Šéf ruské rozvědky vyhrožuje Německu: „Víme, jak to končí, když přebíráte odpovědnost za Evropu“

Šéf ruské Služby vnější rozvědky (SVR) vystoupil 28. května 2025 na prvním mezinárodním bezpečnostním fóru pod patronací ruské bezpečnostní rady. Před delegáty z desítek zemí prohlásil, že „víme, jak Německo bere odpovědnost za Evropu, a jak to končí, včetně pro samotné Němce“. Ve stejném bloku výroků označil NATO za alianci, která se „de facto připravuje na rozsáhlý ozbrojený konflikt na východě“, a EU za vojenský blok namířený proti Rusku. Žádné ultimátum, žádný termín, žádná konkrétní odveta. Přesto nejde o pouhou poznámku na okraj, je to vědomě vyslaný státní signál, který míří přesně tam, kde Berlín právě přestavuje svou bezpečnostní identitu.

Proč právě Německo a proč právě teď

Naryškinův výběr cíle není náhodný. 14. května 2025 kancléř Friedrich Merz podle agentury Reuters slíbil, že z Bundeswehru vybuduje „nejsilnější konvenční armádu v Evropě“. O dva týdny později, ve stejný den, kdy Naryškin mluvil v Moskvě, německá vláda na tiskové konferenci potvrdila pokračující podporu Ukrajiny a odmítla veřejně rozebírat konkrétní zbraňové systémy či jejich počty.

Posun je markantní. V únoru 2022 tehdejší kancléř Olaf Scholz vyhlásil „Zeitenwende“, historický obrat v německé bezpečnostní politice, a mluvil o zajištění míru. O tři roky později jeho nástupce už nemluví o míru, ale o síle. Merz se stylizuje do role lídra evropské obrany a Moskva na to reaguje nejsilnější historickou analogií, jakou má k dispozici: připomínkou první poloviny 20. století.

Naryškin přitom ve svém projevu přirovnal současnou evropskou „militarizační logiku“ k Hitlerově práci s „hrozbou z Východu“ před druhou světovou válkou. Cíl je zřejmý: morálně diskvalifikovat evropské přezbrojení tím, že ho zasadí do rámce, v němž Německo automaticky evokuje agresora.

Evropský obranný balík jako palivo pro ruský narativ

Naryškinova rétorika nereaguje jen na Merze. 19. března 2025 Evropská unie představila White Paper for European Defence – Readiness 2030, dokument, který výslovně říká, že Evropa má „převzít větší odpovědnost za naši vlastní obranu“. Právě slovo „odpovědnost“ se téměř doslova vrací v Naryškinově varování.

Čísla v dokumentech jsou pro ruskou argumentaci ideální materiál:

• Readiness 2030 počítá s mobilizací až 800 miliard eur na evropskou obranu.
• Program SAFE nabízí až 150 miliard eur v úvěrech na společné nákupy zbraní.
• Dokument explicitně označuje investice do bezpečnosti Ukrajiny za investice do bezpečnosti Evropy.

Pro Moskvu je snadné tato čísla přeložit do narativu o „militarizaci kontinentu“. Naryškin k tomu přidává tvrzení, že v Evropě „zní bubny války“, a nabízí jednoduchou rovnici: víc zbraní v Evropě rovná se víc nebezpečí pro Rusko. Že stejná rovnice platí i obráceně, pochopitelně nezmiňuje.

Zbraně z Ukrajiny: tvrzení versus data

Součástí Naryškinovy argumentace je i teze o zbraních z Ukrajiny, které údajně volně putují po Evropě. Tady ovšem narážíme na problém s fakty.

Small Arms Survey ve své zprávě z roku 2025 konstatuje, že řada údajných případů pašování zbraní z Ukrajiny byla vyvrácena nebo zůstává externě nedoložená. Citovaný představitel Interpolu mluví o „ničem významném“. Frontex ve své roční analýze rizik hodnotí pravděpodobnost pašování zbraní z Ukrajiny do EU jako nízkou. A Europol ve veřejné odpovědi parlamentnímu kontrolnímu orgánu uvádí, že od členských států neobdržel hlášení o protitankových či protiletadlových zbraních ukrajinského původu, byť eviduje určité indikace použití zbraní v EU.

Jinými slovy: monitoring existuje, riziko se sleduje, ale veřejně doložené důkazy o masivním organizovaném rozlivu zbraní z Ukrajiny po Evropě jsou slabé. Naryškin z okrajového rizika dělá hlavní argument.

Německo mlčí, NATO staví

Samostatnou veřejnou reakci Berlína nebo NATO na samotný Naryškinův výrok se nám nepodařilo dohledat. Německá vláda ve stejný den místo polemiky držela svou linii: podpora Ukrajiny pokračuje, detaily zůstávají utajené. Žádná přestřelka, žádná eskalace.

NATO mezitím dál institucionalizuje podporu Ukrajiny přes NSATU, velitelství pro bezpečnostní pomoc a výcvik Ukrajiny, které sídlí právě ve Wiesbadenu. Pro Moskvu je to další důvod, proč je Německo symbolicky i prakticky nejcitlivějším terčem: na jeho území stojí infrastruktura, skrze niž proudí alianční podpora do Kyjeva.

Český kontext do tohoto rámce zapadá organicky. Česká armáda působí v mnohonárodních uskupeních NATO na Slovensku, v Pobaltí i v Polsku a podílí se na podpoře NSATU v Německu. Vláda v březnu 2025 schválila růst obranných výdajů až na 3 % HDP do roku 2030. Naryškin Česko nejmenuje, ale jeho rámec míří na celé východní křídlo, a Česko je jeho součástí.

Co si z toho odnést

Naryškinův výrok není izolovaná provokace. Je to součást promyšlené komunikační strategie, která cílí na německé i širší evropské publikum ve chvíli, kdy se kontinent přezbrojuje rychleji než kdykoli od konce studené války. Ve stejné sérii prohlášení šéf SVR označil Británii za „zlého, cynického génia“ Evropy a radil Němcům a Francouzům, aby se s Londýnem nespojovali. Rozděluj a panuj: v ruském bezpečnostním slovníku roku 2025 to zní jako historická paralela, ale funguje to jako současný nástroj.

Praktická odpověď Západu zatím nevypadá jako slovní replika. Vypadá jako další kontrakt na munici, další cvičení na východním křídle a další rozpočtová řádka v kolonce „obrana“.