Trump dal Putinovi zelenou, první tanker s ruskou naftou už pluje do New Yorku. Zelenskyj mluví o investici do války

Příběh začal 9. října 2026 telefonátem. Donald Trump po hovoru s Vladimírem Putinem oznámil na sociální síti, že Rusko začne „okamžitě“ dodávat diesel na americký i globální trh. Nejprve 300 000 tun, v listopadu dalších 500 000 tun a „bezprostředně poté“ milion tun navíc. Téhož dne americké ministerstvo financí celou věc zlegalizovalo: úřad OFAC vydal General License 135, která povoluje veškeré transakce spojené s prodejem, přepravou a dovozem ruského dieselu do Spojených států. Platí do 7. dubna 2027. A protože obecné licence OFAC jsou takzvané „self-executing“ (nevyžadují žádné další individuální povolení), obchod mohl začít prakticky okamžitě. Volodymyr Zelenskyj zareagoval ještě ten den. Označil dohodu za „investici do války, která musí skončit, ne být prodlužována.“

Jeden tanker, tři vrstvy povolení

Samotná plavba Agioi Fanendes je jen viditelná špička. Pod ní leží tři oddělené vrstvy, které Washington vybudoval, aby ruská nafta mohla legálně přitéct.

První je politická dohoda, Trumpův veřejný příslib Putinovi, že americký trh se otevře. Druhá je sankční výjimka, licence OFAC, která z právního hlediska vytváří dočasný koridor pro ruský diesel. A třetí přišla 16. října, kdy Trump aktivoval waiver podle Grahamova zákona, americké legislativy z 18. září 2026, která jinak obsahuje drakonická opatření: zákaz investic do ruského energetického sektoru, zákaz nákupu ruského státního dluhu, cla až 500 % na ruské zboží a až 100 % na zboží zemí, které Rusku pomáhají obcházet sankce. Paragraf 115 ale dává prezidentovi právo tato opatření pozastavit z důvodu „národního zájmu“. Trump ho využil s odůvodněním, že jde o podporu mírových jednání.

Výsledek: sankce formálně existují, ale pro ruský diesel vznikla explicitní, časově ohraničená díra.

Čísla, která mluví jasně

Náš přepočet ukazuje, jak velký je oznámený objem ve srovnání s předválečnou realitou. Reuters uvádí, že 300 000 tun odpovídá přibližně 2,25 milionu barelů. Trumpem oznámených nejméně 1,8 milionu tun v nejbližších dodávkách tak představuje zhruba 13,5 milionu barelů. Podle dat amerického Úřadu pro energetické informace (EIA) dovážely Spojené státy z Ruska v roce 2021 v průměru 24 000 barelů destilátů denně, tedy asi 8,76 milionu barelů za celý rok.

Oznámený balík je o 54 % vyšší než celý předválečný roční dovoz ruského dieselu do USA. Jeden tanker je symbolický začátek. Plánovaný objem už symbolický není.

Trumpův veřejně deklarovaný motiv je domácí cena nafty. Americké volby se blíží 3. listopadu 2026 a vysoké ceny u pump jsou politický problém. Analytici citovaní agenturou Reuters jsou ale skeptičtí: oznámené objemy podle nich pravděpodobně nestačí na trvalé sražení amerických cen. Zelenskyj to řekl příměji: objem „není dost“ na to, aby zlevnil naftu Američanům, ale „je dost“ na to, aby Rusko mělo více peněz na válku. Reuters výslovně píše, že exporty mohou Moskvě přinést miliardy dolarů.

Příměří, které se zadrhlo

Dohoda o dieselu měla být součástí širšího „energetického příměří“. Američtí emisaři Steve Witkoff a Jared Kushner při jednáních s ukrajinskou stranou v Miami argumentovali, že dieselový obchod může Kreml vrátit k jednacímu stolu. Kushner tlumočil Trumpův požadavek, aby Kyjev zastavil útoky na ruské rafinerie.

Zelenskyj 11. října veřejně prohlásil, že Ukrajina je připravena neútočit na ruskou energetickou infrastrukturu, pokud totéž udělá Rusko. O dva dny později Reuters hlásil, že Ukrajina od Trumpova oznámení skutečně na rafinerie neútočila. Jenže Moskva reciprocitu nedodala. Ruské údery na ukrajinské energetické cíle pokračovaly. Zelenskyj navíc upozornil, že některé útoky přišly bez obvyklého předstihu od partnerů, což naznačuje omezení amerického zpravodajského sdílení, na kterém je Kyjev silně závislý pro včasné varování před balistickými útoky. Samotná hrozba odstřižením od zpravodajských informací je sporná: Axios ji popsal s odkazem na ukrajinského činitele, americká strana to popřela.

Prakticky: Kyjev deklaroval ochotu brzdit údery, Moskva nedodala přesvědčivou reciprocitu a příměří se v praxi rychle zadrhlo.

Evropa jde opačným směrem

Evropská komise reagovala odmítavě, byť ne rozchodem s Washingtonem. Na briefingu 12. října řekla, že EU dál vyřazuje ruská fosilní paliva a „nechce financovat válku“. Po Trumpových waiverech ke Grahamovu zákonu Komise zdůraznila, že Evropa tlak na Rusko naopak zvyšuje a připravuje další sankční balík.

Pro Česko a EU je přímý dopad omezený: nafta je globálně obchodovaná komodita a jeden tanker do New Yorku české pumpy neovlivní. Podstatnější je signál: Washington kvůli domácím cenám paliv vytvořil pro ruskou naftu znovu legální a politicky krytý koridor. Brusel jde opačným směrem. Transatlantická shoda na sankční politice vůči Rusku, která od roku 2022 držela, dostala první viditelnou trhlinu.

Agioi Fanendes má do New Yorku dorazit 7. listopadu, den po amerických volbách do Kongresu. Načasování, které si nikdo nevymyslel.