Když začala ruská agrese proti Ukrajině, pomohly ji obráncům ve velkém krotit drony, jimiž se naučili ničit i ty nejlépe chráněné tanky. Pro ty jsou však nebezpečím i tradiční protitankové zbraně, jakou je Stugna-P ukrajinské produkce. Redakce Armádního Zpravodaje dává za příklad sice starší záběry (níže), ale je na nich dobře vidět, nakolik je účinná. Tank T-72 ruské armády to schytal nejspíše zezadu, načež se z něj začal valit hustý černý dým.

Zásah na 4,5 km vyžadoval pevnou ruku i nervy

Záběry mají ukazovat tank T-72, ale neznámo jakého typu. Ruská armáda používá od počátku války nejčastěji modernizaci B3, a poté B3M, ačkoliv se mělo na bojišti objevit i několik starších, kupříkladu B a A. Základ konstrukce pochází ze 70. let 20. století, potvrzuje Wikipedia, a i když ho některé ruské zdroje označují za nejlepší, projevuje se v bojích mnoho slabin.

Ukrajina se hluboko v týlu otřásla pod hypersonickou střelou Zircon. Kritická infrastruktura schytala tvrdou ránu

Tou největší automatické karuselové nabíjení uspořádané, kdy je ve věži uspořádána část munice bez jakéhokoliv oddělení, kvůli čemuž hrozí tzv. jack-in-the-box efekt. Ten způsobuje, že pokud hlavice prorazí dovnitř, je velké riziko, že způsobí její detonaci, jejíž rozsah okamžitě zabije celou posádku a rozerve tank zevnitř – známé je odhození věže i desítky metrů daleko.

Modernizace B má reaktivní pancéřování Kontakt-1 zepředu a po stranách věže, stejně jako na boku podvozku, kde ho v dolní části doplňují gumové panely. Modernizace B3 má už mnohem lepší Kontakt-5, a to na více místech včetně střechy, ačkoliv nejvíce se soustředěno v přední části. Nejlepší modernizace B3M má potom reaktivní pancéřování Relikt, které je 2krát účinnější než Kontakt-5, a pokrývá i zadní část věže a boky podvozku po celé délce.

Nejhorších Hitlerových řezníků se štítili i esesáci. Sami za strašné zločiny velitele ruských kolaborantů jednotky RONA tajně popravili

Na videu to vypadá, že tankisté nejspíše vystřelili, a poté se natočili zadní částí k ukrajinským vojákům, ale není jasné, zda o nich věděli. Když potom ze Stugna-P vystřelili, museli na tanku po celou dobu držet zaměřování, které je laserové, takže musí být cíl osvětlován. Operátoři tím riskují, že budou cílem odvetné palby, ale zbraň je na druhou stranu velmi přesná.

Existují přitom dvě střely Stugna-P. Ta první je ráže 130 mm s průbojností 1 000 mm RHAe, uvádí Wikipedia, zatímco druhá je ráže 152 mm a probije přes 1 200 mm RHAe. Palebný dosah je potom až 5, resp. až 5,5 km, přičemž ve videu letěla střela k cíli asi 22 vteřin. Jelikož má rychlost kolem 700 km/h, zasáhla ruský tank T-72 na vzdálenost přibližně 4,5 km.