Totální kolaps námořní dopravy. Ukrajinci vyprázdnili Azovské moře a Kreml musel uzavřít Kerčský průliv

Čísla, která mezi 6. a 11. červencem 2026 zveřejnil velitel ukrajinských Sil bezpilotních systémů Robert Brovdi, jsou i po odečtení propagandistické nadsázky mimořádná: 76 zasažených plavidel za šest dní, z toho 28 v jediné noci z 10. na 11. července. Jen během té jedné noci šlo podle ukrajinských tvrzení o 21 tankerů, čtyři remorkéry, dvě suché nákladní lodě a jedno speciální plavidlo, celkem 73 zaznamenaných zásahů. Generální štáb Ozbrojených sil Ukrajiny údaje o tankerech potvrdil nezávisle na Brovdim. Nejde přitom o izolovanou epizodu, ale o vyvrcholení systematické kampaně, která z Azovského moře udělala prostor, kde se Rusku nedaří zajistit bezpečný provoz.

Co přesně kolabovalo

Slovo „kolaps“ zde neznamená, že z Azovského moře fyzicky zmizely všechny lodě. Znamená souběh tří konkrétních jevů, které dohromady rozbily běžný režim námořní dopravy v oblasti.

Za prvé, 10. července v 18:10 místního času ruští pohraničníci podle Reuters přestali přijímat žádosti o průjezd Kerčským průlivem, jedinou námořní bránou mezi Azovským a Černým mořem. Za druhé, ve stejný den Rusko zastavilo plavbu na Donsko-azovském kanálu, který napojuje Azov na říční síť Donu. A za třetí, data analytické firmy Starboard Maritime Intelligence zachytila mezi 30. červnem a 11. červencem propad aktivních lodních transpondérů (AIS) v Azovském moři z 267 na 120, tedy pokles o zhruba 55 %. Důležitá metodická pojistka: AIS data neukazují přesný počet všech plavidel v oblasti, protože část lodí transpondéry vypíná nebo ruší. Ukazují ale jednoznačný trend, dramatický rozpad viditelné námořní aktivity.

K pondělí 13. července byly restrikce stále v platnosti. Lodě se podle zdrojů Reuters mohly pohybovat uvnitř Azovského moře, ale nemohly do něj ani z něj přes Kerč nebo kanál Don–Azov. Ruské úřady přitom omezení oficiálně veřejně nevyhlásily, šlo o verbálně komunikované restrikce, což jen podtrhuje, jak neochotně Kreml celou situaci přiznává.

Proč to Rusko tolik bolí

Azovské moře nebylo jen klidnou vodní plochou na mapě. Přes azovské přístavy proudí podle Reuters až čtvrtina ruského exportu pšenice. Současně jde o jednu z hlavních zásobovacích tepen pro okupovaný Krym, který je na námořní a mostní spojení existenčně závislý.

A právě Krym vstupoval do červencové krize už v režimu palivové nouze. V Sevastopolu platily od června limity 20 litrů na jedno tankování a systém QR kódů pro čerpání pohonných hmot. Dne 21. června Krym úplně zastavil prodej paliv veřejnosti, přednost dostaly státní a bezpečnostní složky. Červencové údery v Azovu tuto krizi nezakládají. Dramaticky ji prohlubují.

Tržní reakce na sebe nenechala čekat. Cena pšenice na burze Euronext vyskočila o čtyři procenta na šestitýdenní maximum. Reuters sice 13. července uváděl, že zatím nejsou hlášeny velké fyzické výpadky v obchodu s obilím a exportéři měli zhruba desetidenní okno na přesměrování tras mimo Azov, ale při uzávěře trvající týdny by se situace rychle zhoršila. Pro evropský trh, a tedy i pro Česko, je momentálně ještě citlivější jiný kanál: Rusko 8. července zakázalo export dieselu, aby zajistilo domácí zásobování, a evropské dieselové marže po tomto zákazu vyskočily na rekord.

Jak Ukrajina paralyzuje moře bez námořnictva

Ukrajina nedisponuje klasickým válečným loďstvem, které by mohlo Rusku konkurovat loď za loď. Nepotřebuje ho. Síly bezpilotních systémů, samostatný druh vojsk zřízený ukrajinským ministerstvem obrany, kombinují vzdušné, pozemní, hladinové i podvodní bezpilotní prostředky a spoléhají na asymetrickou, vícevstupovou taktiku.

Princip je jednoduchý a účinný: nasytit prostor velkým množstvím levných bezpilotních prostředků, proti nimž je konvenční protivzdušná a protilodní obrana drahá a obtížně škálovatelná. Tempo úderů v červenci to ilustruje názorně: k 8. červenci hlásil Brovdi 21 zasažených plavidel za 72 hodin, o den později už 14 plavidel za jedinou noc, 11. července pak rekordních 28 za noc. Zrychlování je stejně důležité jako absolutní čísla. Rusko nedokáže bránit každý tanker a každý remorkér současně, a čím víc se pokouší provoz obnovit, tím víc cílů Ukrajině nabízí.

Součást širší kampaně na izolaci Krymu

Azovské moře není izolovaná epizoda. Už v červnu Ukrajina systematicky cílila na logistické uzly v okupovaném jihu: útoky na Mariupol, mosty u Čonharu a další klíčové body pozemního zásobovacího koridoru. Kerčský most, jediný přímý silniční a železniční spoj Ruska s Krymem, byl opakovaně poškozen už v předchozích letech. Rozdíl oproti dřívějšku je v tom, že teď nejde jen o narušení jednoho mostu, ale o souběžné zavírání námořní brány, říčního kanálu i pozemních tras. Krym se ocitá v kleštích.

Ruská reakce má tři vrstvy: administrativní omezení plavby, zákaz exportu dieselu a pokusy o přesměrování toků do jiných přístavů. Žádná z nich ale neřeší základní problém: Azovské moře přestalo být bezpečným vnitřním zázemím. Data Rosstatu ukazují, že ceny benzínu v Rusku vyskočily v červnu meziměsíčně o 6,88 % a diesel o 7,1 %, a to ještě před rekordní nocí z 10. na 11. července.

Co bude dál

Formálně je uzavření Kerčského průlivu dočasné, ruské úřady nestanovily žádné datum konce. Fakticky se ale Rusko bude pohybovat mezi krátkými pokusy o obnovení provozu a novými omezeními pokaždé, když Ukrajina spustí další vlnu úderů. Částečné technické otevření průlivu je pravděpodobně snazší než návrat k běžnému provozu, ale bez schopnosti eliminovat ukrajinskou bezpilotní hrozbu zůstane každá loď v Azovu potenciálním cílem.

Krym do této krize vstupoval s prázdnými nádržemi a přídělovým systémem na palivo. Při uzávěře trvající týdny, a nic nenasvědčuje tomu, že by Ukrajina hodlala tlak povolit, se tlak na zásobování poloostrova i frontových jednotek citelně zesílí. Rusko, které si Azovské moře po anexi Krymu v roce 2014 zvyklo považovat za vlastní jezero, teď zjišťuje, že ho ovládá ten, kdo nad ním dokáže vytvořit trvalou hrozbu. A to i bez jediné válečné lodi.