Su-34 předstírají útok a čekají, kdo se prozradí. Ukrajinská PVO padá do pasti, Rusové přišli na důmyslnou taktiku

Princip je starý jako samotný boj proti radarům, ale provedení odpovídá roku 2026. Suchoj Su-34, hlavní nosič ruských klouzavých pum UMPK a UMPB, běžně vypouští svou výzbroj ze vzdálenosti 60 až 80 kilometrů za linií dotyku. Bezpečně, daleko od dosahu většiny ukrajinských systémů. Jenže právě tahle rutina vytvořila vzorec, který se dá zneužít obráceně. Když se Su-34 přiblíží blíž, než je obvyklé, a navodí profil letu odpovídající skutečnému náletu, ukrajinská protivzdušná obrana stojí před rozhodnutím, které nemá dobrou odpověď.

Dilema, které nemá správné řešení

Zapnout radar a připravit se ke střelbě, nebo zůstat potichu a riskovat, že tentokrát pumy skutečně letí? Přesně v tomhle spočívá past. Jakmile přehledový nebo palebný radar začne vysílat, jeho elektromagnetická stopa se stává cílem. Nejen pro letoun, který právě provokuje, ale pro celý ruský řetězec: radiotechnický průzkum zachytí emisi, určí polohu, klasifikuje typ systému, a následný úder může přijít protiradiolokační střelou, další klouzavou pumou, dronem nebo dělostřelectvem.

Prozrazuje se přitom víc než jen samotný radar. Aktivují se velitelské uzly, datové spoje baterie, radiotechnické jednotky. U moderních západních kompletů typu Patriot nebo IRIS-T je radar a řízení palby často cennější než samotný odpalovač. Jedno zapnutí ve špatnou chvíli může stát víc než celá sortie Su-34.

Stará logika, nový kontext

Vynucování radarové emise není ruský vynález. Americký program Wild Weasel z éry Vietnamu stál na totožném principu: přinutit protivníka vysílat a pak na emisi navést střelu. Izraelský Delilah vznikal původně jako vzdušná vábnička proti PVO. Co je na ruské variantě jiné, je platforma a ekonomika.

Su-34 v modernizované verzi Su-34M disponují průzkumnými kontejnery Syč s radiotechnickým, optoelektronickým a radarovým průzkumem. K tomu systémy radioelektronického boje Chibiny a Sorbcija. Jeden letoun tak dokáže v jediném letu kombinovat roli vábničky, průzkumného sběrače dat a potenciálně i útočníka, pokud nese protiradiolokační střely Ch-31P nebo Ch-58. Z jedné sortie vzniká kompletní cyklus: vyprovokovat, zaznamenat, zasáhnout. Nebo zaznamenat a předat souřadnice pro další vlnu.

Klíčová je přitom asymetrie nákladů. Klouzavá puma UMPK stojí řádově zlomek ceny střely Patriot. Rusko jich podle analytiků RUSI vyrábí tisíce měsíčně. Každá vystřelená záchytná střela na falešný poplach je pro Ukrajinu ztráta, kterou si nemůže dovolit. Prezident Zelenskyj v červenci 2026 veřejně uvedl, že Ukrajina kriticky potřebuje střely pro systémy Patriot.

Proč to funguje, a kde ne

Účinnost takové taktiky má své hranice. Funguje hlavně tam, kde je protivzdušná obrana nucena chránit pevný nebo vysoce cenný cíl: energetickou infrastrukturu, velitelské stanoviště, logistický uzel. V takových situacích si PVO nemůže dovolit pokaždé mlčet. Každý přelet, který vypadá jako skutečný nálet, vyžaduje reakci.

Naopak mobilní a síťově propojené sestavy, které dokážou oddělit senzor od střelce, jsou odolnější. Pokud radar vysílá z jiného místa než odpalovač a komunikace probíhá po zabezpečených kanálech s minimální dobou vysílání, hodnota jednoho zachyceného signálu klesá. Ukrajina i její západní partneři tuto logiku znají:

• Přísná emisní disciplína: radar vysílá jen na nezbytně nutnou dobu
• Časté přemisťování celých baterií
• Makety a falešné pozice
• Pasivní senzory a externí radarové zdroje
• Síťová architektura „jiný senzor, jiný střelec“

Problém je, že tohle všechno vyžaduje vycvičené obsluhy, dostatek techniky a čas na přesuny. A právě toho se na frontové linii chronicky nedostává.

Západní systémy v ohrožení

Taktika neohrožuje jen sovětské dědictví. Jakýkoli systém, který musí aktivně vysílat, ať už jde o Patriot, SAMP/T, NASAMS nebo IRIS-T, se stává potenciálním cílem. Německo podle veřejné vládní evidence dodalo Ukrajině minimálně šest systémů IRIS-T a tři systémy Patriot s náhradními díly; v březnu 2026 oznámilo další dodávky munice pro roky 2026 a 2027. Ukrajinské ministerstvo obrany v červnu 2026 jednalo o zrychlení dodávek střel PAC-3 a munice pro IRIS-T.

Každý z těchto systémů představuje investici v řádu miliard korun. Každý odhalený radar je potenciální ztráta, kterou průmyslová základna NATO nedokáže nahradit ze dne na den. Spojenci se na summitu zavázali k 70 miliardám eur vojenské pomoci pro rok 2026, ale i tak je protivzdušná obrana segment, kde poptávka trvale převyšuje nabídku.

Co by změnilo pravidla hry

Dlouhodobě nejúčinnější odpovědí není jen lepší disciplína na zemi, ale schopnost ohrožovat Su-34 dřív, než dosáhnou bodu odhozu. Analytik Justin Bronk z RUSI pro Defense News upozornil, že kombinace letounu Gripen se střelou Meteor by Ukrajině dala šanci zasáhnout nosiče klouzavých pum v prostoru, kam současné F-16 s AIM-120 běžně nedosáhnou. Dokud taková schopnost chybí, zůstává iniciativa na straně Su-34, a ukrajinská PVO bude dál stát před rozhodnutím, které nemá bezpečnou variantu.

Rusko nepřišlo na nic převratného. Přeneslo ale desítky let starou taktiku do konfliktu, kde jedna strana má levné pumy v tisícových sériích a druhá drahé střely, které docházejí. A právě ta asymetrie dělá ze starého triku účinnou zbraň.