Trump pozval Rusy na summit G20 v USA, Evropa zuří. Německý ministr financí to bere jako osobní urážku

Stalo se to v Asheville v Severní Karolíně, na konci srpna 2026. Dva dny jednání ministrů financí a guvernérů centrálních bank skupiny G20 měly řešit globální zadlužení, digitální aktiva a přeshraniční platby. Místo toho se z ekonomického fóra stal geopolitický ring. Na jedné straně Washington, který Moskvě otevřel dveře a vedl s ní bilaterální rozhovor. Na druhé Evropa, která odmítla stát se Siluanovem na společné fotografii a dala najevo, že normalizaci vztahů s Ruskem považuje za nepřijatelnou. Nejhlasitěji ze všech mluvil německý ministr financí Lars Klingbeil.

Americké dveře dokořán

Pozvání Ruska nebylo improvizací posledního dne. Už v dubnu 2026 americký State Department oficiálně oznámil, že „Rusko je vítáno na všech schůzkách G20″ a jako člen skupiny bude zváno na ministerská i lídrovská setkání. Trumpova administrativa tím otočila kurz o sto osmdesát stupňů oproti éře Joea Bidena, kdy ministryně financí Janet Yellenová prohlašovala, že pro Moskvu nesmí platit „business as usual“, a američtí diplomaté při ruských vystoupeních demonstrativně opouštěli sál.

Trump sám 31. srpna pozvání obhajoval formulací, že USA se chtějí „s každým snášet“. Mluvčí Bílého domu Kush Desai to zarámoval pragmatičtěji: jde prý o součást snahy dotlačit Moskvu k dohodě, která ukončí „nekonečné krveprolití“ na Ukrajině. Americký ministr financí Scott Bessent pak se Siluanovem skutečně vedl bilaterální schůzku, první svého druhu na půdě G20 od února 2022.

Co se dělo za zavřenými dveřmi

O obsahu rozhovoru Bessent–Siluanov kolují dvě verze. Americké zdroje podle Reuters tvrdí, že jádrem byl Trumpův mírový plán pro Ukrajinu a jasný vzkaz: žádná ekonomická úleva pro Moskvu, dokud válka neskončí. Ruské ministerstvo financí naopak schůzku prezentovalo jako jednání o „rusko-americké interakci na finančním poli a spolupráci v rámci G20″, tedy čistě technokraticky, bez zmínky o Ukrajině.

Trumpův plán, jehož nejpodrobněji popsaná verze pochází z listopadu 2025, přitom obsahuje body, které by Evropu znepokojily samy o sobě: uznání Krymu jako ruského, zmrazení frontové linie, limit ukrajinské armády na 600 tisíc vojáků, ústavní závazek Kyjeva nevstoupit do NATO a postupné rušení sankcí. Zda Bessent v Asheville otevřel všech 28 bodů, veřejně známo není. Jisté je, že kanál existuje a funguje.

Klingbeil: žádná fotka, žádná normalita

Evropská odpověď přišla koordinovaně, ale Německo šlo nejdál. Klingbeil odmítl stát se Siluanovem na tradičním společném „rodinném“ snímku, fotografie se nakonec pořídila bez ruské delegace. Podle Tagesschau řekl Siluanovovi přímo do očí, že Rusko musí válku ukončit, a veřejně prohlásil, že ruský ministr neměl být přijat „jako normální host“.

Nešlo jen o gesto jednoho politika. Polský ministr financí Andrzej Domański označil ruskou přítomnost za znepokojivou a řekl, že Rusku nelze věřit. Evropské delegace summit neopustily, zůstaly u stolu a využily fórum k tlaku na Rusko i na Washington. Přesto je signál čitelný: Evropa a Amerika už nečtou vztah k Moskvě stejnou optikou.

Napětí mezi hostitelem a hosty navíc zesílil i spor o akreditace. Americké ministerstvo financí neakreditovalo část zahraničních novinářů, což Klingbeil veřejně označil za nepřijatelné. Drobný detail, který ale dokresluje atmosféru summitu, kde se střetávaly dva odlišné přístupy k transparentnosti i k Rusku.

Co to znamená pro Česko a Evropu

Česká vláda se k Siluanovově účasti v Asheville veřejně nevyjádřila. Ministryně financí Alena Schillerová nicméně už v červenci 2026 na jednání ECOFIN řešila dopady ruské války a přípravu společné pozice EU před srpnovým G20, takže česká linie se podle všeho držela evropského rámce.

Praktický dopad případného uvolňování sankcí by byl pro Česko menší než v prvních letech války. Vláda v dubnu 2025 oznámila konec závislosti na ruské ropě díky ropovodu TAL-PLUS a podle fiskálně-strukturálního reportu ministerstva financí za rok 2026 dosáhlo Česko nezávislosti i na ruském plynu prostřednictvím LNG terminálů v Německu a Nizozemsku a dodávek z Norska. EU navíc už právně zakotvila harmonogram trvalého ukončení dovozu ruského plynu a ropy do roku 2027. Washingtonská politická vůle tento evropský rámec automaticky neruší.

Přesto by jakékoli signály směrem k sankční úlevě mohly nepřímo pohnout cenami energií, paliv a průmyslových vstupů v celé Evropě. A hlavně by otevřely zásadní otázku: má se kontinent po čtyřech a půl letech války vracet k obchodní závislosti na státu, proti němuž současně chystá další sankční balíčky?

Předskokan prosincového střetu

Asheville nebylo konečnou stanicí. Vrcholem amerického předsednictví G20 bude lídrovský summit 14.–15. prosince 2026 v Trump National Doral v Miami. Spor o Siluanova tak lze číst jako generálku před mnohem výbušnější debatou: zda Trump v prosinci otevře dveře i samotnému Putinovi.

Evropa v Asheville ukázala, že protestovat umí. Otázka je, jestli umí i zabránit tomu, aby se z protestu nestal pouhý rituál, zatímco Washington s Moskvou jedná o budoucnosti Ukrajiny bez ní.