Slovenské letectvo obdrželo dva nové vrtulníky UH-60M Black Hawk. Liší se speciálním krytem na nosu

Slovensko má od konce srpna jedenáct Black Hawků. Poslední dva ale nejsou kopií předchozích devíti, jejich nos prozrazuje úplně jinou ambici.

Slovenský vrtulník UH-60M i Zdroj fotografie: Ozbrojené síly Slovenské republiky
                   

Když na konci srpna dosedly na slovenskou půdu stroje s výrobními čísly 7469 a 7470, vypadaly na první pohled jako další dva kusy z rodiny, kterou Bratislava provozuje od druhé poloviny minulé dekády. Jenže právě nos obou vrtulníků ukazuje, že tahle dvojice patří do jiné kategorie. Kryt v přední části trupu souvisí s instalací optronického systému, a ten ze standardního transportního stroje dělá platformu pro speciální operace, průzkum a přesné navádění. Slovenské vzdušné síly tak poprvé dostávají Black Hawky, které umí víc než převážet vojáky z bodu A do bodu B.

Devět plus dva: proč to nejsou „další stejné“

Původní slovenská akvizice sahá do roku 2015, kdy americká agentura DSCA notifikovala Kongresu možný prodej devíti UH-60M. Stroje přišly ve standardní konfiguraci, a jak v dubnu 2022 veřejně přiznal tehdejší ministr obrany Jaroslav Naď, dorazily prakticky „nevybavené“. Kulomety, balistická ochrana i další výbava se dokupovaly dodatečně, kus po kusu.

Nová dvojice je jiný příběh. Slovenské ministerstvo obrany ji od začátku řešilo jako samostatný projekt pro síly speciálního určení. Hodnocení z roku 2021, které zpracoval Útvar hodnota za peniaze, jasně odděluje tuto akvizici pro speciální síly od původních devíti kusů. Naď o nich mluvil jako o „kompletně vybavených vrtulnících pro speciální jednotky“. Rozdíl není jen na papíře, je vidět na nose.

Co prozrazuje kryt na přídi

Oblast nosu u vrtulníků rodiny H-60 není kosmetická záležitost. Právě tam se u speciálních variant instaluje gyrostabilizovaný optronický systém Talon MMS od firmy Teledyne FLIR. Jde o kompaktní věž, která kombinuje:

  • termovizi pro noční operace,
  • denní barevnou optiku s vysokým rozlišením,
  • laserový dálkoměr pro přesné určení vzdálenosti k cíli,
  • schopnost sledování a označování cílů v reálném čase.

Výrobce přímo uvádí využití pro průzkum, sledování, ochranu sil, pátrací a záchranné mise i přesné navádění. Přesnou technickou specifikaci slovenské instalace se v otevřených zdrojích nepodařilo dohledat, ale směr je zřejmý: kryt na nose signalizuje senzorovou architekturu, která ze stroje dělá „oči“ speciálních jednotek, ne pouhý dopravní prostředek.

Důležitý kontext: Slovensko v tom není samo. Lotyšsko si v roce 2018 objednalo čtyři UH-60M s pěti systémy Talon FLIR, Litva v roce 2020 šest strojů s osmi kusy Talonu. Optronická věž na nose Black Hawku je na východním křídle NATO postupně se prosazující standard, nikoli slovenská kuriozita.

Od leteckých taxíků k víceúčelové platformě

Příchod dvojice strojů pro speciální síly zapadá do širšího obratu, který slovenské ministerstvo obrany naznačilo v prosinci 2024. Ministr Robert Kaliňák tehdy v eBulletinu resortu mluvil o záměru pořídit dalších dvanáct modernizovaných UH-60 Black Hawk za přibližně 150 milionů eur bez výzbroje. Bratislava tak dala přednost rozšiřování jedné osvědčené rodiny před skokem k útočným vrtulníkům AH-1Z Viper, které USA nabídly v roce 2023 v balíku přesahujícím 25 miliard korun.

Logika je pragmatická. Další Black Hawky znamenají sdílenou logistiku, náhradní díly a výcvik s jedenácti už provozovanými stroji. Kaliňák navíc zmínil i plánovanou výzbroj pro stávající flotilu, lehké a těžké kulomety, řízené střely Hellfire a neřízené rakety s inteligentní hlavicí. Pokud se tyto plány naplní, slovenské Black Hawky se posunou od role transportní páteře k širší víceúčelové a částečně bojové platformě.

Česko a Slovensko: dvě cesty, jeden cíl

Zajímavý je kontrast s Českem. Praha se vydala úplně jinou cestou; místo Black Hawků staví vrtulníkové letectvo na kombinaci UH-1Y Venom a AH-1Z Viper. Celkem dvacet strojů systému H-1 nahrazuje sovětské Mi-24/35 a přináší Vzdušným silám AČR jak transportní, tak čistě útočnou schopnost v jednom logistickém ekosystému.

Bratislava naopak sází na jedinou rodinu a postupně ji posouvá od holého transportu přes speciální operace až k potenciálnímu ozbrojenému nasazení. Obě cesty vedou ke stejnému cíli: zbavit se závislosti na sovětské a ruské technice a posílit interoperabilitu v rámci NATO. Liší se mírou specializace a cenou vstupenky.

Jedenáct Black Hawků nezmění regionální vojenskou rovnováhu. Ale dva stroje s optronickou věží na nose ukazují, kam Slovensko směřuje, od armády, která americké vrtulníky provozovala jako drahé autobusy, k armádě, která z nich začíná vytěžovat to, k čemu byly navrženy.

Vybralo si slovenské letectvo dobře?

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Oto Dufek

Zobrazit další články