„Zapomeňte, tohle Rusy nezastaví. Umřete.“ Trapas NATO utvrdil Ukrajince, že je slabé a nepřipravené na to, co může přijít

Na cvičišti švédského UAS-centra to v posledních dubnových dnech roku 2026 vypadá jinak než na běžném aliančním cvičení. Průzkumný dron najde cíl, FPV stroj se řítí k zásahu, z dalšího dronu padá cvičný granát. Celou sekvenci řídí lidé, kteří totéž dělali ještě před pár týdny naostro, proti ruské pěchotě, tankům, systémům elektronického boje… Ukrajinští operátoři nepřijeli do Švédska jako hosté. Přijeli jako Red Team, „rudý protivník“, který má osmnácti tisícům vojáků ze třinácti zemí na cvičení Aurora 26 ukázat, jak vypadá válka, na kterou se aliance teprve připravuje.

Co Ukrajinci vidí, když se podívají na NATO

Švédská strana to říká otevřeně. „Nejsme tak daleko,“ přiznal velitel UAS-centra v Karlsborgu pro Sveriges Radio. Ukrajinský instruktor označovaný volacím znakem Pavlo to formuluje ještě ostřeji: na frontě dnes nejde provést prakticky žádnou akci bez dronů, průzkum, útok, korekci palby ani evakuaci. Kdo nemá drony v každé jednotce, nemá přehled. A kdo nemá přehled, umírá.

Problém přitom není v tom, že by NATO drony nemělo. Aliance provozuje pět vysokoletících RQ-4D Phoenix pro strategický průzkum, členské armády disponují systémy typu Raven, Puma nebo ScanEagle. Jenže to jsou převážně průzkumné platformy, zavedené, certifikované, interoperabilní. A pomalé. Ukrajinci v Karlsborgu ukazují něco jiného: masové nasazení levných FPV dronů, které stojí stovky dolarů, letí k cíli řízeně optickým vláknem a nedají se zarušit standardním elektronickým bojem. Právě optickovláknové FPV NATO oficiálně označuje za novou hrozbu, proti níž jsou dosavadní rušicí a spoofingové prostředky neúčinné.

Lekce z Karlsborgu: rychlost, ne technologie

Nejcennější, co Ukrajinci předávají, není konkrétní typ dronu. Je to tempo. Na frontě se taktiky, frekvence i protiopatření mění v řádu týdnů. Kdo se dva tři měsíce neadaptuje, je pozadu. Alianční akviziční cykly přitom běží v letech.

Výcvik v Karlsborgu proto vypadá jinak než standardní kurz operátora:

• Průzkum → fixace → úder: průzkumný dron najde cíl, FPV ho zasáhne, další stroj provede shoz munice. Celá sekvence trvá minuty.
• Skryté působení: operátoři pracují z maskovaných improvizovaných stanovišť, protože na skutečné frontě je každý viditelný zdroj rádiového signálu terčem.
• Red Team pod tlakem: ukrajinští piloti simulují „hrozbu shora“ pro švédské a alianční jednotky, které se musí naučit operovat pod permanentním dronovým dohledem protivníka.
• Průběžné přepisování kurikula: obsah výcviku se mění podle toho, co instruktoři zažili na frontě naposledy.

Nejde o jednorázový workshop. Jde o model boje, který alianční armády dosud neznaly z vlastní zkušenosti.

NATO reaguje, ale závod teprve začal

Bylo by neférové tvrdit, že aliance spí. Od roku 2025 se rozběhla řada konkrétních kroků:

• Švédsko v lednu 2026 oznámilo investici 4 miliardy SEK (zhruba 440 milionů dolarů) do bezpilotních systémů během dvou let. UAS-centrum v Karlsborgu otevřelo už v létě 2025 a v listopadu téhož roku cvičilo první brance.
• NATO v únoru 2026 spustilo multinárodní projekt na inovativní hluboké údery drony. O měsíc později otevřelo v Lotyšsku testovací polygon pro UAS a protidronové technologie.
• JATEC (Joint Analysis, Training and Education Centre), společný ukrajinsko-aliační analytický hub, po roce fungování převádí frontové zkušenosti do transformační agendy NATO, včetně konceptu „drone wall“ a řešení s využitím umělé inteligence proti íránským Šahídům.

Jenže sami aktéři přiznávají, že jde teprve o rozběh. Švédský velitel UAS-centra Michael Gunnerek mluví o nutnosti „škálovat kapacitu do celých sil“. Ukrajinské ministerstvo obrany mezitím v březnu 2026 podepsalo rekordní kontrakty na multikoptéry, FPV i optickovláknové drony, v počtech, kterých alianční armády zatím nedosahují. Závod s vývojem, který zastarává po měsících, ne po letech, teprve nabírá tempo.

Český kontext: učíme Ukrajince, ale učíme se od nich?

Česká armáda stojí v zajímavé pozici. Specialisté z 53. pluku průzkumu a elektronického boje školí ukrajinské vojáky v rámci mise EUMAM, tedy v opačném směru než v Karlsborgu. Čeští dronaři z 533. praporu bezpilotních systémů absolvovali specializovaný výcvik s britskými experty. Veřejně doložitelný výcvik vedený ukrajinskými instruktory pro české vojáky se nám ale zatím nepodařilo dohledat.

Vybavení AČR zahrnuje systémy Raven, Puma, ScanEagle a menší platformy typu Skydio a DJI. V Koncepci 2030 se počítá s pořízením malého i taktického víceúčelového UAS nové generace. Ministr obrany v dubnu 2026 hovořil o téměř 3 000 dronech pro armádu do roku 2028 a investici přes 350 milionů korun do protidronové ochrany.

Čísla vypadají slibně. Otázka je, jestli stačí tempo. Pokud platí ukrajinská zkušenost, a nic nenasvědčuje tomu, že by neplatila, pak nejde jen o počet kusů, ale o rychlost, s jakou se drony dostanou do rukou každé jednotky, a o schopnost měnit taktiku dřív, než ji protivník přečte.

Strukturální problém, ne intelektuální selhání

NATO dronovou revoluci nepodcenilo z hlouposti. Podcenil ji systém. Alianční akviziční procesy, certifikace a interoperabilní standardy jsou navržené pro svět, kde se generace zbraní měří na dekády. Optickovláknové FPV vstoupily do boje teprve nedávno. Než aliance stihla otevřít testovací polygon, Ukrajinci už přepisovali výcvikové manuály potřetí.

Ukrajinští instruktoři v Karlsborgu nepůsobí znechuceně. Působí naléhavě. Mají čerstvou zkušenost a jsou připraveni se podělit, říká Pavlo. Zároveň varují: nechceme, aby naši partneři zažili stejné problémy jako my. Ta věta zní zdvořile. Její skutečný obsah je tvrdší: na moderním bojišti se za pomalou adaptaci platí životy.