Severokorejská armáda prorazila obranu a došla až k Soulu. Cvičení s USA odhalilo znepokojivé slabiny Jižní Koreje

Výsledek, který letos v říjnu zveřejnil jihokorejský deník Čoson Ilbo, nepopisuje reálný boj na ulicích metropole. Popisuje ale něco, co by mělo znepokojit víc než záběry z tanků: modelový průlom přes města Padžu a Kojang, tedy koridorem, kudy vede nejkratší cesta k deseti milionům lidí v soulské aglomeraci. A hlavně odhaluje, proč k němu v simulaci vůbec došlo. Problém nebyl v počtu zbraní ani v odvaze vojáků. Problém byl v tom, jak rychle a jak samostatně dokáže Jižní Korea v prvních hodinách války propojit vlastní data, velení a alianční rozhodování.

Co přesně cvičení simulovalo

Ulči Freedom Shield je pravidelné jihokorejsko-americké cvičení pod hlavičkou Combined Forces Command. Kombinuje velitelské štábní hry na počítačích s terénními prvky a probíhá každý srpen. Oficiální rámec je obranný, žádný scénář prvního úderu, žádné jaderné eskalace. Jde o test toho, jak by alianční síly reagovaly na severokorejský konvenční útok.

Srpnový ročník byl přitom oficiálně hodnocen pozitivně. Jihokorejský generální štáb po jeho skončení mluvil o „posílení společné obranné pozice“ a o zapracování poznatků z moderních válek, včetně té na Ukrajině. O tom, že v jednom z klíčových scénářů severokorejské jednotky prorazily obranu a dostaly se na dohled Soulu, se veřejnost dozvěděla až o dva měsíce později z úniku do médií. Kontrast mezi oficiálním optimismem a reálným výstupem simulace je sám o sobě výmluvný.

Dvě slabiny, které průlom umožnily

Veřejně citované výsledky a navazující institucionální kroky ukazují na dvě konkrétní slabá místa.

Tření ve společném pozemním velení. Combined Ground Component Command, struktura, která má v krizi řídit pozemní operace obou armád, fungovala donedávna jen jako kontingentní jednotka. Aktivovala se pro cvičení a pak se zase rozpadla. Americký personál přicházel a odcházel, kontinuita plánování trpěla. Teprve na přelomu let 2025 a 2026 ji Soul s Washingtonem převedly na stálou jednotku s trvale přiřazeným americkým štábem. Samo o sobě to dokazuje, že problém koordinace není mediální zkratka, je to systémová slabina, kterou se obě strany pokoušejí napravit.

Závislost na amerických zpravodajských datech. Jižní Korea dokončila na konci roku 2025 svůj pětisatelitní projekt 425. Pět družic ale znamená interval opakovaného průletu zhruba dvě hodiny. Na sledování mobilních odpalovacích ramp (TEL), které Sever může přesunout za desítky minut, to nestačí. Soul proto plánuje další desítky malých satelitů, které mají interval zkrátit přibližně na třicet minut. Jenže to je budoucnost. Dnes závisí na amerických průzkumných prostředcích. A právě u části citlivějších amerických zpravodajských produktů se podle jihokorejských médií objevila omezení. Základní operační data se sdílejí dál, ale plný přístup ke všemu, co by jihokorejské velení potřebovalo pro okamžitou reakci, zaručený není.

Proč je výsledek politicky výbušný

Ulči Freedom Shield neslouží jen k testování obranyschopnosti. Slouží zároveň k ověřování podmínek pro převzetí válečné operační kontroly, takzvaný OPCON transfer. Jižní Korea chce v budoucnu sama velet společným silám v případě války, místo aby tuto roli plnil americký generál. Proces má tři fáze: počáteční ověření (IOC), plnou operační způsobilost (FOC) a závěrečnou certifikaci (FMC).

Právě teď probíhá fáze FOC. Prezident I Če-mjong zařadil urychlení OPCON mezi klíčové priority svého mandátu. Soul chtěl ještě letos stanovit cílový rok dokončení. Jenže velitel amerických sil v Koreji generál Xavier Brunson opakovaně trvá na tom, že převzetí musí být podmíněné splněním schopností, ne kalendářem. A výsledek simulace, ve které severokorejské síly prorazily až k okrajům Soulu, jeho argumentaci posiluje.

Sever, který se učí v Rusku

Znepokojivý není jen výsledek simulace. Znepokojivý je i kontext, ve kterém k němu došlo. Severokorejská armáda dnes není ta samá, která figurovala ve scénářích před pěti lety.

Podle americké Obranné zpravodajské agentury (DIA) poslal Pchjongjang do Ruska přes šestnáct tisíc vojáků. Ztráty jsou vysoké. Ale to, co se vrací zpět, nejsou jen rakve, jsou to logistické zkušenosti, data z reálného bojiště, možné zlepšení přesnosti balistických střel a podle některých zdrojů i ruské prostředky elektronického boje. Generál Brunson v říjnu 2026 výslovně řekl, že KLDR získává v Rusku zkušenosti s nasazováním a přesunem jednotek, které dřív neměla.

K tomu přibývá hardware. Sever chystá nasazení více než 250 nových mobilních odpalovacích ramp a rozvíjí 600mm raketové systémy, jejichž dosah pokrývá celý soulský prostor. Kombinace většího počtu mobilních cílů, lepšího maskování a kratší reakční doby dělá z „lovu TEL“, tedy schopnosti najít a zničit odpalovač dřív, než vystřelí, úkol, na který jihokorejské satelity samy nestačí.

Co to znamená pro Evropu a Česko

Přímý dopad na evropskou bezpečnost výsledek jednoho cvičení nemá. Nepřímý ano, a to ve dvou rovinách.

První je provázanost bojišť. Severokorejská podpora Rusku (vojáci, munice, střely) přímo ovlivňuje válku na Ukrajiněˇ. A zkušenosti, které Sever z Ruska získává, se vracejí na Korejský poloostrov. Evropské a indo-pacifické bojiště už nejsou oddělené světy.

Druhá rovina je průmyslová. Jihokorejský zbrojní průmysl je pro evropské armády včetně české stále důležitější. Český ministr obrany Jaromír Zůna letos v září v rozhovoru pro The Korea Times mluvil o významu jihokorejské munice a společných podniků pro NATO. Pokud by se bezpečnostní situace na poloostrově zhoršila natolik, že by Soul musel přesměrovat kapacity na vlastní obranu, pocítila by to i Evropa.

Podle nás je nejznepokojivější právě toto: ne že „počítač nechal Sever vyhrát“, ale že i po letech příprav zůstává cesta k samostatněji vedené obraně Soulu podmíněná americkými daty, americkým štábem a americkou politickou vůlí je sdílet. V době, kdy Washington přehodnocuje své globální závazky, to není akademická otázka. Je to otázka, na které závisí bezpečnost deseti milionů lidí žijících pár desítek kilometrů od nejopevněnější hranice na světě.