V posledních letech se Rusko zasluhuje o zhoršenou bezpečnostní situaci v Evropě stále více, na což začaly mnohé armády reagovat masivním zbrojením, a mj. také tvorbou simulací, které jim mají odhalit možné slabiny v rámci NATO, zejména pak toho evropského. Za příkladnou dává redakce Armádního Zpravodaje tu od německého Weltu, který ve spolupráci s odborníky na vojenství vytvořil scénář ruského útoku na Litvu bez asistence Američanů.

Německo by na to šlo politicky, ne vojensky

Armádní Zpravodaj zdůrazňuje, že cílem simulace nebylo předvídání skutečných událostí; kdyby totiž Rusko zaútočilo, téměř jistě by se nesoustředilo jenom na Litvu. Odborníci chtěl zjistit, jaké jsou slabiny Severoatlantické aliance v politickém a vojenském rozhodování a ve strukturálních omezeních, která se projevují během krizí, při nejistém postoji Washingtonu DC.

Video: Rusové usnuli na pozorovacím stanovišti. Ukrajinské speciální síly je bez boje zneškodnily

Nedopadlo to přitom nejlépe. Simulace totiž odhalila vážné mezery v připravenosti Německa, jakož i celé Evropy coby celku reagovat rychle a rozhodně bez jasného vedení ze strany Spojených států amerických, což dle redakce Armádního Zpravodaje opět dokazuje, jak závislé na nich evropské státy jsou, a jak moc se spoléhaly na kolektivní ochranu.

Jenomže Donald Trump se ukázal jako velmi nevyzpytatelný, takže Evropané postupně došli k závěru, že se nemohou na Američany spoléhat. Ostatně vyhrožovali, že vystoupí z NATO, což by pro ně ale podle Armádního Zpravodaje byla strategická chyba, jelikož jde o jejich stěžejního spojence. A přesto opakovaně vyhrožovali, že zaberou Grónsko, ačkoliv po reakcích z Evropy se nechali slyšet, že o síle neuvažují a nikdy neuvažovali; ale čemu lze věřit?

Video: ticho po pěšině, a nejednou Flamingo. Ukrajinci odpálili 4 střely a zasáhli „domov Orešniku“ v hlubokém ruském týlu

Simulace se v tomto směru shoduje s dlouhodobým názorem Armádního Zpravodaje, že pokud by Rusové zaútočili, pokusili by se nejspíše obsadit tzv. Suwalský koridor a propojit Bělorusko s Kaliningradskou oblastí, v níž také nedávno obnovilo námořní divizi. Jeho získáním by došlo k odříznutí pozemního spojení Evropy s pobaltskými státy (Litva, Lotyšsko a Estonsko).

Německá reakce v simulaci zahrnovala sankční tlak, námořní opatření v Baltském moři a vnitřní připravenost na krize, včetně civilní ochrany a opatření ekonomické bezpečnosti, ale co je podle Armádního Zpravodaje nepochopitelné, tak že nedošlo k reakci vojenské – tedy jediné, jaké ruský vládce Vladimir Putin a nejvyšší představitelé odjakživa rozumí.

Ulhané tajemství o Pokrovsku padlo. Partyzáni rozkryli, jak Putin tají reálné ztráty vojáků

Německá vláda se méně soustředila na okamžité zmaření cílů Moskvy a více hledala konsens (všeobecnou shodu) mezi spojenci, vysílala politické signály a odstrašovala od eskalace. Jedním z klíčových závěrů bylo, že jakmile by došlo k obsazení Suwalského koridoru ruskou armádou, žádala by protiopatření výrazně větší zdroje a vynutila si obrovská rizika.

Armádní Zpravodaj se nicméně domnívá, že v reálných podmínkách by reagovalo NATO, nebo alespoň země na východě a severu Evropy, pohotově a soudržně a nečekaly nutně na rozkaz z nejvyššího velitelství aliance. Zejména Polsko soustředí u hranic s Ruskem a Běloruskem značné síly, zatímco pobaltské státy zavádí mnohá protiopatření a rovněž mohutně zbrojí.

Pilot F-16 poučil svět, jak dnes správně bojovat v letecké válce. Učit se musí celé NATO

Polsko by jistě bylo prvním, kdo by cca 65 km dlouhý Suwalský koridor chránil. Nejenom, že si uvědomuje riziko, pokud by ho Rusko získalo, ale také z většiny leží na jeho území, ačkoliv zahrnuje i kus litevského. A Polsko zbrojí silně nad rámec požadavků NATO a je odhodláno se bránit všemi možnými prostředky od úplného počátku, aniž by čekalo na spojence.

Vedle toho lze počítat s okamžitou reakcí sousedních zemí, včetně těch v Baltském moři, které by mohly od počátku poskytnout rychlou leteckou podporu, a posléze i přepravit vojáky loděmi, než by dorazily pozemní síly ostatních zemí. Největší armádu v Evropě má přitom Francie (202 tisíc), poté Německo (180 tisíc), Polsko (165 tisíc), Itálie (161 tisíc) a Velká Británie (141 tisíc), jak uvádí Wikipedia, ale všechny tyto i další země nabírají další personál.