, který chce Addis Abebu přetížit současně vojensky, politicky i symbolicky. Aliance nevyzvala jen veřejnost, ale přímo i příslušníky a velitele vládních ozbrojených složek, aby přeběhli na její stranu. To naznačuje snahu štěpit státní bezpečnostní aparát zevnitř.

TPLF přes svého mluvčího Michaela Asgedoma doplnila, že spolupráce je politická i vojenská a že společné operace mohou být „podle okolností nutné“. Zároveň prohlásila pretoriskou dohodu za neplatnou, což je zásadní moment, protože právě ta dohoda ukončila dvouletou válku v Tigraji a zavazovala TPLF k odzbrojení.

Jenže křehkost aliance je zřejmá na první pohled. Zakládací dokument vědomě obchází nejspornější otázky: ústavu, územní spory, rozdělení moci. Všechno odkládá do budoucího „poctivého, inkluzivního a participativního“ ústavního dialogu. Minimum shody tedy není pozitivní vize společného státu, ale negativní program: zbavit se Abije a spory řešit potom. To funguje jako pojivo pro společný tlak na vládu, ale jako základ pro společné vládnutí je to mimořádně slabé. Tronvoll sám pochybuje, že aliance dokáže dlouhodobě vést udržitelnou válku proti státu, který disponuje letectvem, dronovými kapacitami a domácí výrobou bezpilotních prostředků.

Nobelova cena, drony a 3,3 milionu vysídlených

Abiy Ahmed převzal úřad premiéra v dubnu 2018 jako symbol smíření. O rok později dostal Nobelovu cenu míru za mírovou dohodu s Eritreou. Jenže starý mocenský kompromis s TPLF se rozpadl, etnické a regionální spory eskalovaly a po odkladu voleb v roce 2020 vypukla válka v Tigraji. Na ni se nabalily konflikty v Oromii a Amhaře. Z premiéra symbolizujícího mír se stal lídr vlády vedoucí permanentní protivzbouřeneckou válku na více místech země.

Vláda si přitom drží zásadní vojenskou výhodu. Federální armáda disponuje letectvem, turecké drony Bayraktar posilují její úderné schopnosti a v březnu 2025 Etiopie slavnostně otevřela závod Sky Win Aeronautics Industries na domácí výrobu bezpilotních prostředků. Jenže technologická převaha neznamená kontrolu terénu. K polovině roku 2025 odhadovala OSN v Etiopii 3,3 milionu vnitřně vysídlených lidí. V Amhaře i Tigraji žijí statisíce z nich v těžkých podmínkách, dronové údery zasahují civilisty a humanitární pomoc se do mnoha oblastí nedostává.

Co to znamená pro region a pro Česko

Etiopská nestabilita není izolovaná. Council on Foreign Relations vede zemi ve stavu „zhoršující se“ a upozorňuje na riziko vtažení Eritreje i přeshraničních dopadů na celý Africký roh. V červenci 2026 tvořili Etiopané 91 procent migrantů zaznamenaných při příjezdu do Jemenu; konflikt už dávno překročil hranice.

Pro Česko je dopad zatím hlavně konzulární. České velvyslanectví v Addis Abebě varuje před cestami do devíti z jedenácti etiopských regionů a upozorňuje, že pomoc ambasády mimo hlavní město může být výrazně omezená. Česko má v Etiopii dlouhodobou rozvojovou stopu, ale přímou uprchlickou vlnu směrem do střední Evropy dostupné zdroje zatím nepotvrzují.

Aliance sedmi skupin nemusí přežít první vážný vnitřní spor. Ale i kdyby se rozpadla za měsíc, už teď splnila svůj nejbližší účel: ukázala etiopské vládě i světu, že bývalí nepřátelé jsou ochotni sednout za jeden stůl. A federální armádě připomněla, že mapa hrozeb se právě rozrostla.